Stalker [Larry Stylinson] (CZ)✔︎

♦️6.kapitola♦️

Z pohledu Louise
Dneska to bylo poprvé, co jsem si přál, aby vyučování nikdy neskončilo. Jenže karma je svině, a proto vyučování uběhlo rychleji než normálně. Proč mě bůh prostě nemůže mít aspoň jeden den rád? Proč? Proč zrovna já musím mít takovou smůlu?

Po skončení vyučování mě čekalo snad ještě něco horšího. Niall ani Zayn se mnou nemohly jít pro ten mobil, protože spěchali na kroužek. Odkdy sakra chodí na nějaký kroužek? A proč ho teda musí mít zrovna dnes. Nejdříve jsem narazil do Harryho, pak mi učitel sebral mobil a pozval k sobě do kabinetu a teď mě nechali na holičkách moji nejlepší kamarádi. Můžu se zeptat? Co tak hrozného jsem udělal, že se mi karma mstí?

' No nic tohle tě neskolí. Ty to zvládneš. Nic se ti nestane. Jen si dodej trochu odvahy Louisi' ano snažím se motivovat, ale nejde to. Jo na pár vteřin to sice vyjde, ale když si moje mysl vybaví věci z kriminálek nebo z hororů tak  tu odvahu odvlaje vítr někam do dáli.

Pomalu jsem si sbalil všechny věci do tašky a vydal se šouravým krokem ke skříňce, kde jsem si vzal učení, abych se mohl učit na zítřejší test. Nesnáším testy. Od skříňky jsem se vydal tím nejpomalejším tempem do učebny našeho matikáře, který mě více než děsí.

Opatrně a zlehka jsem zaťukal na dveře od kabinetu a tiše doufal, že tu už učitel nebude a mobil mi předá někdo jiný z vyučujících. Ale jak už víte bůh mě nemá rád a karma se mi mstí. Proto jsem chvíli po zaklepání uslyšel učitelův hlas, který mi pokynul, abych otevřel dveře a vešel dovnitř.

Tiše jsem si povzdechl a vzal za kliku. Vstoupil jsem do kabinetu a rozhlížel se všude možně, jen abych se nemusel koukat na učitele. Měl tu pár skříni s pomůckami. Stůl, na kterém měl nejspíš neopravené písemky jiné třídy. Podlaha byla hnědá. Stěny byly na bílo. Na stropě bylo skromné osvětlení a je mě se blížil učitel!

Pomalu jsem na něho stočil pohled a lekl se. Pod okem měl monokl a trochu kulhal. 'Kdo mu to udělal?' honili se mi v mysli. Pomalu ke mě natáhl ruku s mobilem. Bylo na něm vidět, že ho každý pohyb bolí.

Rychle jsem si vzal zpět svůj mobil, poděkoval a co nejrychleji vylétl z kabinetu k hlavním dveřím školy, které jsem otevřel a jako blesk z nich vylétl. To se mi stalo osudným. Zase jsem do někoho vrazil.

Ta dotyčná osoba ke mě natáhla ruku a pomohla mi na nohy. Pohledem jsem se střetl se zelenými smaragdy. Harry.

" Já- já to vá-vážně ne-nedělám sch-schválně. Já pro-promiň" vykoktal jsem konečně ze sebe. Proč sakra koktám? Proč jsem sakra nervózní?

Mluvíš s nájemným vrahem debile.

Jo to je taky důvod, ale ráno se zdál, že je milý a s tím úsměvem byl ještě víc sexy

To, že je jednou milý neznamená, že není nebezpečný. A že je sexy? Jo tak to máš kurva pravdu.

" Já ti věřím Lou" řekli mi dva zelené smaragdy - teda Harry. Bože, co to se mnou je? Když se mě Harry dotkl projela mnou elektřina a když mi ráno věnoval úsměv zahřálo mě to u srdce.

" Ještě jednou promiň" řekl jsem stále trochu klepavým a nervózním hlasem. Nekoukal jsem se mu do očí. Nesnáším oční kontakt. Jsem potom ještě víc nervózní. Tedy jen pokud to ještě víc jde.

" A já ti zase říkám, že v pohodě" řekl Harry a věnoval mi další z jeho překrásných a úplně awwww úsměvů. Bože už vím proč mu ty holky neustále lezou do postele. Teď bych tam s ním klidně vlezl. " Tak zatím ahoj" rozloučil se se mnou Harry a někam zmizel.

Kdo sakra je Ninja?

Ne nájemný vrah

Není to jedno?

Ne není!

Jo tak s tímhle bych měl přestat. Až teprve teď jsem si všiml mého mobilu, který stále ležel na zemi poté srážce s Harrym. Vzal jsem ho do ruky a odemkl ho. Okamžitě na mě vyskočila zpráva.

Miláček ❤️:  Zlatíčko já vím vše. A neboj ten učitel ti nic neudělá o to se postarám nemusíš mít strach❤️♥️

No teď už asi vím, kdo zmlátil učitele.