Zimou Políbená/ FF Nik Tendo

1.

Věděl jsem, že má Tomáš mladší sestru. Jenže jsem ji v životě neviděl.
Moc o ní nemluvil a když už jo, většinou rychle měnil téma a dál se k ní nevracel.

"Hej hoši mám na vás prosbu."

Jakub vedle mě kývne hlavou, aby pokračoval a dál se věnuje své snídani.

"Potřeboval bych u nás na nějakou dobu schovat Vivianu" řekne.

"Kdo je Viviana?" nechápe Jakub.

Já dál tiše sedím, jím svoje tousty a poslouchám.

"Moje ségra, dneska se vrací a já nechci, aby se setkala s rodičema" vysvětluje nám.

"Sice nevím proč by se neměla setkat s rodiči, ale jo klidně. Já s tím nemám problém, aspoň se nám někdo postará o byt."

"No to úplně nevím jestli toho bude schopná, ale nějak to vyřešíme."

Sleduju, jak Tomáš vstává od stolu, hrnek od kávy pokládá na linku a znovu sedá k nám.

A já přemýšlím proč by neměla být schopná uklízet a vařit. Pokud si dobře pamatuju, studovala Hotelnictví nebo tak nějak to říkal Tomáš.

"Proč by to neměla zvládat?"

Občas si říkám, že mi Jakub čte myšlenky.

"Je nemocná. Hlavně na ni prosím nezírejte a snažte se s ní mluvit v pohodě. Ona je trošku jiná."

Fajn, tohle nechápu už vůbec. Talíř strčím do myčky a jdu se do pokoje oblíct, abychom mohli do studia. Jakub už nedočkavě přešlapuje u dveří a s pohledem upřeným na displej telefonu, mi nadává, že zase nestíháme.

" Zajímalo by mě, co myslel Tokáč tím, že je jiná" začnu, když stojíme ve výtahu. Jakub, který na sebe zíral v zrcadle, se na mě podívá.

"Třeba má nějakej syndrom. Nikdy o ní nechtěl mluvit. Pamatuješ jak s ní jednou volal? Myslím, že to bylo minulej měsíc, potom jsem ho slyšel brečet."

Obyčejně se o ostatní lidi moc nestarám, protože mám svých problémů dost, ale téma 'Tokáčova mladší sestra' nám vydrží až do studia, kde o ní mluvím s Kokym. Hasan o ní nechce slyšet ani slovo a proto, když společně s ostatníma rozvádím myšlenku, v čem je asi zvláštní, opouští studio s tím, že má hlad.

Po studiu se naše parta blbečků vydá dolů do kanceláře, kde je zbytek.

"Kurva" syknu, protože zakopnu o velký černý kufr stojící u stolu.

"Kterej čurák to sem dal?" nadávám protože moje mám pocit, že jsem si právě zlomil malíček na noze.

"To jsem byla já, omlouvám se."

Zmateně se otočím po hlase, který slyším za sebou.

Přede mnou stojí holka, která si nervózně mne rukáv velkého šedého svetru.

Její pokožka je bílá jako samotný čerstvě napadaný sníh a dlouhé vlasy, které ji rámují obličej jsou jako mraky, které poletují po obloze. Bílé, lehce zvlnité ji spadají až skoro k pasu. Vypadá, jako by ji políbila samotná zima. Je nádherná.

"Nezírej na ni." Tichý šepot Andrease mě probudí natolik, že pustím svou nohu a s odkašláním odvrátím pohled na Tomáše, který mě svým pohledem varuje, abych neudělal nějakou blbost.

"To je v pořádku. Ani mě to, vlastně to tolik nebolí" zakoktám se, protože její vzhled mě dost vyvede z míry. V životě jsem albínu neviděl na živo.

"Fakt mě to mrzí, dám ho před kancelář" špitne.

Nejsem schopný jediného slova, jenom sleduju, jak tahá kufr po třech schodkách ven.

"Pomůžu ti Vivi." Tomáš okolo mě projde ke své sestře.

"Ona je prostě úplně bílá" šeptá Andreas úžasle, když sourozenci zmizí za dveřmi. Já se jdu posadit k němu.

"Jako sníh" přikývnu.

Sourozenci se vrací k nám. Viviana v rukou drží knihu v koženém obalu a nesměle se rozhlíží po ostatních.

S Jakubem začneme podepisovat cédéčka. Po první krabici mě bolí ruka a tak pokládám černý fix a vytahuju telefon, abych projel Instagram.

"A co ráda děláš ve volným čase?" slyším Kokyho hlas a tak zvednu hlavu.

Viviana sedí v rohu, kniha leží na jejích stehnách a ona se dívá na Kokyho. Já si opřu bradu o dlaň a zadívám se na ní.

Nemůžu tomu furt uvěřit. Tomáš má ségru albínku. To budu zpracovávat ještě dlouho.