Zimou Políbená/ FF Nik Tendo

4.

V médiích hraje písnička, kterou Viviana zpívá. 🖤

Můj původní plán, který nesl název 'Nevšímej si Viviany' jsem přehodnotil.

Jí si nejde nevšímat.

Ona je něco jako když je neskutečná bouřka a začne svítit slunce.

Ona je to slunce.

Zatímco já jsem po většinu času ta bouřka. Nebo spíš vichřice. Hurikán. Ale to je teď jedno.

Každopádně  jak jsem říkal na začátku. Svůj plán jsem přehodnotil a budu dělat naprostý opak toho, co jsem měl původně v plánu.

Uběhl přesně týden od toho, co jsem ji poprvé viděl v kanceláři.

Tomáš ráno s klukama odjel něco zařizovat, takže to znamenalo jediný- Viviana byla na celý den jenom moje a já se nemusel o ní s nikým dělit.

"Niku? Omlouvám, že tě ruším, ale mohla bych si prosím půjčit tuhle kytaru? Ležela pod krabicemi na chodbě." Nakoukne do mého pokoje se starou kytarou v ruce. Já se posadím, abych na ní lépe viděl.

"Jo klidně, ale leží tam už dlouho. Pojď za mnou, naladím ti ji" natáhnu k ní ruku a čekám, až se posadí ke mě. Po zjištění, že na sobě má šaty v pastelově růžové barvě, polku a svůj pohled radši stočím z okna.

Kytaru naladím během chvilky a zase ji podám Vivi, která se rozhlíží okolo.

"Ty hraješ?" ptám se zvědavě, když se začne zvedat z postele. Chci ji chvíli u sebe.

"Jen trošku" mikne rameny.

"Zahraješ mi něco?"

Chvíli na mě jen překvapeně kouká, ak však přikývne a znovu se posadí, přičemž jednu nohu pokrčí. Její prsty se ladně pohybují po strunách a když začne zpívat, div mi nepadne pusa.

"So if you’re out there I swear to be good to you.
But I’m done lookin’, for my future someone.
Cause when the time is right.
You’ll be here, but for now
Dear no one, this is your love song."

Nesměle se usměje a dozpívá poslední slova písničky, která je mi naprosto neznámá.

Nevím, co říct. Nejradši bych si ji stáhnul pod sebe a dělal věci, který jsou pro nás zakázaný.

Jenže to znáte, ty zakázaný věci jsou vždycky nejlepší. Zvlášť s někým, kdo se vám totálně dostal pod kůži.

Takže mám dvě možnosti. Buď ji pochválím její krásný hlas a budu dál respektovat Tokáčuv posranej zákaz. A nebo prostě a jednoduše tu z ní vyšukám duši.

Nebudu lhát, ta druhá možnost se mi zamlouvá víc.

Jelikož sedí naproti mně, mlčky se k ní nakloním, přičemž svou dlaň položím na její tvář. Jsem překvapenej z toho, jak studená a hebká její pokožka je.

"Víš, že to máš zakázané Dominiku" šeptá mi, ale neodtahuje se. Chce to stejně jako já.

"A o to víc mě láká to udělat Vivi" řeknu tiše.

A pak to udělám. Políbím její růžový rty. Chutná jako maliny. Zmiňoval jsem se, že miluju maliny? Ne? Už to víte.

Jednou rukou ji stále držím za tvář a tou druhou beru kytaru, kterou slepě opírám o stolek.

"Tohle bychom vážně neměli" šeptá, když ji pokládám na záda a nelehám na ní.

"Já vím, že ne."

Pokud se tohle někdy Tomáš dozví, zabije mě. Dával mi jasně najevo, že se jí ani nedotknu.

A co delá Dominik? Dominik sahá na jeho sestru.

"Jsme doma."

Světelnou rychlostí se oba narovnáme a podíváme se po sobě.

Viviana popadne kytaru a už se chystá zmizet z mého pokoje, ale já ji zastavím a krátce spojím naše rty.

"Co si tam dělala?" slyším hlas Tomáše za dveřmi.

"Nik mi ladil kytaru, co jsem našla támhle" odpoví mu. Pak se hlasy ozývají jen vzdáleně a já nerozumím tomu, o čem mluví.

Ležím v posteli na zádech s očima upřenýma do stropu, rukama složenýma na břichu a debilním úsměvem na rtech.

Cítím se jako zamilovaná puberťačka. Strašně rád bych se někomu pochlubil, ale nemám komu. Maximálně, že bych to šel pošeptat nějakýmu stromu do parku. Ale takovej magor nejsem.

Z pokoje vycházím s tím, že potřebuju něco k jídlu. Jinak bych tam asi zůstal.

"No ty vole ty seš ještě živej." Otočím se po hlase Zoota sedícího na sedačce.

"Proč bych nebyl vole" nechápu. Proč bych neměl být naživu. Vedle Zoota se rozvaluje i zbytek naší bandy, včetně Viviany a Káji. Něčemu se smějí a já nejspíš ani nechci vědět, co to je.

"Jdeš s náma hrát?" ptá se mě Tomáš. Já se i s talířem přesunu k nim.

"Dojím a jdu" přikývnu. Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem byl takhle večer doma a užíval si klid. Vždycky jsem někde byl.

V klubu.

U Terezy.

V posteli nějaké kurvy.

"Zajtra ťa zoberiem do centrá. Kúpime si niečo pekného" slyším Káju a tak se na ty dvě podívám. Viviana má na sobě obrovskou černou mikinu. Neskutečně to kontrastuje s barvou její kůže.

Ale mně se to líbí. Ona se mi líbí. Strašně moc se mi líbí.

"Já vím, co jste dělali v tom pokoji" drkne do mě Jakub.

"Jak to víš?" syčím na něj tiše tak, aby nás nikdo neslyšel.

"Její pusa vypadala jako po botoxu."

Sousto mi zaskočí a já ve snaze utišit svůj kašel, celej zrudnu. Čímž na sebe přitáhnu pozornost snad úplně všech, co sedí v obýváku.