You Are The Best Pain

21. Kapitola

( Opět na scénu přichází Mitr Kamislav!)

Jako střela jsem vyletěl z tvého pokoje a ještě rychleji zahučel do svého. Zavřel jsem dveře, o které jsem se následně opřel. Dýchal jsem rychle a nepravidelně. Mé chabé srdce tlouklo jako o život a můj obličej byl červenější, než ty nejkrásnější růže. Ústa jsem si zakryl dlaní, abych nepočal křičet. Vyšiloval jsem, jako ještě nikdy, ale nepotřeboval jsem, aby o tom věděla celá škola. Měl jsem pocit, jakobych měl za pár chvíli vybouchnout. V hlavě se mi mísily všemožné myšlenky. Jedna za druhou mi prolétali před očima a já je neuměl zastavit. Krev se mi v žilách vařila a já si musel dávat pozor, abych neshořel, jako mé horké tváře.
Ústa jsem si odkryl a přejel ukazováčkem po svém spodním rtu.

Dokázal jsem to. Políbil jsem tě. Já tě skutečně políbil! A co je nejlepší, že to teď budu moci dělat kdykoliv se mi jen bude chtít! To je splněný sen! Vím, že se teď chovám jako sobec, vím to, ale mám tě jen pro sebe. Konečně! Sice jsem ti lhal, nevyznal se ti. Neřekl jsem ti, o svých citech. Ještě jsem na to nebyl připravený. Ale jednou budu. Slibuju. Ale do té chvíle... Jsem rád, že je to zatím takhle. Já nevím o tvých citech a ty zase o těch mých. Zatím.
Netuším, kdy ti to prozradím, ale vím jistě, že ráno budeš opět jenom můj! Těším se, až se ten krásný pocit vrátí. Ráno. Už jen pár hodin. Pár hodin, pár hodin, pár hodin!

Malém jsem radostí počal skákat. Nechtěl jsem probudit lidi podemnou. Tak jsem proto raději jen skočil na postel, přikryl se dekou a převaloval se ze strany na stranu.
Zničehonic jsem potichu zakašlal a na dlani se mi objevil malý lísteček. Zajíkl jsem se, ale rozhodl jsem se, že na to nebudu brát ohledy. Zahodil jsem ho a dále se věnoval svým myšlenkám.

Tahle chvíli patří jen mně a Serovi! A ty mi ji nezkazíš! Přece.. Jsi jen jeden a jsi malinkej. Nic neznamenáš. Hantu ode mne neodtrhneš. Nenechám tě. Budu si ho střežit, jako oko v hlavě. Protože ho miluju. To ty ale nikdy nepoznáš.

Lásku.