Zimou Políbená/ FF Nik Tendo

3.

"Dobrý ráno" vcházím do kuchyně, kde sedí jen Tomáš s Vivianou a Karlem.

Odpoví mi jednohlasné 'I tobě' a dál se věnují svým snídaním. Já si do misky nasypu cornflakes, který následně zaliju mlíkem a posadím se k nim.

"Natáčení začíná v devět, což je za hodinu. Via mi pomohla většinu nachystat do auta, takže ušetřila dost práce" vysvětluje s úsměvem věnovaným své mladší sestře. Ta mu ho oplatí a vstane.

"Jdu se obléct do něčeho pohodlnějšího."

Chvíli sleduju její vzdalující siluetu, přičemž se nevědomě usmívám. Teda já bych si toho nevšiml, kdyby mi to Tomáš hned nevpálil.

"Nevím na co myslíš Dominiku ale nech toho. Chci aby ses od mé sestry držel dál" varuje mě. Já k němu nechápavě otáčím hlavu.

"Proč?" ptám se. Tomáš na mě vytřeští oči a Karlo se uchechtne.

"Ty se ptáš proč? Protože je to moje malá ségra. Protože všichni víme, že holky jenom šukáš a navíc máš Terezu" vyjmenuje mi hned několik důvodů, proč bych se měl od jeho sestry držet dál.

"Ježíši, vždyť já s ní nic v plánu nemám. Snažím se jenom bejt milej a navíc je jen o rok mladší než ty" bráním se.

Zatím mě ještě nenapadlo, že bych Vivianu mohl využít pro svoje potěšení. I když představa, že bych mohl líbat její růžové rty a prsty se dotýkat sametové pokožky, je velmi lákavá. Velmi.

"Varuju tě, jestli se dozvím, žes něco zkoušel, tak seš mrtvej Dominik" ukazuje na mě prstem, do kterého mám chuť bouchnout. Nemám rád, když na mě někdo ukazuje prstem.

Chci mu říct, aby neříkal blbosti, ale Viviana, která přichází k nám, mě přeruší.

"Tome mohl bys mi prosím pomoct najít tašku s léky, někam jsem ji včera dala a nevím kam."

Možná bych na ní takhle zírat neměl. Už jen z toho důvodu, že je to neslušný. Ale já si nemůžu pomoct. Totálně mi vyráží dech.

Asi bych měl trošku ubrat, jinak udělám něco, čeho budeme litovat. Teda já bych určitě nelitoval, ale ona ano. A pak by mě Tomáš zabil.

"Jo jasně, viděl jsem ji naposledy na poličce vedle deníku" s tímhle vstane a společně odejdou do pokoje.

"Jaký léky?" ptám se zvědavě Karla.

"Ja neviem aké lieky. Bol som mimo doteraz" řekne mi.

Do kuchyně vchází i ostatní obyvatelé našeho bytu a já jsem nucený uhnout od stolu, aby se i oni mohli najíst.

.
.
.

Kdybych se tak dokázal soustředit stejně dobře na natáčení, jako na Vivianu sedící vedle Káji a Nataši.

V bílých šatech a květinovým věncem na hlavě vypadá jako víla. Krásná víla.

"Nečum na ní furt tak, Tereza by nebyla nadšená" hlas Jakuba mě probere natolik, že odtrhnu od Viviany pohled a podívám se na něj.

"Nechápu proč by ji to mělo vadit. Jenom spolu spíme. Žádný romantiky" vysvětlím mu svůj vztah nevztah. 

Jakub pobaveně zavrtí hlavou.

"Ale s Vivianou bys romantiky chtěl co" posmívá se mi.

I když mám Jakuba rád jako bráchu, teď bych mu nejradši jednu vrazil. Moc dobře ví, že vztahy nejsou nic pro mě, zvlášť po tom posledním.

Chci být sám. Nezávazný a svobodný.

"Neměl sračky" odseknu a odcházím za ostatníma.

Jediné místo je vedle Vivianu a tak ignoruju pohledy ostatních, a lapnu na zadek vedle ní.

"Ty sis zapomněla namazat nos Vio?" ptá se Tomáš své sestry.

"Ne proč?" na malý moment pootočí hlavou ke mě a já vidím její červenou, od sluníčka spálenou kůži.

Moje škodolibá část se jí chce posmívat, ale ta druhá ji chce pomoct. Jenže tentokrát převládne ta první a já v sobě dusím smích.

"Měla bys domů, ale já tě nemůžu odvést. Ještě musíme natočit něco s Jakubem a ostatní pili" namítne Tomáš. Viviana se zvedne z deky a  opráší si zadek.

"Čo keď si sadne ku stromu? Tam se stien" napadne Káju.

Sourozenci se na ni oba otočí a já při pohledu na Vivianu mám zase chuť se uchechtnout. Tentokrát se však udržím a taky vstanu se svou velkorysou nabídkou.

"Já jsem nepil, tak ji odvezu. Stejně mě tu už nepotřebujete" říkám s úsměvem.

No co, nebuďte ze mě tak překvapení. Já mu ráno říkal, že se jen snažím být milej. A to, že jsem nepil mi teď přihrálo hezky do karet.

"Fajn ale pojedeš pomalu." Na to přikývnu.

Viviana celou cestu autem mlčí. Mlčí ve výtahu. Nic neřekne, ani když ji vpouštím do bytu a jdu za ní.

"Hele co je s tebou snížku?" drknu do ní ramenem a usměju se.

Myslím, že tohle je přesně ta chvíle, kdy si oba uvědomíme, jak jsem ji řekl. Překvapeně se na sebe díváme a já se jí začnu omlouvat.

"Nevadí mi to, je to... Je to docela roztomilé" usměje se.

"Já vím, že se o mě Tom bojí. Jen by si mohl uvědomit, že jsem dospělá. Jsem mu neskutečně vděčná za to, co pro mě dělá a mám ho vážně neskutečně ráda."

Jsem rád, že se takhle rozmluví vždycky, když jsme spolu. Cítím se o něco líp, protože ostatníma tolik nemluví.

" On se o tebe jen bojí. Já bych udělal to samý a teď ty donesu studený ručník na ten obličej " nevím proč, ale když vstanu, pohladím ji po vlasech.

Vážně bych měl ubrat. Já rozhodně nejsem kluk pro ní. Ani nevím koho bych si vedle ní dokázal představit. Nejradši nikoho.

"Tady to je, lehni si na záda a já ti to tam plácnu."

Poslušně se natáhne na sedačce v obýváku a nechá mě, abych ji mokrý ručník položil na spálený obličej.

"Děkuju ti Domi" huhle přes těžkou látku.

"Kdykoliv" Jsem rád, že nevidí můj idiotskej úsměv.

Měl bych co nejdřív zase navštívit Terezu. Jenže si nejsem jistý, jestli dokážu myslet i na něco jiného, než na Vivianu.

Ta holka tu je sotva den a už se mi zakrývá pod kůži neskutečným způsobem. A tohle přesně jsem nechtěl.