Stalker [Larry Stylinson] (CZ)✔︎

♦️18.kapitola♦️

Z pohledu Louise
Ráno jsem se vzbudil na otravný zvuk budíku, který né a né přestat zvonit, a tak jsem vytáhl ruku z pod peřiny a chtěl ho vypnout, ale místo vypnutí jsem ho a schodil na zem a on se trošku....no dobře trošku víc rozbil. Upss. No tak za tohle táta určitě nebude rád.

Vstal jsem z postele a přešel ke skříni, kterou jsem otevřel a následně si vybral věci do školy. Oblékl jsem se a přešel do koupelny, kde jsem spáchal ranní hygienu.

Pořád jsem tak trochu nemohl uvěřit, že osoba, která mi psala, občas mě štvala a občas jsem za ní byl i rád je vlastně Harry Styles. Ten kterého se skoro celá škola bojí. Ten, co má na lepšího, ale stejně se zahazuje se mnou. Ten jehož jméno vzbuzuje v lidech strach.

Vyšel jsem z koupelny, popadl batoh a sešel po schodech dolů do kuchyně , kde jsem uviděl tátu, jak si čte něco v novinách. Bylo to překvapující. Poslední dobou totiž nebýval moc doma, i když chápu to byl se svojí přítelkyní. Jsem rád, že je šťastný.

" Oh ahoj Louisi. Nepotřebuješ nějaké peníze?" Řekl otec, když vzhlédl od novin a spatřil mě. Na jeho tváři byl úsměv, který u něho už dlouho neviděl a tím ho donutil se taky usmát.

" Ahoj tati. Zatím nepotřebuji žádné. Dnes totiž nejedu autobusem. Vyzvedne mě jeden spolužák" řekl jsem stále s úsměvem a hleděl na překvapeného otce.

" Jsem rád, že jsi si našel kamaráda. Jak se jmenuje?" Zeptal se zvědavě otec, když se  přenesl přes překvapení z toho, že mě vyzvedne spolužák. Nadčímž jsem v duchu protočil oči.

" Harry Styles" pronels jsem pevným hlasem zatímco jsem si do batohu dával svačinu, která se skládala z banánu a jablka.

" Harry....Styles....jako...ten...Harry....Styles?"
Zeptal se otec zděšeně a já zase v duchu protočil oči.

" Ano ten Harry Styles" řekl jsem a zapínal si batoh, kde jsem měl, jak jsem doufal všechno.

" Zakazuji ti se s ním bavit. Víš vůbec, co by ti mohl udělat? Je nebezpečný, jak pro tebe, tak i pro všechny ostatní" řekl otec. Na jeho tváři panovala neproniknutelná maska.

" Ale tati, kdyby jsi ho poznal věděl by jsi, že není špatný, jak si ostatní myslí. Náhodou je v pohodě a dobře se s ním povídá" křikl jsem na otce, což ho nejspíš naštvalo, protože vstal a třískl pěstí do stolu.

" Jsi hluchý? Nepotřebuješ k ušnímu? Jasně ti tady říkám, že se s ním prostě bavit nebudeš!" Jeho hlas postupem slov nabíral na intenzitě. Při posledním slově, které zařval, co nejhlasitěji jsem lehce nadskočil.

A víte, co je nejhorší? Můj otec, který mě celý život vychovává. Učil mě správným věcem. Byl nejlepším otcem, kterého si můžete jen přát. Když odešla mamka zůstal silný a byl nám, hlavně mě oporou, protože já jsem to nesl nejhůř. Můj otec, kterého jsem měl nejradši, tedy hned po mamce na mě poprvé zakřičel.

Jo taky se už párkrát stalo, že jsem něco špatného provedl a dostal jsem výchovný pohlavek, ale nikdy na mě nezvýšil hlas. Myslel jsem si, že to ani neumí. Ale opak je pravdou.

Jediný, na co jsem se teď zmohl bylo stát jako solný sloup uprostřed kuchyně a se slzami v očích pozorovat otce, který mě pozoruje se zlostí v očích.

" Al-l-e ty m-mi za-k-ka-zuje-š s-se b-bavit s č-člo-věk-kem, který mi p-pomáhá a já ho beru ja-k-ko k-ka-m-maráda" vykoktal jsem stěží že sebe a dál pozoroval otce, který se teď prohnul v pase v návale smíchu.

" I ty vtipné. Myslíš, že není nebezpečný?" Pomalu jsem kývl, což otce rozesmálo ještě víc " nebuď směšný. Styles je jeden z nejnebezpečnějších lidí, o kterých jsem slyšel. Někdo jako on nebude pomáhat a už vůbec se kamarádit s takovou nulou jako jsi ty" řekl otec a pomalu, ale zlověstně se ke mě přibližoval.

Nebudu vám lhát, teď jsem se ho doopravdy bál, ale nejvíce mě ranila jeho slova "někdo jako on nebude pomáhat a už vůbec se kamarádit s takovou nulou jako jsi ty"

Vážně si o mě myslí, že jsem nula? Proč se teda je mě choval, jako by mě měl rád? Jsem mu jenom přítěží? Co mi chce udělat? Ublíží mi?

Tyhle otázky se mi honily hlavou zatímco jsem ustupoval dozadu před otcem, který po mě očima metal blesky a na tváři mu panoval úsměv, který mají většinou blázni.

" A už vůbec by nepomáhal buzně" zašeptal mi tyhle slova do ucha hned potom, co jsem narazil na zeď za mnou a on mi zatarasil jakoukoliv možnou cestu.

Moje myšlenky nebyly na téma 'Jak se odsud dostanu?' , ale byly na téma ' Jak přišel na to, že jsem gay?'. Jediný kdo to věděl byl Niall se Zaynem a jak už jsem zjistil tak i Harry, ale nikdo jiný to nevěděl.

" Vím asi si říkáš, jak to vím?" Trochu se ode mne odtáhl a pokračoval " je to velice jednoduché. Už od tvého dětství jsem si všiml, že je s tebou něco špatně. Místo toho, aby jsi se otáčel za holkama totálně jsi je ignoroval. Celou svou pozornost jsi věnoval klukům a mě to došlo. Můj syn má rád ptáky" Poslední slovo zasyčel, jako had.

Trochu se ode mě odtáhl a vrazil mi facku přičemž mi z nosu začala téct krev. Než jsem se rozkoukal na moji tvář dopadla jeho druhá ruka. Poté mi dala pěstí do břicha a já se sesunul po zdi na zem. Můj otec si něco zamumlal, dvakrát do mě ještě pořádně kopnul a s třísknutím dveří odešel.

Pomalu jsem se doplazil ke svému batohu, kde jsem vydolovali svůj mobil a vytočil jediného člověka, kterého jsem v tuhle chvíli chtěl vidět.

" Louisi copak?" Zeptal se

" Přijedeš pro mě prosím?" Zašeptal jsem do mobilu a snažil se ignorovat bolest, která procházela mým břichem.

" Za 5 minut jsem tam" řekl a než jsem něco stihl říct na druhé straně se ozývalo jen pípání