1 reason why || ft. hyunin [DOKONČENO]

❤️2❤️

Hyunjin's POV:

          Je to přesně rok, co mi umřela přítelkyně. Byli jsme spolu od začátku střední až do doby, kdy se zabila, kvůli jejímu otci, co ji psychicky vysával. Pořád se s tím nemůžu vyrovnat. Přátelé se snaží o to, abych přicházel na jiné myšlenky, ale všude je ona. V každém obchodě, na každé ulici, v každém pokoji tam stojí, kouká na mě a chce abych přišel k ní. Tolik mi chybí, že bych dal cokoliv za to, aby se mi vrátila. Vlastně mě tu nic nedrží, mimo jedné osoby, se kterou si píšu přes kakaotalk a to ani nevím jak se jmenuje a jak vypadá. Občas si ale voláme, víme o sobě všechno, ale jen ne jména. Píšeme si skoro 2 roky už a nikoho z nás nenapadlo se zeptat.

prince2000 - hyunjin
foxie21 - jeongin

foxie21: spíš?

prince2000: ne, nemuzu usnout.

foxie21: chceš si povídat?
//zobrazeno//

Ani už ne Foxie. Už mě to nějak nebaví. Chci začít svůj život od znova. Před pár dny k nám do třídy přišla nová holčina, která se mi líbí. Budu doufat že tak zapomenu na Jimin a budu moci žít znovu normální milostný život.

Blokovat. I konverzaci jsem radši skryl, jelikož tam je moc informací. Každý kdo by aspoň do té konverzace nahlédl, věděl by o mně všechno. Tak a je to. Ani to nebylo tolik těžký, ne?

Našel jsem si na facebooku Byeol, tu novou, a následně přidal do přátel. Ihned mi to přijala. Psali jsme si celý den.

//time skip//
Byl den školy a zrovna jsme měli matematiku, když k nám do třídy přišel ředitel s novým klukem. Byl zvláštní. Docela široké oči, úsměv a hlavně měl rovnátka. Nechtěl bych. Dál jsem si ho přestal všímat a začal se koukat na Byeol, která se na mě usmála. Je vážně moc pěkná. ,,Jeongine, sedni si tamhle vedle Hyunjina." Řekl ředitel a následně odešel. Zamračil jsem se. Daný Jeongin přišel k mé lavici a chtěl si sednout, jenže jsem tam rychle dal svůj batoh. Mračil jsem se na něj. Koukl se na mě jako vyplašená liška. Učitelka třískla do stolu ukazovátkem. Batoh jsem poslušně dal na stranu a odsunul se co nejvíce ke zdi, abych nemusel sedět tak blízko k Jeonginovi.
Poslední hodina skončila a já šel zamyšleně po chodbě. Ze zamyšlení mě vytrhla smějící se Byeol s nějakým klukem. Zamračil jsem se a šel rychle k nim. ,,Ahoj Byeol." Sledoval jsem její reakci. ,,Ahojky Hyunjinie, tohle je Minho." Krásně se usmála. Daný týpeček si mě jen prohlídl a kývl hlavou. ,,Jdem teda do té kavárny?" Usmál se Minho na Byeol. Rychle kývla. ,,Pojď s námi Hyunjinnie!" Chytla mě a Minha za ruku a táhla ven.
Sedli jsme si všichni 3 ke stolu v kavárně a objednali si kafe. Minho se pořád lísal k Byeol a ta si to samozřejmě nechala líbit. Cítil jsem se jako idiot.
Sledoval jsem číšníka co k nám jde s kafetem. Vypadal jako ten- on to je on. Jeongin. Přišel k našemu stolu a dal nám naše kafe. Na ostatní se usmál jeho širokým úsměvem a mně se snažil vyhnout. Dobře dělá. ,,Ten Jeongin je hrozně miloučký, že ano kluci?" Usmála se Byeol. Minho se uchechtl. ,,Nikdo není víc miloučký než ty." Usmál se na ni. Chvíli jsem se na ty dva díval. Zamračil se. Náhle jsem se zvedl a omylem narazil do Jeongina nesoucí kávu. ,,Dávej pozor." Šťouchl jsem do něj a rychle odešel. Na jeho výraz, politou košili a kalhoty snad nikdy nezapomenu.
Naštvaně jsem přišel domu a chtěl napsat Foxiemu, jak jsem to dělal vždy. Ale já ho vlastně ze života vymazal. Zakroutil jsem rychle hlavou. Napsal jsem Byeol, jestli se nechce sama semnou zítra projít v parku. Souhlasila. Takže nás už nikdo nebude rušit. Pousmál jsem se.