Zimou Políbená/ FF Nik Tendo

17.

Nedokážu ani popsat, jak se cítím.

Jakoby si sebou vzala kousek mě.

Nedokážu normálně uvažovat. Nevím, co dělat se svým životem. Celý dny ležím v posteli a brečím.

Je to už několik měsíců od jejího pohřbu a není den, kdy bych na to nemyslel.

"Dominiku jdeme na večeři do Caffetterie, jdeš s náma?" objeví se Jakub v mém pokoji. Pootočím k němu hlavu.

"Nikam nejdu" řeknu a zase se podívám z okna.

Myslel jsem si, že Jakub pochopí, že chci být sám a odejde. On ale udělal pravý opak. Posadil se za mnou na postel, načež se na mě dlouze zadíval.

"Notak brácho, ona by nechtěla aby ses tak trápil" řekne tiše.

"Jak by bylo tobě, kdyby tě opustil někdo, kdo pro tebe znamenal úplně všechno ?" zeptám se.

A Jakub mlčí. Přesně, jak jsem očekával.

"Já jen nechci aby si spadl zase do těch hoven. Pojď s náma na jídlo. Potřebuješ přijít na jiný myšlenky. Jde i Tokáč" poplácá mě po rameni a zase odejde.

Chvíli se ještě nečinně povaluju na posteli, pak vstanu a přejdu ke skříni, abych se mohl převléct.

Jakub má pravdu. Potřebuju mezi lidi. Musím dát ostatním vědět, že stále existuju.

Doufám, že ji už nic nebolí a že je tam nahoře spokojená.

Jsem si jistej, že na mě dává pozor, abych neudělal nějakou píčovinu a já ji nezklamu. Nezklamu svou holku.

Vždycky to tak bude.

Vždycky to bude holka, kterou jsem miloval celým svým srdcem.

Byla to moje Zimou políbená Viviana.

The end.

Tak a je to tady... Konec.
Osobně se mi to psalo dost obtížně a dokonce jsem jednu chvíli přemýšlela, že celý příběh odstraním, ale neudělala jsem to a teď je tu poslední kapitola. 🙏🏾

Jsem neskutečně rada, že se vám moje příběhy líbí! Ačkoliv vám často neodpovídám na komentáře, všechny si čtu a těším se z každého jednoho.🖤

Já vím, že poslední dobou nejsem vůbec aktivní. Snažím se psát, ale myslím si, že potřebuju trošku času vždycky. 🥺

Každopádně, včera jsem vydala nový příběh a tak se se mnou můžete vydat na další dobrodružství. 😄 Najdete ho u mě na profiu.

Ještě jednou děkuju za všechno, jste lásky. 💕💕