Stalker [Larry Stylinson] (CZ)✔︎

♦️22. kapitola♦️

Z pohledu Harryho

" Lou" řekl jsem do toho nesnesitelného ticha, co mezi námi panoval od doby, co mi Louis udělal dobře.

" Copak Hazz?" Zeptal se Louis a zvedl hlavu z mé hrudi, aby se mi mohl kouknout do očí. Má tak dokonalé oči jako dvě studánky.

" Co bude teď?" Zašeptal jsem a uviděl Louisův nechápavý výraz " zůstat tady nemůžeš. Musíš odsud pryč" vysvětlil jsem.

" Já ale nemám kam jít Harry. Nechci tady nechat svoje sestry samotné" řekl smutně Louis.

" Mohl by jsi bydlet u mě" řekl jsem a Louis se na mě podíval. " Ale pokud nechceš tak samozřejmě najdeme jiný způsob" řekl jsem , protože jsem se bál že na to jdu moc rychle.

" Ne já jen... Vážně by jsi mě nechal u sebe?" Zašeptal Louis a po tvářích se mu začaly kutálet slzy. Proč brečí? Rychle jsem si ho k sobě přitáhl a silně ho objal. Ihned mě objal nazpátek a ještě víc se ke mě přitiskl.

" Lou proč brečíš?" Zeptal jsem se. Nechtěl jsem aby brečel. Bolelo mě to.

" Hazz to jsou slzy štěstí." Zašeptal Louis a koukl se na mě. Na tváři mu panoval spokojený úsměv. Oh bože proč je tak dokonalý?

Udržovali jsme oční kontakt. Modrá se vpíjela do zelené a naopak. Chtěl jsem ho tak moc políbit, ale Lou byl rychlejší a spojil naše rty. Byl jsem spokojený. Prohloubil jsem náš polibek.

Po pár minutách, když už nám docházel vzduch jsme se od sebe s Louisem odtrhli. Jeho oči mě pozorovali.

" Lou?" Zašeptal jsem " staneš se mým přítelem?" Zašeptal jsem a čekal na jeho reakci. Čekal jsem všechno, ale to že se začne smát jsem vážně nečekal.

" Co je tu  vtipné?" Zeptal jsem se unesený z jeho dokonalého smíchu, který donutil u mě k úsměvů.

" Vážně se mě tu obávaný vrah ptá na to jestli se stanu jeho přítelem?" Řekl s úsměvem a já kývl na souhlas.

" A tvoje odpověď zní jak?" Zašeptal jsem a doufal že odpoví kladně.

" Hmmm" dělal,že přemýšlí. Hérečka jedna. " Myslím, že ano" zamumlal a následně se dravě vrhl na moje rty. 

O pár hodin později
"Lou? Pospěš si" křikl jsem ze zdola na Louise. Balil si ve svém pokoji věci. Nepospíchal bych na něho kdyby neměl za chvíli přijít jeho otec domů.

" Už to skoro mám Hazz." Ozvalo se ze zhora jen to dořekl uslyšel jsem klíče v zámku. A doprdele.

Než jsem stihl něco udělat začali se dveře otevírat a já už se pomalu začínal psychicky připravovat na střetnutí se s Louiho otcem.

" Co ti děláš?" Křikl na mě naštvaně jeho otec. Ehmmmm...............co mám dělat?

" Tati přestaň na něho křičet" ozvalo se za mnou a já se otočil. Za mnou stál Louis s kufrem v ruce.

" Proč máš Louisi kufr v ruce a co tu dělá tenhle vrah" řekl jeho otec a rozešel se k nám.

" Není to vrah jmenuje se Harry a proč mám v ruce kufr? Nemíním v tomhle domě strávit už ani jedinou minutu, takže se stěhuji." Řekl mu Louis klidně.

" Jo tak stehuješ a ke komu? K tomhle vrahovi? OH Louisi doufal jsem, že nejsi tak tupý, ale jak tak vidím jsi a ještě víc, než jak jsem si kdy myslel. Vážně si myslíš, že tenhle vrah k tobě něco cítí?" Odmlčel se, aby dal Louisovi čas na odpověď ten však jenom kývl " tak teď jsi mě pobavil. Nic k tobě necítí taky jak by mohl k takový nule jako jsi ty" řekl mu a mě už ruply nervy.

" Tak a teď zase poslouchejte vy mě pane „ všechno vím nejlíp" Louis je ten nejdokonalejší člověk, kterého jsem kdy ve svém životě poznal. Není žádná nula, ale můj přítel a myslíte si, že když jsem vrah nemůžu k nikomu nic cítit? Jste na omylu miluji Louise a to se nikdy nezmění.