Pobočnice krále pod Horou

6. Rovnýma nohama (bonusová kapitola)

Tato kapitola je bonusová pouze pro ty, kteří už dočetli a chtěli by třeba zavzpomínat, jak to všechno začalo. Pro všechny ostatní je to pouhá další část příběhu. Snad se bude líbit.

Sotva se Odette stihla nadechnout, už tady byl nový den a ona stála vprostřed předpokoje královských komnat a snažila se zapsat si – nebo alespoň zapamatovat – vše, co král bez přestání chrlil z úst. Nebylo toho zrovna málo.

Zase se cítila nesvá, ačkoli tentokrát postrádala jakýkoli opravdový důvod. Vždyť se všechno zdařilo, přesně jak si přála. Navíc, toho rána úzkostlivě dbala, aby nemeškala. Vstala včas, oblékla vhodné šaty a vlasy spletla, jak se patřilo. Kontrolovala, aby se nedopustila žádné chyby, aby král nemusel litovat své volby. Snad ale ta nervozita přišla proto, že se na ni Thorin během řeči skoro ani nepodíval, což Odette přišlo zvláštní, protože včera jí pozornost věnoval. To poznala dobře.

„Baline, dnes budeš přítomen při jednání s Dáinem. Chci znát tvé stanovisko. Strasti poddaných, namísto tebe, tentokrát vyřeší má pobočnice," dokončil, ledabyle mávl k Odette rukou, jako by byla nějaká věc, a vyrazil k odchodu. Odette krále vyprovázela užaslým pohledem. Sice se říkalo, že nejlépe se naučí plavat ten, kdo je do vody hozen, ale čeho bylo moc, toho bylo příliš. Vždyť její služba netrvala ještě ani hodinu a už se s ní měla potýkat sama? Napadlo ji, zdali to není od Thorina schválnost. Jestli prostě nechce ukázat, jak bláhové bylo se s ním přít. Jak snadno ji nechá pohořet, pokud bude chtít.

Cestu do Balinovy pracovny, kam zamířili hned vzápětí, už Odette znala. Tam starý oficír ženě pokynul, nechť zasedne na jeho místo za honosný stůl.

„Jednání začne co nevidět, vysvětlení vám tedy poskytnu jen krátké," vůbec Odette neuklidnil věkovitý trpaslík. „Víte, ne všechny problémy jsou hodny sluchu krále, a tací, kteří mají dostatek soudnosti, je sdělují pouze mně. Nejedná se obvykle o žádné spory či věci závažné, spíše jen stížnosti a připomínky, co je v Království nutno napravit, nebo kde, takříkajíc, drhne střevíc. Rozumíte? Jistěže rozumíte. A nebojte se," zasmál se Balin, „já po vás nežádám rozhřešení ani rady, vy každého jen vyslechnete a co bude řečeno, pečlivě zapíšete. Každý jeden bod však na nový arch. Ne všemu je nutno věnovat pozornost, natož předčítat Jeho Veličenstvu. Nepodstatné později vytřídím sám."

Odette chápavě přikývla.

„Ovšem," ohlédl se Balin ještě, „pokud byste radu znala, nebojte se ji vyslovit. Však mladá mysl kolikrát bývá otevřená víc, nežli ta stará, pomalá. Zlomte vaz, děvče." A zmizel.

Mladá žena hlasitě vydechla. Porovnala hromádku čistých pergamenů, přestože byly složeny téměř dokonale, a zpod sklopených řas hleděla k zavřeným dveřím jako by je chtěla prosit, ať zůstanou ještě chvíli nehybné. Vzpomněla si na půlčíka, na jeho varování. A potom i na krále, kterak byl ráno podivný. Tím spíš si ale usmyslela, že má-li proti proudu plout, bude tak činit, jak nejlépe dokáže. Odhodlaně zvedla bradu zrovna ve chvíli, kdy se klika pohnula. Vešel první trpaslík.

Jakmile si asi v hlavě srovnal, že to, co vidí před sebou není Balin, ale nějaká ženská, zarazil se, jako by mu proti hrudi dula vichřice.

„Přijdu dýl. Anebo jindy," vykoktal, mrkaje překvapenýma očima. Zdálo se, že jimi pátrá po sluji. Snad doufal, že starý oficír vykoukne odněkud z rohu a vše zůstane v souladu se zaběhlými ereborskými pořádky. „Až tu nebudete... No, vy. Až tu bude mistr Balin."

„To můžete," přitakala Odette lehkým tónem, ačkoli se jí dotkla rozmrzelost. „Dost možná tu však naleznete zase jenom mne, nikoli mistra Balina." Tak nějak tušila, že úkoly podobné tomu dnešnímu, nyní budou jejím častým chlebem.