Zimou Políbená/ FF Nik Tendo

10.

Už tady na začátku se chci omluvit, že nevychází tak často kapitoly jak tady, tak u příběhu s Konexem. Myslela jsem si, že to společně s prací budu zvládat, ale byla jsem naivní. Každopádně to psaní mi šíleně chybí a využívám každé volné chvíle, kdy můžu něco psát. 

Zároveň strašně děkuju. Jste úžasní. 💕💕

Vidíte tu sedící dívku na naší sedačce? Jak se směje? Jo, ta v té dlouhé mikině.  

Ta je moje. 

Připadá vám trochu jiná než ostatní? No, ona trochu je.

Proč? Protože je to albína. Moje nádherná albína. 

Kdy se to stalo? Vlastně spolu ještě oficiálně nechodíme, ale čert to vem. 

Ona byla moje už ten den, co jsem zakopl o ten její kufr v kanceláři.

Pamatujete, jak jsem Tomáše přesvědčoval, že chci být jenom milej?

Myslím si, že v tu dobu jsem lhal i sám sobě. 

"Nečum na ni furt a věnuj se nám" vyruší mě Jakub z mého zírání. Pootočím k němu hlavu a čekám, co mi chce. Pak chci totiž pokračovat ve své dosavadní činnosti. 

"Ty vole Dominiku vzpamatuj se" dá mi pěstí do ramene, což mě dostatečně probere. 

"Vždyť vás vnímám" zahučím. Všichni okolo stolu si mě změří podezřívavým pohledem. Já jen pokrčím rameny a usměju se. 

Naše rozplánování koncertů trvá snad celou věčnost. Neříkám, že mě to nebaví a že se netěším. Těším se, ale doufám, že Viviana pojede s námi. Ostatně ji tu Tomáš nemůže nechat se zbytkem, protože i ti mají svoje plány. 

"Tome mohla bych s tebou prosím mluvit o samotě prosím?" 

Leknutím na židli poskočím. Otočím se za sebe, kde stojí Viviana, a tak se na ni uculím a zase se otočím na ostatní. Jakub mě pobaveně sleduje a Tokáč nade mnou zavrtí hlavou. 

"Jasně, půjdem na balkon ať máme klid" vstane, chytí ji za ruku a oba následně mizí ve tmě. 

"Ty seš v tom až po uši." Díky Jakube, bez tebe bych to nevěděl. Samozřejmě mu to nepřiznám.

"Nejsem" vyhrknu s pohledem upřeným na svoje ruce, kde přehazuju propisku. 

"...Jenže tímhle přijdeš o všechny peníze, který ti dávali na léčbu... No a co tak prostě na týden odjedeš a pak se zase vrátíš. V klidu, nebreč. Já to všechno vyřeším jo?" doléhá k nám z otevřeného balkonu naštvaný hlas Tokáče. 

Zmateně se podívám na Jakuba. O čem to sakra ti dva mluví? 

Okolo nás projde Viviana a zmizí u sebe v pokoji. Beze slova se zvednu a jdu za ní. 

"Vivi můžu dovnitř?" klepu tiše na dveře. 

"Ano" slyším, a tak otevřu a vejdu. 

Viviana sedí na posteli s pohledem upřeným na své ruce v klíně. Posadím se k ní. 

"Chceš si o tom promluvit?" ptám se. Byl bych rád, kdyby mi konečně někdo řekl, co se děje. Přijde mi, že má tahle holka až moc tajemství. 

"Možná někdy ano. Tak co, už jste vyřešili vaši první zastávku? Těšíš se?" otočí se, přičemž své dva křišťály upře na mě. Trochu mě štve, že se zase nic nedozvím, ale nic jiného mi nezbývá. 

"Těším se, ale budu se těšit víc, až mi oznámíš, že jedeš s náma" položím ji ruku okolo ramen, načež ji k sobě přitáhnu a líbnu do vlasů. 

"Uvidím" usměje se. Chytne mou ruku položenou na jejím stehně a stiskne ji. 

"Máš strašně velké ruce Dominiku." 

"To ty je máš spíš maličký, dívej" usměju se a zvednu naše ruce do vzduchu. 

Do pokoje vtrhne Tokáč. Ty vole, mohl by se naučit klepat. Co kdybych ji tu obšťastňoval. 

"Jedeme k Velkýmu Jakubovi" oznámí nám, přičemž letmo pohlédne na naše spojené ruce. Nic nám na to ale neřekne. 

"Musím taky?" ptá se Viviana.

"Neměla bys tu mít sama..." začne, ale já mu skočím do řeči. 

"Budu tu s ní já."

"Fajn, ale ne, že ji něco provedeš" ukáže na mě varovně prstem a zase odejde. 

Já se s úsměvem otočím na Vivi, které zrůžoví tváře. 

"Co budeme dělat? Jen tak se totiž nevrátí." 

"Já bych věděl" uculím se, chytnu ji za boky, načež ji položím do postele. Už to dál totiž nevydržím, potřebuju ji. 

"Dominiku já nevím, jestli je to dobrý nápad..." vydechne tiše. 

"Tohle je ten nejlepší nápad lásko" říkám přesvědčeně, přičemž ji pohladím po tváři a shýbnu se, abych ji mohl políbit. Už mi nikam neuteče. 

Nechá mě, abych ji mohl přes hlavu přetáhnout mikinu a znovu ji položit na záda. Prsty přejedu po bílé, krajkové braletce a těžce vydechnu. Myslím si, že tohle dlouho nevydržím.

"Já mám strach Dome" špitne po chvilce, kdy laskám její bledou kůži.

Narovnám se, abych na ni líp viděl. 

"Nemusíš se bát, neublížím ti. Věř mi." Myslím to vážně, nechci ji ublížit. 

.

Po nejlepším sexu ve svým životě jsme se přesunuli do obýváku k televizi. Zapnul jsem nejnovějšího Thora a čekal, až Vivi přijde ke mně.

 "Chceš ty cibulové, nebo solené?" objeví se přede mnou v mém tričku a s balíčkem brambůrků v každé ruce. 

"Pojď už ke mně zlato" natahuju k ní ruce jako malé dítě v naději, že ji to dojde. 

"Tak já vezmu ty solené" vydechne a zase mi zmizí z mého zorného pole. 

Netrvá dlouho a ona se objevuje těsně u mě, aby misku položila na stůl a sedla si vedle mě. Okamžitě si ji k sobě přitáhnu a políbím do vlasů. Ona se usměje, načež se ke mně víc přitulí. 

Jsem si jistý, že právě v tuhle chvíli mám všechno, co jsem kdy potřeboval. 

"Copak je?" ptám se, když si všimnu, že se na mě Vivi dlouhou dobu dívá. 

"Je to zvláštní" řekne tiše. 

"Co přesně je zvláštní?"

"První den, co mě Tomáš přivezl a já tě viděla nadávat si mi byl strašně nesympatický a teď..." nedořekne to, ale já i tak vím, co mi tím chce říct.

"To je od tebe docela zlý, protože ty ses mi líbila hned v první vteřině" přiznám své nedávné zjištění a usměju se. 

Ona nic neřekne, natáhne se ke mně a políbí mě.