( Tato kapitola není pro příběh velmi důležitá. Není nutno číst)
Utěšoval jsem Kaminariho v jeho pokoji. Ten kluk na tom nebyl dobře. Celý se třásl, chudák. Nechtěl mi říct, co se mu honí hlavou. To mě deptalo snad nejvíc. Ale je jako můj brácha. Musím mu pomoct, jak jen to jde!
Naší pozornost najednou upoutal klepání na dveře. Spatřil jsem na Kaminariho tváří pár zřetelných vrásek. Já jsem ho pustil a došel jsem otevřít.
,, Bakugo?"
Co on tady dělal? Než jsme stihli oba něco říct, vzal mě za límec od trika a zatáhl mě na ven. Táhl mě celou chodbou až ke svému pokoji.
,, C- Co blbneš, prosímtě?!" vyjekl jsem na něj, když mě schodil na svou postel.
On se nade mně naklonil a zadíval se mi do očí.
,, Já... Promiň, ale už to prostě nedokážu dál skrývat!" řekl a...
Políbil mě.
Jeho rty se dotkly těch mých. S citem a láskou. Nevěděl jsem proč, ani jak, ale nějak záhadně jsem se do toho pocitu zamiloval. Polibek jsem mu s láskou oplatil.
Najednou se oddálil a jeden druhému jsme se podívali do očí. Sice jsem se neviděl, ale musel jsem být červený, jako rajče. Když si Bakugo uvědomil, co udělal, slezl ze mně a zadíval se do země.
,, Tohle je ten důvod, proč jsme se poslední dobou choval, tak jak jsem se choval," přiznal.
Já jsem ho chvíli se zájmem pozoroval.
,, Promiň, ale já už to v sobě prostě neudržel," špitl.
Já se k němu naklonil a políbil ho na tvář. On sebou rychle cukl, protože to nečekal.
,, Heh, co tak cukáš?" zasmál jsem se, skočil po něm a svalil ho na postel.
,, Počkej.. Takže ty.. Ty mně..."
,, Jo, miluju tě, ty můj pakouši!" řekl jsem a znovu ho políbil.
ČTEŠ
You Are The Best Pain
FanfictionČerné kvítí jako noc. Krev rudá jako růže a bolest, jakoby do vás řezalo tisíce nožů. Tohle je můj život, od chvíle, co tě znám. Hanto Sero. ! Hanahaki !
