Dynastie Orlov

Zamilovanost

Byl večer, teta ukládala Natašu k spánku, Mates psal dopis mamince, já jsem kouřil cigarety s tátou na balkoně. Takhle, ani otec, ani já jsme nikdy nebyli pravidelní kuřáci, to ne. Kouřili jsme jenom příležitostně, když jsme třeba byli mimo domov a měli takovou povídací chvilku.
„Jaká byla procházka v společnosti Nastěnky, synku?" zeptal se mne on, když mi nabízel cigaretu z krabičky. Vzal jsem si jí a zapálil jí. Odpověděl jsem mu: „Nádherná procházka po boku nádherné dívky, otče." odpověděl jsem a začal jsem kouřit.
„Jsem zvědavý, jaká bude Naďa." řekl jsem si pro sebe a zeptal se svého táty: „Křtiny budou za pět dní?"
„Za čtyři." odpověděl mi táta.
Otočil jsem se zády a díval jsem se do zahrad. Opět jsem obdivoval zahradu, když jsem uviděl Nastěnku, která se ní procházela. Byla oblečená do dlouhé noční košile. Viděl jsem jí pouze ze zadu, neviděl jsem její tvář. Zastavila se u jabloně, ze které si utrhla jablko. V ten okamžik se konečně otočila a já uviděl její tvář. Ach, můj Bože! Jak byla překrásná. Její oči, její dlouhé a vlnité blonďaté kadeře, její pěkná bledá tvář. A to její tělo, její krásně vyrysované křivky!
Štěstí, že jsem si to pouze myslel a nevykřikl to nahlas, protože bych jí vyplašil ve večerní procházce, ona by se lekla, utekla a já bych neměl co pozorovat.
Když odešla domů, já jsem dokouřil cigaretu, rozloučil se s otcem a šel do pokoje. Mates už spal, byl po té dlouhé cestě strašně unaven. Lehl jsem si do postele a šel spát.
Než jsem usnul, před očima jsem měl svou sestřenici, jak se se mnou přicházela po Petrohradu a jak sama kráčela po zahradě. Asi jsem se do ní zamiloval, řekl jsem si pro sebe. Moc jsem nad tím však nepřemýšlel, zavřel jsem oči a usnul.

Ač mám obvykle bezesný spánek, měl jsem té noci sen. Bylo to vskutku zvláštní zdání, protože to bylo právě o Anastázii. Zdálo se mi, že jsme se spolu procházeli po lese. Drželi jsme se za ruky a toužebně se dívali na sebe.
Zastavili jsme uprostřed lesa. Tam jsem jí chytl za ramena, usmál jsem se na ní a přitisknul svá ústa na její. Rozevřel jsem je, ona je taky otevřela. Jazykem jsem hledal ten její. Ano, já a má sestřenice jsme se vášnivě líbali. Ty polibky se však nečekaně zvrtly na něco víc. Přitiskl jsem se k ní a začal jí svlékat. Ona mne svlékla též a tak se naše těla propojila.
V ten moment jsem z toho snu probudil. Mé vyděšené a zároveň vzrušené vzdechy probudily Matyáše, který má obvykle tvrdé spaní.
„Co je, brácha?" podíval se na mne on překvapen.
„Nic." vymluvil jsem se.
„Kolik je vlastně hodin?" zeptal jsem se a vstal z postele. Podíval jsem se na kapesní hodinky ve svém kabátu, které ukazovali pět ráno.
„Matyášku, spi ještě ty dvě hodinky. Půjdu dolů se napít." řekl jsem mu.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč si tak hlasitě vzdychal?" chtěl vědět pravdu můj bratr.
„Vždyť to znělo, jako kdybys měl s někým sex. Štěstí, že tě nikdo až na mne neuslyšel." dodal.
„Nic, jen se mi něco zdálo." kápl jsem božskou a odešel z pokoje.
Po schodech jsem kráčel do kuchyně. Od tety Niny jsme měli povoleno využívat zahradu, koupelnu i kuchyň kdykoliv budeme chtít.
Tam jsem si nalil skleničku vodu a když jsem zrovna pil, z jídelny ke mně někdo přistoupil a řekl mi povědomým hlasem: „Na zdraví, bratranče."
Lekl jsem se a div nevylil vodu na sebe, otočil se na toho, kdo mne vystrašil. Vlastně vystrašila, byla to ta, o které se mi zvláštní sen zdál- Nastěnka.
„N-na zdraví, Na-Nastěn-ko." vykoktal jsem a napil se.
„Co tady děláš tak brzy ráno?" zeptala se mne klidným šepotem, jenž ve mne budil příjemné chvění, které bylo vinou mého rozpaku.
„Měl jsem žízeň." odpověděl jsem a upil si vody a odvětil: „Na to stejné se ptám já tebe." Nastěnka se usmála a odpověděla: „Taky se jdu jenom napít." Otočila se a šla zpátky do jídelny. Šel jsem za ní.
Sedli jsme si ke stolu a pili jsme. Začali jsme si povídat.
„Vážně tě sem přivedla jen pouhá žízeň?" zeptala se mne pohledná blondýnka.
„Přivedla, ale byl to jen malý důvod." odpověděl jsem a stydlivě se podíval dolů, protože jsem cítil velikou hanbu za svůj erotický sen, ve kterém ona hrála hlavní roli.
„Co je ten hlavní důvod?" vyzvídala ona. Nevěděl jsem, zda se jí mám s tím přiznat, nebo zalhat a své zvrhlé tajemství si navždy nechat pro sebe. Chtěl jsem se s ní sblížit, ale zároveň jsem jí nechtěl děsit. Rozhodl jsem se jí to říct, však něco důležitého jsem zatajil.
„Zdál se mi sen o tom, že jsem strávil noc s jednou dívkou uprostřed lesa." řekl jsem jí. Anastázie se na mne vystrašeně podívala. Možná nějak vycítila, že jsem tou dívkou myslel ní. Možná v té době byla tak plachá
„Jak strávil noc?" zeptala se nechápavě.
„Řeknu to na rovinu, pomiloval jsem se ní." přiznal jsem se jí. Nastěnčina reakce na to byla vyděšený pohled a vyslovení otázky: „To se ti tyto sny zdavají běžně?"
„Ne, vždy mám spánek bez snů." odvětil jsem jí a upil si vody. Následovalo dlouhé hrobové ticho, které jsem naštěstí přerušil dotazem: „A tobě se zdavají nějaké sny?"
„Ano, občas se mi něco zdá, ale vždy to byla hloupost trvající jen pár vteřin." odpověděla mi ona a její zelená kukadla se podívaly do mých modrých očí. Dlouze jsme se na sebe dívali. Během toho se mi hlavě promítala myšlenka: „Zavři oči a nech se mnou provézt do mého srdce, až poznáš mou duši."
Koukání na sebe přerušil příchod tety Niny a malinkou Natašou v náručí.
„Co tady děláte tak brzo?" ptala se nás dvou překvapeně. Řekli jsme, že jsme se probudili tak brzy, abychom pomohli s přípravami na oběd.
„To vidím, že se o tom spolu bavíte, ale neměli byste se obléct a už pracovat?" zeptala se nás povzneseně.
„To by jsme měli, máti." odvětila Nastěnka své mamince a utekla do svého pokoje. Já vstal a udělal totéž.
V pokoji jsem se oblékl a připravoval se na tu velkou návštěvu.