Dynastie Orlov

Nabídka

Krásná procházka, jež se udála v příjemném letním dni skončila kolem třetí hodiny ranní. V tu hodinu jsme se rozhodli vrátit domů, protože jsme nechtěli dostat vyhubuváno za to, že jsme vůbec nespali. V zahradě jsem Anastázii poprosil, ať mi veleze na záda. Ona nechápala, proč to má udělat, ale jelikož nechtěla ztrácet čas, poslechla.
Byla lehká jako pírko a proto jsem jí skoro vůbec neucítíl, když jsem s ní vyšplhal k balkónu. Tam jsem si vyzul boty, ona si je sundala taky a vzala si je do ruk. Otevřel jsem dveře a společně jsme vstoupili do pokoje, kde spal můj bratříček.
„Myslíš, že on spí tvrdě?” zašeptala mi ostýchavě Nastěnka.
„Matýsek? Jediné, co kdy ho probudilo byly moje vzdechy, když jsem se probral z toho bláznivě nádherného snu o nás dvou.” odvětil jsem jí na to.

Po špičkách jsem jí doprovodil do jejího pokoje.
„Dobrou noc, miláčku.” rozloučil jsem se těmito slovy s ní.
„Dobrou noc, má lásko.” odvětila ona a políbila mne a odešla do svého pokoje. Já odešel do toho svého a se slastí v srdci, v mysli a na ústech jsem usnul a spal bych celý den, dokud by mne neprobudil bratr.
„Petrouši, vstávej! Táta se tě chce na něco zeptat!” třepal se mnou on. Vstal jsem z postele a nevěřícně a unaveně podíval na něho se slovy: „Co? O čem chce se mnou mluvit?”
„To nevím, ale tvářil se naštvaně.” odvětil on a sebral mi peřinu. Já s tušením, že otec zjistil vše, o mém počátečním vztahu s Nastěnkou a s velikým strachem, že je to pravda oblečen ve včerejším oděvu jsem šel po schodech dolů. Otec mne už očekával.
„Dobré ráno, tati.” pozdravil jsem ho nervózně. „Ty chceš se mnou mluvit?”
„Ano, Petříčku.”
„A o čem si chceš promluvit?”
„O tvých botách na balkoně.” odvětil s naštvaným výrazem, ale klidným hlasem otec. V jídelně jsme byli jen my dva, protože teta Nina kojila Natašu v jejím pokoji a moje milovaná sestřenice Anastázie ještě spala.
„Co s mýma botama?” hrál jsem hloupého.
„Ty boty jsou prochozené. Kde si včera byl?” zeptal se mne zvědavě. Jelikož jsem Nastěnce slíbil, že to nikomu neřeknu, ale nechtěl jsem lhát vlastnímu otci, odvětil jsem: „Nemohu ti říct, kde jsem byl, ale můžu ti říct, proč jsem byl včera o půlnoci venku. Měl jsem milostnou schůzku.”
Otec změnil naštvaný výraz na překvapený a nevěřícně zvedl obočí se slovy: „Už? Tak mladý?”
„No dovol, taťko! Je mi už dvacet.” ohradil jsem se. Tátova reakce pokračovala vzpomínáním na svá mladá léta: „Já v tvém věku si mohl o milostné schůzce nechat jen zdát.”
„A proto ses oženil s patnáctiletou holkou.” pronesl jsem v žertu. Táta se na mne uraženě podíval a se zvýšeným hlasem pronesl mé jméno: „Petrouši!”
„Samozřejmě, že tě jen trochu škadlím, tatínku. Vždy jsem tě obdivoval za tvé odhodlání založit tak mladém věku rodinu, oženit se a vychovat dva kluky.” změnil jsem škádlivý tón hlasu na obdivný.
„Mnozí muži o tom nechcou nic slyšet, však ty si jednal naprosto sám.” pronesl jsem a namazal si krajíc chleba máslem. Táta mne přátelsky poplácal po rameni a odvětil: „Vždyť já vím. Hele, nechcete s Matesem si se mnou dneska zaběhat?”
„Moc rádi, aspoň si pokecáme.” byla má nadšená odpověď na jeho nabídku.

