Zimou Políbená/ FF Nik Tendo

11.

Zítra bych si měla vyzvednout nový telefon, takže všechno bude lepší a budu vám moct odepisovat na komentáře. Všechno si čtu a šíleně mě to těší a děkuju. Jste úžasní všichni do jednoho. ❤

Abych k vám byl upřímný, cítím se jako magor. Ale nestěžuju si, líbí se mi pocit, který prožívám, když jsem s ní. Nedokážu si představit, že bych o ní měl přijít. 

"Zlato?" ozve se za mnou její tichounký hlas. 

"Hm?" zvednu k ní s úsměvem hlavu. Mohl bych se na ní dívat každou minutu svého života. 

"Tom říkal, že za pár minut vyjíždíme, tak máme jít" řekne, přičemž překročí velkou cestovní tašku a zamíří ke mě. Já k ní okamžitě natáhnu ruce, abych si ji mohl přitáhnout k sobě. 

Obmotám ruce okolo jejího těla a víc ji k sobě natisknu. Vivi mě obejme okolo pasu a přitiskne svou tvář k mojí. Už si pomalu začínám zvykat na to, jak moc studená je, i když venku je kolem třiceti stupňů. 

"Víš, že ti ty vlasy takhle sluší?" špitnu, načež mezi prsty promnu pramínek jejích vlasů, které si nedávno ostříhala po ramena. 

"Víš, že tě miluju?" narovná se, aby na mě viděla a zářivě se usměje. Chvíli na ní jen civím, protože je to vůbec poprvé, co mi to řekla. 

"A já miluju tebe." 

Nemůžu uvěřit, jak moc přirozeně a hezky to zní. 

Vivi se natáhne, aby mě políbila a pak ze mě vstane s nataženou rukou, aby mi pomohla nahoru. 

"Já bych tu nejradši zůstal a celou tě zlíbal."

Její obličej ozdobí růžový ruměnec a ona stydlivě sklopí oči. 

"Celou?" zeptá se. Moc dobře vím, kam tím míří. 

"Úplně" přikývnu, chytnu její ruku a do druhé vezmu svou tašku. 

"Ty máš tašku kde lásko?" 

"Tom mi ji dal do auta už, tak pojďme. Já se docela těším" tahá mě ven z pokoje a následně i ven, kde stojí zbytek naší skupinky, která jede tento víkend na koncerty. 

"Rej bude řídit" rozhodne Jakub s cigaretou mezi rty. Na malý moment pustím Vivi ruku, abych mohl dát svoje věci do kufru a zase ji k sobě přitáhnu. Líbnu ji na nos a usměju se. 

"Budete se tu na sebe culit ještě dlouho? Máme celkem nestíháčky" vyruší nás Tokáč a já, ač opravdu nerad, Vivi pustím a nechám ji, aby se šla posadit do auta. 

Už se chystám sednout si za ní, ale Tokáč mě zastaví. 

"Jestli ji něco uděláš, zabiju tě."

"Co bych ji dělal prosím tě" zavrtím hlavou, poplácám svého kámoše po rameni a posadím se vedle ní. 

"Budeš spát?" zeptám se, když sleduju, jak se snaží uvelebit. 

"Nevím, možná" nakonec položí hlavu na moje rameno. Chytím ji za stehno a taky si udělám pohodlí. 

.

Mám dojem, že mi úplně odumřela spodní část mého těla. Po několika hodinách v autě, kdy jsem stihl usnout a promeškat zastávku na cigaretu, konečně stojíme před hotelem na malém parkovišti. Vyskakuju ven, abych se mohl protáhnout a konečně si zapálit. 

"Budeš zase smrdět jako popelník" informuje mě Vivi, která se objeví vedle mě, se svou taškou na rameni. 

"Ale přesně takovýho mě miluješ no ne?" uculím se a tašku i přes její protesty vezmu. 

"Fajn, miluju tě i s tím kouřením, ale potom si vezmi žvýkačku" poradí mi, líbne mě na čelist a jde za Tokáčem. 

Chvíli sleduju, jak o něčem zapáleně debatují, nakonec zbytek cigarety zašlápnu, ze zadní kapsy svých džínů vytáhnu balíček mentolek a strčím si dvě do pusy. 

"Budeš se ségrou na pokoji jo?" vystřelí na mě Tokáč hned, když k nim dorazím. 

"S tím počítám" usměju se, načež Vivi k sobě přitáhnu. 

"Tak pojďme, čeká nás zvukovka a pak jídlo."

Na nic nečekáme, jdeme dovnitř, abychom si tam nechali tašky a odešli rovnou do klubu. 

Nebudu vám lhát, že jsem nežárlil, když se okolo Vivi motal syn provozovatele klubu. Uklidnil jsem se až když se připojila k Tokáčovi, aby mu pomohla. I přes to jsem si ji ze stage hlídal jako oko v hlavě. Ona je totiž moje a nikoho jinýho. Fajn, možná ještě trošku Tokáčova, ale hlavně moje. A nejsem majetnický. 

"Tom říkal, že půjdeme na to jídlo" informuje mě, když máme po zkoušce a ona se mi pověsí okolo krku. 

"Jo my dva jdeme ale jinam než půjdou oni" uculím se a přitáhnu si ji blíž. 

"A kam?" 

"Chci s tebou být chvíli sám, tak mě napadlo, že si zajdeme do nějaké restaurace" sdělím ji svůj plán. Vivi s úsměvem přikývne. 

Chytnu ji za ruku, informuju Tomáše o mém plánu a společně s ní zmizíme na ulici, kde nás ovane studený vítr. Na nic nečekám, sundám si svou černou džínovou bundu, kterou přehodím Vivi přes ramena a ruku v ruce zase pokračujeme do nejbližší restaurace. 

Přesně tak úplně nechápu, co se mnou dělá, ale nevadí mi to. Nikdy jsem nic takhle silného necítil. 

Jsem si jistý, že ona je moje navždy.