1 reason why || ft. hyunin [DOKONČENO]

❤️3❤️

           Byla neděle, 14.50, 10 minut před naším srazem s Byeol. Docela dost jsem se těšil, byl bych moc rád kdyby z nás něco bylo. Vlastně se i k sobě docela dost hodíme.
          Byeol ke mně přiběhla a objala. ,,Ahojky Hyunjinnie!" Usmívala se jak sluníčko. ,,Ahoj." Pousmál jsem se. ,,Hele..myslíš že bys mě mohl párkrát vyfotit? Už jsem dlouho nic nedávala na instagram." Zasmála se a podala mi telefon. Kývl jsem a fotil ji, jak si přála. ,,Nevypadám moc tlustě?" Koukla se na mě. Zakroutil jsem hlavou a ona se spokojeně usmála.
          Uběhlo několik minut a my si sedli na lavičku a povídali si. Mluvila o své sestře, co zrovna dokončila medicínu. Hleděl jsem na její rty. Hebké, nadýchané ale zároveň docela malé.  Začal jsem se k ní naklánět a chtěl ji políbit, jenže mě zastavila. Nechápal jsem. ,,Hyunjinnie.." Koukla se na mě smutně. Zamračil jsem se. Chtěl jsem odejít, ale chytla mě za ruku. ,,Nebuď naštvaný..nevíš co chceš.." Kývl jsem. Nejspíš má pravdu.
,,co se stalo mezi tebou a lištičkou?" optala se. Naklonil jsem hlavu nechápavě. ,,Jeongin." Mrkla.
,,Nic, co by se stalo, nemám ho prostě rád. Je divnej, vlezlej a prostě nevim." Sledoval jsem ji. Zakroutila hlavou. ,,Chtěl by se s tebou bavit a ani nevíš jak." Usmála se. Ale já s ním ne.
Po pár hodinách jsme se rozloučili a odebrali se domů. Doma jsem si udělal čaj protože se dost ochladilo. Následně jsem si dal horkou sprchu, oblékl se do pyžama, lehl si do postele a četl si moji oblíbenou sbírku básní.

//time skip//

Bylo 7.40 ráno, zapnul jsem si košili, dal kravatu, oblékl dlouhý kabát, zavázal boty, vzal si batoh a vyšel z domu. Venku byla dost zima, klasický podzim. Parky zdobily různé barvy listů, a vzduch okolo zdobila pára, co šla lidem z úst.
Šel jsem po schodech co se táhnou k hlavním dveřím naší školy a přede mnou spadlo nějaké pako. Zakroutil jsem hlavu. Radši jsem jej obešel, jenže jsem mu omylem stoupl na prsty. A sakra. Koukl jsem se na něj. Ale no tak. Bůh mě snad nemá rád! Byl to Jeongin. Snažil se potlačovat své slzy, ale vážně mu to nešlo. Držel svou ruku co začala fialovět. Nejradši bych zmizel, ale nejsem zas taková sračka. Chytl jsem ho za lem košile a vytáhl na nohy. ,,Nebul prosimtě." Prskl jsem na něj. Mlčky jen sledoval situaci a nechal své slzy stékat po tvářích. Vzal jsem ho za rukáv a táhl ke školní doktorce.
Ruku mu zavázala, nic zlomené neměl, tak chill. Jakmile jsem tam nemusel být, tak jsem odešel. Věci si uklidil do skříňky a šel na hodinu. Přesně 8.00, super, obejdu se bez jakéhokoliv vyptávání a napomenutí.
Asi za 20 minut přišel Jeongin. Měl stále špinavou košili z toho jak spadl a na zavázané ruce měl mikinu. Šly vidět jeho zaschlé slzy na tváři. Učitel ho sledoval. Jeongin se co nejslušněji omluvil. Učitel jej napomenul a nechal jej si sednout. Malý se začal blížit k mé lavici a já ho ostře sledoval. Potom se koukl za mou lavici, kde byla další lavice, ale prázdná. Situace rychle využil a sedl si tam. Tch. Chudák. Your behavior is so, ugh!
Na posledních 10 minut, nás učitel překvapil testem. Úžasné. Rozdal nám papíry a zadání napsal na tabuli. Všichni začái psát. Chtěl jsem taky, jenže jsem neměl čím psát. Shit. Zeptat se nikoho nemůžu, protože by učitel zase řešil to, že od někoho opisuju.
Jeongin si toho nejspíš všiml. Když se učitel nedíval, tužkou mě jemně píchl do ramene. Zamračil jsem se. Vytrhl mu tužku z ruky a začal psát test. Je vážně vlezlej. Tch.