1 reason why || ft. hyunin [DOKONČENO]

❤️12❤️

Autor's POV

Takhle to bylo pár měsíců. Komunikace mezi Jeonginem a Hyunjinem byla téměř nulová. Jeongin se Seungminem byli nejlepší přátelé jak to jen šlo. Byeol, Minho a Hyunjin byli přátelé stále, ale Hyunjin už tolik nepálil za Byeol, ba naopak za někým úplně jiným.

//time skip//

Hyunjin's POV

Seděl jsem s Byeol na lavičce, mezitím co jsme čekali na Minha, než přijde z brigády. ,,Byeol..?" Koukl jsem se na ni. ,,Um?" Usmála se. ,,Myslel jsem na Jimin.." Byeol se na mě podívala a ihned objala. ,,Napadlo mě..co když už není čas, abych ji mohl splatit všechno, co pro mě udělala.." Podíval jsem se na oblohu. ,,Myslíš, že když poprosím nebesa, vrátí se duše mé přítelkyně, v těle mého kamaráda, abych jej mohl hýčkat, tak jako ona mě po celý můj život?" Naivně jsem  rukou "pohladil" nebe. ,,Hyunjinnie..co když tu na tebe ten kamarád někde čeká? Co když už jej dávno znáš?" Hladila mi záda Byeol. Povzdechl jsem si. ,,Všimla jsem si, že jsi poslední dobou nějaký smutný..co se stalo..?" Sledovala mě. ,,Jeongin.." Povzdechl jsem si. ,,Nevím co to semnou je..je to divný pocit, štve mě ten pocit.." Poplácal jsem si břicho. ,,Ten pocit když ho vidím s tim Seonminem nebo jak se jmenuje..venku..jak se spolu smějou..jak.." ,,Jak..co?" ,,Jak na mě Jeongin zapomíná.." Zamumlal jsem. Byeol zakroutila hlavou. ,,Měl bys za ním jít a všechno mu říct." - ,,Byl bych za blázna Byeol. Prvně ho nenávidím, pak dělám že ho mám rád a to jen kvůli tobě, pak si s ním hraju jak nějak fuckboy a teď na něj žárlim? Neskutečný." Založil jsem si ruce. ,,Však tobě to dojde Jinnie.." Povzdechla si Byeol.

Jeongin's POV

Byl krásný letní večer, kdy jsme se Seungminem měli sraz v parku. Oblíkl jsem si triko, roztrhané džíny a přitom sledoval Hyunjinovo fotky na mé zdi v pokoji. Zesmutněl jsem. Přišel jsem ke stěně a moji nejoblíbenější fotku Hyunjinnieho pohladil. ,,Jak se asi teď máš Jinnie? Co děláš?" Pousmál jsem se pro sebe..

//time skip//

Dorazil jsem do parku kde jsme měli mít se Seungminem sraz. Sedl jsem si na lavičku a mezitím než přijde, jsem sledoval zatahující se oblohu. Devět pryč a Seungmin nikde. Vytáhl jsem tedy svůj mobil a chtěl mu napsat, jenže se mi vybila baterka. Úžasné. Mobil jsem uklidil zpět do kapsy a najednou mě vylekal hrom. Ksksks. Bouřka! Bál jsem se. Začalo silně pršet a mezi mraky se jen míjely blesky a okolo se ozývaly hromy, až to se zemí třáslo. V bouřce jsem byl jako smyslů zbavený. Přitáhl jsem si kolena k sobě a vzlykal. Tolik nemám rád bouřky..a už vůbec ne když jsem sám. Tolik jsem se bál i oči otevřít. Nemohl jsem nic..jen rozklepaně sedět a čekat až to přejde.
          Několik desítek minut už uběhlo a začala mi být pořádná zima a bouřka stále nedosahovala konce. Jednadvacet-dvaa-Bum. Bouřka se stále motala nad naším městem. Když se celým okolím ozval ten největší a nejhlasitější hrom mohl jsem strachy umřít. Zavřel jsem co nejpevněji oči, zacpal uši a vzlykal. Chci domů. Mezitím co jsem prosil i Poseidona, aby tohle všechno skončilo, se mě dotkly dvě teplé ruce. ,,Jeongine..co tu děláš..?" Zeptal se mě.