Sibling love [ZPOMALENO]

Minulost

Takže je tu další příběh ve spolupráci :3 Tentokrát s KristineMitrikova :33 Jsem moc ráda, že do toho se mnou šla :33 Takže jí určo sledujte, další skvělá spisovatelka :)))

Asuka - normální písmo / NatJadwi

Seiko - tučné písmo / KristineMitrikova

Hlavní postavy

Jméno: Asuka

Pohlaví: žena

Věk: 16 let

Barva očí: žlutá

Barva vlasů: světle modrá / bílá

Jméno: Seiko

Pohlaví: muž

Věk: 18 let

Barva očí: zelená

Barva vlasů: tmavě červená

"Seiko? Seiko, kde seš?" volala jsem svého bratra. "Seiko!" stále jsem volala. "Ach, tohle je marný! Jak ho mám najít v takhle velkém lese?" vzdychla jsem si. Sedla jsem si pod strom a zadívala se na nebe. Bylo horko, strašné vedro. Stále jsem přemýšlela, kde by mohl můj starší bratr být. Najednou zašustilo křoví a z něj vyšel červenovlásek se zelenýma očima. "Víš jak dlouho už tě hledám?" seřvala jsem ho. "No jo, no jo ..." řekl s nezájmem. Abych upřesnila kdo je on a kdo já. Jsem Asuka, jeho mladší sestra. To divně oblečený pako támhle je Seiko, můj starší bratr. Vyrůstali jsme v sirotčinci, takže jsme nikdy žádné rodiče neměli. Už od mala jsme museli o všechno bojovat. Před čtyřmi lety náš sirotčinec vyhořel a my se ocitli na ulici. Seiko zůstal silný a rozhodl, že se o sobe postaráme sami. Usídlili jsme se v neobydleném domě v lese. Nedaleko bylo město a tak si Seiko našel práci, aby nás oba uživil. I mezi prací a staráním se o mě si našel volný čas. Z našetřených peněz si zaplatil lekce bojového umění. Má svou oblíbenou zbraň - kosu na řetězu. Můj bratr je opravdový šílenec, ale nebýt jeho, tak tu dnes nejsem. Připadá mi, že všechny problémy si bere k sobě. Nenechá nikoho, aby mi ublížil. Připadá mi, že se mě snaží zachovat nepošpiněnou svou minulostí a tímhle světem, ikdyž sám se v té špíně topí ... "Asuko? Jdeš?" zeptal se Seiko. "Jo, hned. Promiň." odpověděla jsem a rychle ho doběhla. Vrátili jsme se do našeho domu. "Půjdu teď do města na trh. Ty zůstaň tady a nikam nechoď." rozkázal mi můj bratr. "Samozdřejmě ..." zašeptala jsem. Seiko po chvíli odešel. Sedla jsem si a vzdychla. "Proč se ke mě pořád chová jak k bezbrannému dítěti? Je mi už šestnáct!" řekla jsem si pro sebe.

Nařídil jsem sestře, aby zůstala doma. I přes to jsem se nemohl zbavit pocitu, že se něco stane. Procházel jsem se trhem, když mě oslovila jedna dívka. „Pane, prosím přijďte se podívat na církevní obřad, k tomu bude akademie vybírat mladé dívky, kterým bude nabídnuto studium." „To zní zajímavě. Kdy se to koná?" „ Za tři dny." Domluvila a odběhla o kus dál. Jakmile jsem prošel celý trh, opřel jsem se a přemýšlel. „Co mám koupit sestřičce?" mumlal jsem si pro sebe. Najednou mě někdo zatáhl do nedaleké tmavé uličky a ke krku mi přiložil nůž. Já jsem se jen usmál, hned jsem rozpoznal, že mě nedokáže podříznout. Natáhl jsem se k němu, přitom jsem se řízl. „ Ty jsi Chikův poslíček?" „ Ano, mám tě tu zdržet." Vykoktal ze sebe. „ Zadržet, mě?" Šíleně jsem se zasmál. Stačil jeden kop do břicha a ten klučina se sesunul k zemi. „ Takovou nicku poslat na mě?" Ozval se, pro mě, nepříjemný hlas. „ Chtěl jsem ho vyzkoušet, ale je až moc slabý." Po chvíli jsem uviděl i jeho majitele. „ Chiko!" Procedil jsem skrz zuby. „ Ale, ale. Koho pak tu máme? Seiko, příteli." „Tohle si odpusť, Grázle." „ Víš, já chci tvoji sestru, je tak nádherná, vlasy bílé a zlaté oči. Prostě kus." „NIKDY."Po krku mi stékal pramínek krve, nic jsem si z toho nedělal. Po chvíli na mě zaútočily Chikovi gorily. Zneškodnil jsem je a rychle utekl, neměl jsem chuť se rvát. Uprostřed trhu byl vysoký strom, vyskočil jsem na něho a schoval se v obrovské koruně. Díval jsem se jak mě Chikovi poskoci hledají. Až teď jsem si všiml té holčičky, dívala se na stánek s pečivem. Zaregistrovala mě, kývl jsem na ten stánek. „ Chceš?" Kývla, vytáhl jsem svoji kosu na řetězu a spustil jsem ji k bochníku. Ten jsem opatrně vytáhl nahoru a podal jsem ji ho. Poděkovala a rychle zmizela. Než jsem seskočil ze stromu, tak jsem se ujistil, že tu nejsou žádní poskoci. Koupil jsem bochník chleba a nějaké ovoce. Když jsem byl na odchodu, uviděl jsem překrásnou brož, koupil jsem ji. Došel jsem domů. „ Asuko, jsem doma." Dal jsem ji vědět a šel jsem uklidit nákup. Když přišla, stál jsem k ní zády. „ Co jsi potřeboval?" „ Nic." Hodil jsem po ní brož, otočil jsem se abych viděl její tvář.

Obrázek - Asuka a Seiko