Po mé snídani jsem se oblékl a společně s tátou a s Matyášem jsme si šli zaběhat. Předtím jsme si ale na zahradě dali desetiminutovou rozcvičku, po které se šlo na věc. Běhali jsme přes pláž a zpátky jsme utíkali přes pole. Při běhu otec pronesl nápad, že by Nastěnka mohla v den odjezdu odjet domů s náma.
Když jsem to uslyšel, ucítil jsem smíšení dvou citů- první naději, že budu s ní déle, po druhé strach, že on se nějak dozvěděl o mém románku s ruskou kráskou.
„Jak tě to napadlo, tatínku?” zeptal se Mates.
„Předevčírem mi řekla, že by ráda studovala v Československu pedagogickou fakultu, konkrétně ruštinu, češtinu a historii.” odpověděl otec. Nevěřícně z toho, že ona chce vystudovat stejnou vysokou školu, na kterou jsem byl přijat já pronesl: „Ona chce taky pracovat v školství?”
„Ano, chce být učitelka od malička, ale ani já, ani vaše tetička jsme nečekali, že ona chce učit Čechoslováky, ne Sověty.” odpověděl taťka.
„Co myslíte? Mám jí umožnit splnit si její mezinárodní sen nebo jí mám nechat, ať studuje tady?” zeptal se nás otec.
„Já v tom jasno, pánové. Nastěnka může si se mnou v Olomouci pronajmout byt, ať se v domě nemačkáme.” odvětil já pevně rozhodnutý. Mates dodal: „Taky v tom nevidím problém, aspoň mi pomůže s přípravami na střední.”
„Hm, tak jo.” odsouhlasil otec.

Večer, po večeři, kdy otec s bratrem si četli místní noviny, které maminka jednou pojmenovala Propagandistické hlouposti, teta Nina uspávala malou dceru jsem využil tu chvíli a navštívil svou lásku. Zaklepal jsem na polootevřené, za kterými stála ona studující nějakou knihu. Jak se mi líbilo, když jsem jí spatřil, jak byla do něčeho zabraná.
„Miláčku...” zašeptal jsem, „...mohu dál?”
„Pojď dál, Petříku.” odvětila ona. Vešel jsem dovnitř a zavřel dveře.
„Copak to študuješ?” vyzvídal jsem, přistoupil k ní a dal jí pusu na tvář.
„Ale, jen deník našeho dědečka Borise.” odpověděla a ukázala mi text napsaný v azbuce. Sebral jsem jí tu knihu.
„Počkej, já to ještě nedočetla!” řekla mi na to a chtěla si tu knihu vzít zpět.
Já jí však položil na její postel se slovy: „Vrátím ti Boriskovy memoáry, když mi dáš pusu.” Anastázie se usmála a políbením mi vyhověla. Z jednoho polibku se staly dva, ze dvou tří a tak do postupovalo do vášnivého líbání.
„Chyběla si mi.”
„Ty mne taky. Kde si dnes ráno byl?”
„Pracoval jsem na své postavě, abych se ti líbil.”
„Jsi krásný, Petře.”
„A ty neodolatelná, Anastázie. Nevěděl jsem, že chceš být učitelkou ruského jazyka, českého jazyka a dějepisu.” byla moje reakce na otcova slova.
„A já zas netušila, že ty chceš učit také ruský jazyk s dějepisem a k tomu matematiku.” odvětila ona na to.
„Víš, co to znamená, když budeš studovat v Československu?” zeptal jsem se jí.
„Že budeme studovat stejnou školu, tím pádem budeme spolu bydlet na koleji?”
„Na koleji ne, to není pro nás dva vhodné. Ale budeme spolu bydlet ve stejném bytě.”
„To je nádhernější představa.” pronesla toužebně Anastázie. Zadíval jsem se do jejích smaragdových očí a pohladil jí po vlasech.
„A bude to ještě nádhernější skutečnost.” pronesl jsem na to a položil její dlaň na mojí.