You Are The Best Pain

10. Kapitola

Já byl myšlenkami úplně jinde. Co mu mám říct? Pravdu nebo lež? Když mu zalžu, bude mi věřit? Když povím pravdu, zabije mě on, Sero nebo Bakugo? Proč jsem se do tohoto vůbec zepletl? Co když-

,, Kaminari!"
Vyrušil mě Kirishimův výkřik. Držel mě za ramena a lomcoval se mnou ze strany na stranu.
,, Hej! Jsi v pořádku? Mluv se mnou!"
Já jsem mu zíral do očí s pohledem plném strachu a zoufalství. Netušil jsem, co mám dělat. Tak jako vždy. Nikdy to nevím! Jsem idiot! Zamilovanej, zoufalej idiot! Kirishima si všiml mých emocí a přestal se mnou třást.
,, H- Hej.. Copak je? J- Já.. Nechtěl jsem na tebe křičet. Promiň mi!" omlouval se zběsile.
Já byl plný strachu, smutku, hněvu a vlastně všech negativních emocí, co jsem kdy cítil, naráz.
Hlava mi zničehonic spadla a opřela se o Kirishimovu hruď. Triko měl okamžitě promočené od mých horkých slz. Vypadal, že mě vůbec nechápe, ale i přes to obmotal své ruce okolo mých zad a hladil mě po nich dlaní.
,, Kaminari, dobrý. Nemusíme o tom mluvit, dobře?" utěšoval mě.
Já rychle zakýval hlavou a pokusil se uklidnit.

Zničehonic nás ale vyrušilo klepání na dveře. Dnes už po několikáté. Bože! Musí na ty dveře pořád všichni klepat? To je neumíte vykopnout, lidi?!
Kirishima mě automaticky pustil a přišel ke dveřím
,, Bakugo?" vyjekl.
Já naklonil hlavu na stranu, abych na Bakuga viděl, ale on si vzal Kirishimu za límec, zatáhl si ho na chodbu a zavřel dveře. Já jen protočil panenky, zabalil se do peřiny a užíval si pohodlí mé postele.

Za pár minut znovu někdo zaklepal.
,, Do háje, to nemůžeš ty dveře vyrazit, sakra? Prostě padej dovnitř!" křikl jsem podrážděně v domnění, že mluvím ke Kirishimovi.
Konečně se dveře otevřely, já vyrazil z postele a přišel k nim, aniž bych viděl, kdo za nimi stojí.
,, Tak co za-"
Zmlkl jsem, když jsem si uvědomil, ke komu mluvím.

,, Sero?"

Pokud byste chtěli jednu část z Kirishimova pohledu, kde se dozvíte, o čem se s Bakugem bavili, stačí napsat 😉