1 reason why || ft. hyunin [DOKONČENO]

❤️15❤️

Začalo hustě pršet. Mladší v blízkosti viděl staršího držící nad sebou deštník a mířící si to na přechod. Mladší jej doběhl a chytl mu ruku jako ženichovi. Starší se na něj podíval vážně. ,,Máš velký deštník a já nechci moknout!" Nafoukl Jisung tváře. Starší složil deštník a šel dál. Mladší si založil ruce a šel rychlým krokem na červenou, jelikož nechtěl být u Minha ani minutu. Je tak hrubý. Pomyslel si Jisung. Mladší přecházejíc přes silnici nestihl zaregistrovat rychle jedoucí sporťák který se na něj řídit a vážně nehodlal brzdit. Minho rychle zaregistroval situaci a sprintem běžel za Jisungem a odstrčil ho vší silou několik metrů přes silnici na chodník. Sám se však zachránit nestihl. Auto ho srazilo a pár metrů i odhodilo. Ale nějak se muž v autě nezajímal. Odjel.
       Jisung se chystal na Minha nadávat, jenže zjistil že tam není a všiml si skupinky lidí, co se začala shromažďovat na jednom místě na silnici. Mladší se rychlostí zvedl a běžel k nim. Všechny od sebe odstrčil a doběhl ke staršímu. Pohled na něj byl dechberoucí. Jisung spadl na kolena a začaly se mu kutálet slzy po jeho tvářích. ,,Minho..!" Plakal mladší, snažíc se staršího naivně vzbudit. ,,Je to moje chyba..Minho..slyšíš..vzbuď se!" Hýbal se starším Jisung.
       Po chvilce přijela sanitka a naložila Minha s tím, že je stále při vědomí, avšak zázrakem.
       Uběhlo několik hodin od toho incidentu a Jisung seděl v nemocniční čekárně na doktora, až mu řekne více informací o Minhovo stavu. Tolik si to vyčítal. Nechtěl to udělat, nechtěl Minhovi ublížit. Nechtěl aby to takhle skončilo. Začal zase plakat.
       ,,Vy jste..?" Přišel za mladším doktor. ,,Jeho bratranec." Utřel si Jisung slzy. Ovšem že musel lhát, jinak by ho k němu nepustili. ,,Lee Minho dostal střední otřes mozku a také si zlomil ruku. Největší jeho štěstí bylo, že na kapotu auta spadl ještě dobře. Pár centimetrů dolů a už by tu s námi nebyl." Jisungovi se nahrnuly slzy do očí. ,,Je na pokoji 211, spí. Můžete jít kdyžtak za ním." Jisung se rychle zvedl a běžel do pokoje 211.
       Potichounku otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Opatrně vešel dovnitř a co nejtišeji zavřel dveře. Podíval se na Minha a rovnou si sedl na židli k jeho posteli. Smutně se na něj díval. Starší vypadal tak prázdně. Bezemočně. Bez ničeho. Jisung opatrně vzal jeho ruku a lehce si na ni položil svou tvář. ,,Minho..já nechtěl..moc se ti o..omlouvám.." Potichu fňukal mladší. Opatrně prstíky hladil jeho ruku. Jako tu nejkřehčí květinu na světě.
      Jisung odpočívajíc a zároveň vyčítajíc si vše co udělal, poslouchal stroje, napojené na Minha, jak pípají. Bylo to znepokojující. Po několika minutách vtrhl do pokoje Jeongin celý zděšený. Jisung jej se slzami v očích objal. ,,I.Nnie..já nechtěl! J..já-" Rozbrečel se naplno Jisung. Jeongin jej objal. Oba si sedli k Minhovo posteli na židle a smutně se na něj dívali. Ze smutného sledování je vytrhly další 2 osoby co přišly. Byla to Byeol a Hyunjin. Jisung se nemohl nikdy cítit hůř. Dal by cokoliv za to, aby vrátil čas a byl to on, místo Minha.
       Uběhlo pár hodin a Minho se začal probírat. Bylo tak okolo 2-3 hodiny ranní. Otevřel oči a podíval se na postavy sedící okolo něj. Hyunjin, hrající na mobilu Subway Surfers, Byeol spící na Hyunjinovo rameni, spící Jeongin v sedě a Jisung objímající Minhovo oblečení co nejpevněji to jde.
      Minho se víc posadil, protože ho bolela záda. Promnul si oči a opatrně se protáhnul. Jisung si na něj podíval. Rychle se zvedl a uklonil se do 90° úhlu na znamení velké omluvy. ,,M..moc se omlouvám.." Minho se na něj podíval. Minho zakroutil hlavou, jenže si až po chvíli uvědomil že to Jisung nemohl vidět. Jisung si klekl na kolena a znovu se hluboce uklonil. Vyjádření té největší omluvy co snad jde. Minho jej rychle chytil za ruku a zvedl nahoru. ,,Tohle nedělej."Řekl potichu Minho. ,,Nemusíš se omlouvat. Nic to není, a navíc to byla nehoda za kterou nemůžeš." Pustil jeho ruku opatrně Minho. Jisungovi se zase začaly kutálet slzy po tvářích. Minho jej chytl za triko, přitáhl k sobě a objal. ,,Pšš.." Hladil Sungovi záda. Hyunjin se na to nemohl dívat. Ještě když naproti němu seděl spící Jeongin. Musel to s Jeonginem nějak zas dát do pořádku. Přece jenom ten incident nemyslel vážně. A pak ho to napadlo.