Byla moje všechno.
Byla důvod, proč jsem každé ráno vstával s úsměvem. Věděl jsem, že leží vedle mě.
Byla moje světlo, moje naděje, moje štěští a radost.
Miloval jsem ji. Miloval jsem ji tak, jako nikdy nikoho.
Jenže to bylo všechno moc nádherný...
Halloween je můj nejoblíbenější svátek, teda pokud to svátek je.
Každoročně chodíme do jednoho baru v Praze, kde prostě nemůžete přijít bez masky.
Tento rok jsem chtěl být něco extra a jít s Vivi, ale tu mi už ráno ukradla Nataša se slovy 'Uvidíte se večer'.
Takže můj původní plán jsem musel změnit.
"Holky říkaly, že máme jet napřed, že ony dorazí později" říká mi Radek, když balím poslední věci do své tašky.
Abych byl upřímný, vůbec nevím, za co bych měl jít.
Koupil jsem si černý čočky a takový ty nasazovací upíří zuby. A asi se obleču celý do černého, to je všechno co se sebou udělám.
Zajímalo by mě, za co půjde Vivi. Mohla by jít za nějakou vílu, nebo za anděla. To by se totiž nemusela vůbec nijak snažit.
"hej vnímáš?" bouchá do mě Tokáč a tak se na něj podívám.
"Říkal jsem, že už jedeme, abychom dorazili dřív než holky" vysvětlí mi a já přikývnu.
Jsem rád, že si dává stále tu práci a opakuje mi to, co říká, když ho neposlouchám. Protože nedivme se, já to dělám často.
.
"Dělej trvá ti to, holky už čekají dole" hučí na mě Jakub, když stojím v hotelové koupelně a snažím si nasadit druhou čočku.
"Jo ještě minutu" odvětím.
Když mám nasazenou i tu druhou, několikrát zamrkám a jdu za ostatníma.
"No konečně" zahučí Radek.
Dál nikdo nic neřekne, naše klučičí skupina se nacpe do výtahu, který nás odveze do hlavní haly, kde nás čekají holky. Nemůžu se dočkat, až ji budu mít zase u sebe.
"No to mě poser" polknu při pohledu na Vivi stojící vedle Natálie.
Vypadá jako nějaká postavička z anime.
"Chyběl si mi" špitne, když ji stáhnu k sobě do objetí.
"Ty mě taky babe, strašně ti to sluší" přiznám, načež ji líbnu do bílých vlasů.
Po cestě do klubu jdeme úplně vzadu naší skupinky a několikrát zastavujeme, aby si Vivi odpočinula.
"Vážně jsi v pohodě lásko? " ptám se starostlivě, když si k ní přidřepnu.
"Jen se mi trochu motá hlava, bude to dobré" usměje se a zase vstane ze staré lavičky.
"kdyby ti bylo víc špatně půjdeme na hotel nebo rovnou domů jo? Hlavně mi musíš říct a nic od nikoho nepij. Bůh ví, co by ti do toho dali" diktuju, když pokračujeme za ostatními.
"Neboj, budu stále u tebe."
Na to si ji přitáhnu k sobě, ruku položím okolo jejích ramen a společně vejdeme do klubu.
Minulý rok jsem pil, dost jsem pil a hulil. Takže jsem si nic nepamatoval, ale tenhle rok jsem v klidu. Ani nemám potřebu pít.
Jednak mám starost o Vivi, protože vypadá, že ji je vážně špatně a taky protože si to chci pamatovat kvůli tomu, že je tu ona.
Doufám, že tohle není poslední Halloween, který spolu slavíme. Příští rok bychom mohli jít za něco spolu. Jakože couple, chápete ne.
"Já musím chvíli na vzduch, promiň Domi" pustí mě a já než stihnu cokoliv říct vidím, jak se její silueta prodírá mezi tanečníky.
Na nic nečekám, popadnu naše věci a spěchám za ní. Mám o ní vážně strach. Tomáš říkal, že je nemocná, ale ještě jsem o tom s ní nemluvil.
Najdu ji opírat se o nedaleký strom a tak jdu rovnou za ni.
"Půjde na hotel jo?" říkám tiše a pohladím ji po zádech.
"Já půjdu sama. Klidně tu zůstaň, tolik ses na to těšil" protestuje. Ale to už ji chytám za ruku a propletu so s ní prsty.
"Nenechám tě samotnou, příští rok si to užijeme" natáhnu se, abych ji líbnul na čelo a usměju se.
Samozřejmě, že ji beru k sobě na pokoj a Tokáčovi píšu, že jsme šli na hotel. Měl bych mu napsat důvod, ale on by zbytečně moc stresoval.
"Pojď zlato, měla by sis sundat ty věci z obličeje, já ti pomůžu" tahám ji za ruce z postele, abych ji mohl umýt make-up.
Nakonec to v dopadá tak, že spolu jdeme do sprchy. Mám co dělat, abych si ji nevzal opřenou o studený kachle sprchového koutu.
"Je ti líp?" ptám se starostlivě, když se položím na záda do postele a ji přitáhnu k sobě.
"Je mi trochu zima, ale už je mi dobře. Děkuju Domi" řekne s hlavou na mé hrudi. Usměju se a přitáhnu přes nás peřinu.
"Miluju tě" špitne do ticha panujícího v pokoji. Mým tělem se rozlije příjemné teplo a já cítím, jak se mi koutky samovolně zvedají do širokého úsměvu.
"A já miluju tebe, strašně moc" říkám mezitím, co ji hladím ve vlasech a čekám, až usne, abych mohl taky v klidu usnout.
Nevím kolik je hodin, ale když procitnu, Vivi vedle mě neleží.
Posadím se na okraj postele a rozespale se zadívám do tmy. To, co vidím mě vyděsí natolik, že jsem najednou dost probuzený.
"Vivi" vypísknu a přispěchám k ní.
Beru její hlavu do rukou snažíc zjistit, co se děje.
"Je mi strašná zima a bolí to" zašeptá. Celé její tělo se chvěje a je ještě studenější, než normálně. Beru ji do náruče, pak ze židle seberu mikinu, kterou ji nasadím a přikryju ji peřinou.
"Hlavně ji drž v teple, už jsem na cestě" vyhrkne, když mu všechno vysvětlím. Hovor položí a já se posadím k ní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Říkala jsem si, že Gabryella nebudu cpát mezi Márii a Konev, takže mu dám jeden celý příběh.
Abych byla upřímná, tento příběh za chvíli končí a je mi z toho smutno, protože víme, jak to dopadne. Myslela jsem si, že to zvládnu, ale bude to těžké napsat, tak mi držte palce.
Jinak vám jako vždycky strašně za všechno děkuju, miluju vás. ❤🥰
