You Are The Best Pain

15. Kapitola

( Opět z Kaminariho pohledu 😉)

Opět jsem tě viděl vycházet svými dveřmi. Tentokrát jsi ale neodcházel se hněvem na duši. Ne... Tentokrát jakoby zoufalství a smutek objímaly tvé křehké srdce. Chvíli mi trvalo, než jsem se ze všeho vzpamatoval. Poté jsem si ale uvědomil, co se zrovna stalo. Stále jsem nespouštěl zrak ze dveří, kterými si odešel. Opatrně jsem se pokusil vstát a sedl si na postel. Lokty jsem si opřel o kolena a poté přesunul zrak na mé krvavé dlaně.

Co jsem to jen... Opravdu se právě stalo to, co si myslím, že se stalo?! Co se to se mnou jen... Proč?! Proč jsem to udělal?! V tu chvíli, když jsem tě spatřil, jakoby se mi do krve přimíchala kapka čiré nenávisti a v mých plicích se nahromadilo tolik vzduchu, že jsem mohl křičet na všechny klidně celý den. A to na jeden nádech. Ale ne. Já jsem místo toho křičel na tebe! Proč jsem to udělal?! Co se to se mnou stalo? Ty ses mi přišel omluvit a já tohle? Vždyť jsi snad brečel. Bože... Já.. Já jsem tě rozbrečel! Jsem zrůda! Hanto, sakra! Vrať se mi! Prosím! Odpusť mi to! Vždyť já... Já bez tebe nemůžu být! Nedokážu to! Nemůžu bez tebe ani dýchat! Dusím se! Sero, prosím! Miluju tě!

Žalem jsem propukl v pláč a svalil se na postel. Byl mi hrozně špatně. Chtěl jsem umřít! Bože, já tak strašně chtěl. Jediné, na co jsem se ale vzmohl, bylo probrečet se až ke spánku.

Opět se omlouvám, že je tato kapitola kratší