Zimou Políbená/ FF Nik Tendo

16.

Pustit písničku! ❤

Konečně jsem na cestě domů.

Musel jsem na víkend k rodičům něco zařídit. Chtěl jsem jim představit Vivi, ale ji se moc nechtělo. Nejdřív jsem byl naštvaný, ale nechtěl jsem odjíždět s myšlenkou, že jsme se chytli.

Zaparkuju svoje auto před budovou, vystoupím a jdu ke kufru, odkud si vytáhnu cestovku a růže pro mou lásku.

Vyrazím do budovy, schody beru po dvou a odemykám dveře od bytu.

"Jsem doma! Je tu někdo?" volám když procházím chodbou do obýváku, ze kterého se ozývají hlasy.

Když přijdu, všichni najednou utichnou. Na sedačce sedí Tomáš s hlavou v dlaních a Jakub, který má zarudlé oči.

Tak počkat.

Kde je moje holka?

"Kde je Vi?" zeptám se nejistě. Tomáš ke mně zvedne hlavu, i jeho oči jsou zarudlé.

"Dominiku... " začne, ale já ho přeruším.

"Kde je kurva moje holka?" zeptám se znovu tentokrát hlasitěji.

"Pryč" špitne Jakub s pohledem upřeným na svoje ruce v klíně.

Cože.

"Jak pryč?" nechápu.

"Ona... Ona zemřela" zašeptá Tomáš a znovu ae rozpláče.

"Co to je za debilní vtip" zamrčím a zamířím do pokoje, který jsem od prvního týdne našeho vztahu sdílel s ní.

Všechny její věci jsou na svém místě.

"Měl jsem zůstat doma" řeknu směrem k Tomášovi, který se objeví mezi dveřmi.

"Měl jsem do prdele zůstat doma a chránit ji" zakřičím, protože mi konečně dochází, že to žádný vtip není.

Oči se mi zalijí slzami a já je nechám volně stékat po tvářích.

"Kurva" s pláčem se sesunu na podlahu a zády se opřu o postel. Cítím, jak si Tomáš sedá vedle mě, ale nic neřeknu.

Moje holka je navždy pryč a já s tim nemůžu nic udělat.

.

Myslel jsem, že to je jen blbá noční můra. Jenže jsem se mýlil.

Probudil jsem se na podlaze shoulený do klubíčka.

Vyhrabu se na nohy, prohrábnu si vlasy a obleču si mikinu válející vedle mě. 

"Domi, pojď se najíst" nakoukne do mého pokoje Nataša. 

"Nemám hlad" odvětím aniž bych se na ni podíval. Ona na to nic neřekne, dveře zavře, ale ty se zase otevřou. 

"Já chci bejt sám" vykřiknu.

Na prahu dveří stojí Tomáš s nějakou knihou v ruce. 

"Myslím, že by sis to měl přečíst úplně od začátku" natáhne ke mně knihu ve které poznávám ten její zatracený deník. Mlčky si ho od něj převezmu. 

"Byl bych rád, kdyby ses k nám potom připojil" s tím opustí můj pokoj. 

Já se posadím na postel a deníkem zalistuju. 

19. 9. 2017

Ta jeho panovačnost mě tak neskutečně štve. Občas si říkám, jak jsem se mohla zamilovat zrovna do něj. Vím, že nejsem holka pro něj. Jsem ošklivá. Nikdy mě nebude chtít.  

Ten den si pamatuju. Pomalu jsem si uvědomoval, že k ní cítím něco víc a snažil jsem se to potlačit.  Mezi prsty chytnu pár listů a znovu zalistuju. 

23. 1. 2018

Tolik ho miluju. Nevím, co bych bez bez něj dělala. Dělá mi mé poslední chvíle tak strašně krásně, že se mi ani nechce odejít. Jenže musím. 

Už v lednu měla bolesti? Proč mi něco neřekla? Pomohl bych ji. Utřu si zaslzený oči a nalistuju na poslední zápis. 

12.8. 2018

Domi, lásko pokud toto čteš, znamená to, že už tu nejsem. Promiň mi to. Vím, že mi to nikdy neodpustíš. 

Neplakej pro mě, nikdy jsem nebyla tou, kterou jsem chtěla být. Od samého začátku si mi dal všechno, co jsem potřebovala. Byl jsi to nejlepší, co mě mohlo v mém pochmurném životě potkat. Milovala jsem tě od první chvíle,  co jsem tě spatřila. Jsem vděčná svému bratrovi za to, že mě přivedl k vám a já tě mohla poznat. 

Mrzí mě, že jsem tě takto opustila, nešlo to jinak. Buď prosím stále tak skvělý kluk. Jednou se zase sejdeme. Miluju tě.

Navždy tvoje Viviana. 

Moje oči se zalijí slzami a já se znovu rozpláču. Do pokoje vtrhne Kája a když mě vidí brečet na posteli s deníkem v rukou, přisune se ke mně a pevně mě obejme. 

"To bude dobré, pššt. Neplakaj Domi. Už ju nič nebolí" šeptá mezitím, co se mnou kolébá ze strany na stranu. 

Myslím si, že tímto dnem můj život oficiálně skončil. Přišel jsem o někoho, koho jsem miloval.

Už nikdy ji nebudu moct políbit.

Nikdy ji nechytím za ruku. 

Nikdy se nebudu koukat do jejích krásných očí. 

Nikdy nebudu poslouchat její smích. 

Nikdy neucítím teplo sálající z jejího těla. 

Moje Viviana je pryč a s ní i všechny mé city.