Valorant: Závod s časem ✓

Prolog

Dopadla do rudého písku a vydechla. Hrudník se jí divoce vzdouval a prsty jí lehce cukaly. Do odřených kolen se jí zarývaly zrníčka písku a kolem hlavy jí vlály tmavé vlasy, ale to všechno znamenalo jediné.
Byla venku.
Po všech těch letech... Poprvé v životě spatřila krásu přírody. Obrovské zlaté slunce, blakyntně modrá obloha, stébla poschlé trávy a dokonce i zvíře, které nedokázala nikam zařadit. Bylo to pro ni něco úplně nového. Něco neznámého. A to se jí líbilo.
Trhavě se nadechla a zaklonila hlavu, aby ji mohly paprsky slunce polechtat na tvářích. Ale byť byla venku, necítila ani kapku radosti. Jako by veškerou nechala za nudně šedými zdmi laboratoře.
Do ruky nabrala hrst písku a pak ho pozvolna pustila. Ona to dokázala. Až teď jí to začalo docházet.
Jenomže to krásné, hrobové ticho přerušil ostrý řev sirény a zvukové oznámení. Ty zvuky ji doháněly k šílenství.
,,Pozor, pozor! Subjekt R8 utekl! Opakuji, subjekt R8 utekl! Dívka je nebezpečná, po cestě zranila tři muže! Nařizuji vám, ať ji zabijete!"
Ať ji zabijí... Po tom všem, co si musela protrpět a vydržet ji teď chtějí zabít?!
V dálce zahlédla čtyři muže. Všichni měli v rukou zbraně, ovšem jinak byli téměř nechránění. Teď... Tohle je její šance...
Postavila se na roztřesené a slabé nohy, ruce s přehnaně dlouhými nehty, které měla pečlivě zapilované do špičky sevřela v pěst a v očích se jí nebezpečně zablízklo.
,,Vy..."
Muži už byli téměř u ní. Jeden pozvedl ruku a s očekáváním se na ni zahleděl, jako by čekal na její slova.
,,Vy všichni budete trpět...!"
Vyrazila do útoku a než se nejbližší muž nadál, vrazila mu ostré nehty do oka a druhou ruku mu zabodla do krku.
,,Vy všichni do jednoho!"
Muž začal bolestně ječet, ale za pár vteřin se už začal dusit krví a poroučel se k zemi. Vytrhla mu zbraň z roztřesených rukou a i když ji už stihli postřelit do boku, palbu opětovala. Dva muži se zřítili na zem s prostřeleným břichem, ovšem ani ona už nevydržela stát. Spadla na kolena, ale zbraň z rukou nepustila. To však bylo zbytečné, jelikož poslední přeživší voják vyděšeně vykřikl, otočil se a dal se na útěk.
Pevně si sevřela prostřelený bok a pustila zbraň, která s tupým úderem dopadla do písku. Nesměla to vzdát, zbýval takový kousek ke svobodě...
A pak uviděla cosi zvláštního. Z nehybného muže před ní něco vyletělo, něco temně fialového, připomínající oko. V narůstajícím zoufalství ji nenapadlo nic jiného, než se toho dotknout.
A to bylo požehnání.
Rána na boku se jí zcela zahojila, dokonce i nedávno způsobené rány na rukou byly ty tam. Když se dotkla dalšího orbu, zablesklo se jí v očích, které už nebyly bezduše hnědé, ale jasně růžové.
,,Já... mám pořád hlad..."
Sklonila hlavu, když se dotkla třetího oka a měla pocit, že je silnější, než kdy dřív. A pak se začala šíleně smát, bylo jí jedno, co udělala.
,,Vy všichni budete trpět, všichni do jednoho... Za to, co jste udělali... A teď toho budete litovat..."
Budou litovat, že z ní udělali to, co je.
Budou, budou toho...
Litovat.
Už navěky...

...

Vítejte u nového příběhu!
Takže... Tohle je speciál za sto sledujících. Rozhodla jsem se příběh vydat dřív, než dokončím ostatní, byť ho ještě nemám dopsaný.
Vím, že se tady možná jeden člověk těšil na Změna díky maličkosti, ale u toho jsem pohořela. Došla mi inspirace a já se v podstatě ze dne na den na to vykašlala. ALE jelikož mám hrozně ráda Valorant, dala jsem si dvě a dvě dohromady a tadá!

Nebudu už rušit, snad se na mě nezlobíte a ahoj.

Bude vycházet jednou týdně, v pátek.

...

Kdo ví, ten ví. Kdo neví, je šťasten.
Myslím, že všichni víte, o koho jde, a kdyby ne...
Dozvíte se to časem :D.

🖤Death🖤