Zimou Políbená/ FF Nik Tendo

8.

Ráno jsem trochu zaspal. Fajn, zaspal jsem tak moc, že jsem se stihl jen oblíct  a vyčistit si zuby. 

Trochu jsem Vivianě záviděl to, jak brzo dokázala být na nohou. 

"No kde seš debile?" startuje na mě Jakub hned, co seběhnu dolů k autobusu, kde už všichni stojí. Sjedu pohledem k Vivianě, která má na sobě černou sukni a černý krátký tričko. Určitě ji zase oblíkaly holky. Ale nestěžuju si. 

"To ji takhle pustíš?" šeptám Tomášovi, přičemž kývnu k černému pásku na jejím stehně. 

"Ať se oblíká jak chce" pokrčí rameny a zaleze do autobusu. Já se znovu otočím na holky. 

"Do čeho jste ji zase oblíkly" začnu. Všechny se po mně ublíženě podívají. 

"Znáš Lisu z BLACKPINK? Byla to naše inspirace a myslíme si, že VeiVei tenhle styl sluší víc, než ty vytahaný svetry" poučuje mě Nataša. 

Znovu si ji prohlídnu. Nataša má pravdu, v tomhle vypadá mnohem líp než v těch svetrech. 

"Přijdu si v tom aspoň trochu hezká" řekne stydlivě. Já potlačím chuť ji k sobě přitáhnout a jen se na ni usměju. 

"Jedeme" zvolá Jakub. 

V další hodině sedím na sedačce, mám v uších sluchátka a googlím si zmiňovanou Lisu. Sem tam pohledem zavítám k Vivianě, která sedí sama úplně vzadu a se sluchátkama v uších se dívá z okna. 

Nejradši bych šel za ní a povídal si s ní. A možná bych dělal i něco víc, ale to je jedno. 

Nakonec to dopadá tak, že si  pouštím jednu písničku té skupiny holek a přemýšlím, co budu dělat, abych po ní nevystartoval. 

.

Z toho všeho přemýšlení jsem usnul. Zmeškal jsem všechny zastávky na benzínkách. Mám hlad, jsem nadrženej a vybil se mi telefon. 

"Co se tváříš jak zabiják brácho." Radek se posadí naproti mně, načež mi podá láhev Becherovky. A já, protože jsem debil, a protože si myslím, že mi to pomůže, se napiju. 

Když parkujeme před budovou, jsem opilej. Ne tak, že bych se motal po parkovišti, ale mám dobrou náladu.

Vůbec mi to nepomohlo. Můj telefon je stále vybitej, můj žaludek pláče po něčem, co bych mohl sníst a Viviana si přímo říká o to, abych ji v nejbližší době vy víte co.

Po nekonečným domlouvání kdo s kým bude na pokoje, jsme se konečně dostali k výtahu a jelikož nás bylo hodně, museli jsme se rozdělit do skupinek. Já se nacpal k Vivianě do první skupiny.

Oba stojíme vzadu a nikdo nám nevěnuje sebemenší pozornost. Takže využívám situace a položím ji ruku na bok. Prudce ke mě otočí hlavu. Jakoby se snažila vyčíst, na co právě myslím. Kdyby tak věděla.

Svou ruku přesunu na zadní stranu jejího levého stehna a vydám se nahoru. Ona se na mě zamračí a odstoupí na druhou stranu výtahu.

Pobaveně sleduju, jak se snaží uklidnit svůj zrychlený dech.

"Sraz za půl hodiny dole" informuje nás Jakub a i s Kristinou zaleze do pokoje. Na chodbě zůstanu jen já a Viviana, protože čekáme na svoje spolubydlící

"Od kdy jsi tak vysoká?" ptám se na první věc, která mě napadne. Mám chuť si jednu vrazit. Jsem s ní konečně sám aspoň na chvíli a ptám se na takovou sračku. 

"Řekla bych, že odjakživa" pobaveně se otočí mým směrem. "Přijde mi, že mám strašně dlouhé nohy" dodá a jako důkaz jednu nohu zvedne. 

"To bude tím, že je moc neukazuješ baby" narážím na to, že nedávno nesila často jen tepláky. 

"Teď pěkně kecáš, nosím šaty" brání se. 

"Po kolena" dodám za ní. Zasměju se jejímu zamračenému výrazu. Jedním dlouhým krokem zruším vzdálenost mezi námi, zatlačím ji ke stěně a své ruce přesunu na její boky. 

"Smrdíš jako popelník a alkohol dohromady" zašklebí se, když se k ní nakloním. 

"To je romantika" zamručím a odtáhnu se, protože si všimnu otevírajícího výtahu. 

"Děláš, jakoby si po nějaké romantice toužil Dominiku" špitne s pohledem upřeným na Tomáše, který míří k nám. 

"S tebou jo" vyhrknu a než stihne cokoliv říct, jdu ke Karlovi. 

.

Moje natěšení na Vivianu v plavkách vyprchalo ve chvíli, kdy nám Tomáš oznámil, přijde později, protože musí čekat na léky, který si bere každý den ve stejnou hodinu.

"Viviana je krásne dievča že?" usmívá se na Kája, která připlave ke mně. Mám ji říct, že jsem tou holkou skoro posedlej? Jsou si docela blízký, jsem si jistej, že by ji to řekla. 

"Si na ňu moc hrrrr vieš, musíš na ňu pomaly. Mohol by si ju vystrašiť" radí mi s nevinným úsměvem. 

"Ona ti něco říkala?" ptám se. Blbečku, je nad slunce jasný, že si o tom povídaly. 

"Možno áno, možno nie. Daj na moju radu Niku a buď pomalší" pokrčí rameny a zase odplave ode mě. Takže jsem zase sám a přemýšlím, jak to Kája asi myslela. 

Jsi na ni moc hrrr. Jakože spěchám? Nejsem zvyklej jít na něco pomalu. Zvlášť, když se jedná o holky. 

Pohledem zavadím o lehátka, kde zrovna stojí Vivana v bílým županu a povídá si s Konví. Byl jsem tak zamyšlenej, že jsem si ani nevšiml, že už přišla. 

Místo abych byl u ní, sedím ve vodě a pozoruju, jak si sundává župan a ukazuje tak světle růžový plavky. Svoje dlouhý vlasy stáhne do drdolu a společně se Slovákem se rozejde k bazénu, kde se většina nás už rozvaluje. 

O kurva. 

Stůjte při mně všichni svatí. 

Tyhle dva dny budu pěkně trpět.