Dynastie Orlov

Začátek pobytu

„Vítej doma, Sašenko!” Tak oslovila teta Nina mého otce, když jsme vystoupili z auta a šli se s ženami přivítat.
„Ninko!” Tak oslovil na oplátku táta ženu, která nás vítala. Tu ženu objal se slovy: „Rád tě vidím, sestřičko.”
„I já tebe, bratříčku.” odvětila mu ona. Její zelené oči namířily na mne a Matyáše. Podívala se na nás přátelsky a pozdravila nás: „Ahojte, kluci.”
„Teto Nino.” usmál jsem se a podal jí ruku. Zatím co se tetička objímala s bratrem, můj pohled se přesunul na její dceru Anastázii, v rodině přezdívaná Nastěnka, nebo i Nasťa. Opravdu byla velice půvabná, jak mi táta říkal. Byla štíhlá, měla dlouhé kudrnaté blonďaté a výrazné smaragdové oči.
„Nastěnko.” přistoupil jsem k ní a pokývl hlavou.
„Ty budeš můj starší bratránek Petr, že?” zeptala se mne ona svým milým hlasem.
„Ano, jsem Petr. Ale v rodině mi říkají Péťa. Privet!” odpověděl jsem jí.
„Privet.” odpověděla mi ona tiše. Její následné mlčení jsem přerušil představení Matyáše.
„To je Mates, můj mladší bratr.”
„Já vím. Zdravím tě.” odvětila a pozdravila Nastěnka mladíka.
„Nápodobně.” odpověděl jí bratříček. Náš rozhovor přerušil táta dotazem pro tetu Ninu: „Kdepak máme budoucí kmotřenku?” Tou kmotřenkou myslel sestřenici Natašu, která čerstvě přišla na svět.
„Ta spinká. Za chvilku vám ji ukážu.” odpověděla mu ona. Teta Nina je druhá žena, kterou jsem obdivoval kvůli porodu a těhotenství. Nastěnku porodila, když jí táhlo na třicet. Vy, mládí lidé, nebo ti, kteří to se mnou neprožili považujete těhotenství v třiceti za naprosto normální záležitost. Ale tenkrát, když žena přivedla dítě kolem třicátého roku života, okolí mělo dva způsoby, jak to přijmout- buď to považovali za zázrak, nebo se mamince posmívalo.
Nině ale byli jejich prázdné řeči lhostejné a i přes doporučení lékařů, ať si nechá dítě vzít porodila svou první dceru zdravou a skvěle jí vychovala. Druhou dceru Natašu přivedla na svět v čtyřiceti osmi letech. Proč ale měla své děti tak pozdě, to mi bylo velikou záhadou.

Teta a sestřenice nám pomohly přinést věci do vily, kde dříve rodiče bydleli. Dostali jsme dva pokoje- jeden dvoulůžkový, ten byl pro mne a bratříčka a jednolůžkový, pro otce.
Zatímco jsem ukládal naše oblečení do skříně, bratr koukal z okna na zahradu, kde si tátova adoptivní sestra po odjezdu našich vysázela růže.
„Pěkně tu tetička hospodaří.” pronesl Mates okouzleně. Já pověsil svůj kabát na věšák a šel se také na tu nádhernou zahradu podívat.
„Nádherná podívaná, jen co je pravda.” odvětil jsem k tomu já. Chvilku to místo z okna pozorujeme, ale po chvíli nás to omrzelo, tak jsme šli k tátovi do pokoje.
Ten ležel na posteli a odpočíval. Zaklepal jsem na polootevřené dveře. Tatínek se na mne s Matesem podíval a řekl: „Pojďte dál, kluci moji.” Poslechli jsme ho a šli dovnitř.
„V tomhle pokoji spala vaše maminka, když jsme se vzali.” pronesl zamilovaně otec, jelikož si vzpomněl na ženu, jež nás přivedla na svět a kterou tak vášnivě miluje. Já jsem to ohodnotil úsměvem, sedl si na konec lože a zeptal se ho: „A vypadal ten pokoj stejně, jak dnes, nebo se nějak po dobu naší nepřítomnosti proměnil?”
„Zdi byly vymalované světlejší barvou a skříně byly novější.” odvětil mi a sedl si. Stejně jako já se zachoval i bratříček, který tátovi taky položil otázku: „A jaká byla máma nevěsta? Z fotek, které jsem viděl vypadala v těch bílých šatech jako anděl.”
„Byla to anděl tělem i duší a proto jsem se do ní tak silně zamiloval.” odpověděl mu on. Chvíli jsme si povídali o mamince, než nás přerušil příchod krásného přízraku. Byla to Nastěnka.
„Copak, neteřinko?” podíval se na ní táta.
„Nerada vás ruším, pánové, ale...” Tuhle větu dívka nedořekla, protože jsem jí do toho skočil já.
„Nás nerušíš, Anastázie.” řekl jsem a postavil se z postele. Všiml jsem si a to nejen já, ale i otec s bratrem, jak se její hlas ostýchavostí třepotal. Nevím proč, ale když tím plachým tónem nám sdělila, že na stole je polévka na posílení po náročné cestě, znělo mi to strašně roztomile.
Z postele vylezli i Mates s tatínkem a společně s Anastázii jsme šli do jídelny, kde u velkého prostřeného stolu seděla teta Nina držící v náručí malou holčičku Natašu.