Valorant: Závod s časem ✓

2.kapitola: Věrný přítel

,,Co bylo těžkýho na tom vzít bombu a utéct?! Sakra práce kluku, vždyť to byl lehkej úkol!"
,,Breachi, uklidni se..."
,,Jak se můžu uklidnit, když byla půlku města v Itálii vyhozena do vzduchu?!"
Phoenix si přál, aby se mohl vypařit nebo aby už Breach aspoň vypěnil a odešel. Od návratu na základnu Valorantu to bylo jako zlý sen; Breach se vztekal, Brimstone se na všechno vyptával a Sage se zajímala, jestli je v pořádku a něco mu není, přičemž nezněla přímo zklamaně, ale... Ne, ona zklamaná ani nebyla, ale něco v jejím hlase učinilo Phoenixe ještě smutnějším.
,,Nechápu, jak jsme ti to mohli svěřit, měl jsi zůstat u lehčích úkolů! Tohle je na tebe moc!"
,,Breachi!"
Breach stichl, ale stále se tvářil naštvaně. Brimstone však mluvil klidně a i když se snažil Phoenixe utěšit pohledem, nešlo mu to. ,,Všem, co jsou v téhle místnosti, se někdy něco nepovedlo. Všichni si tím musí projít, a tohle učiní Phoenixe jenom silnějším. Takže mu to už neotloukej o hlavu, jasný?"
Breach chtěl už už něco namítnout, ale pak si to přehrál v hlavě a radši nic neodpověděl.
,,Phoenixi?" Mladého agenta něco zatahalo za rukáv a když se ohlédl, uviděl v šeru místnosti jasně modré oko. Sova. ,,Pojď se mnou, ano?"
Phoenix nevěděl, jestli mu ostatní ještě věnují pozornost či nikoliv, ale rád přikývl a urychleně odešel z porady. Pořádně se nadechl čerstvého vzduchu na chodbě a na Sovu se nuceně usmál. ,,Díky."
,,Nemáš zač."
Chlapec už nic neřekl, jen si přehodil přes pravé rameno bundu a téměř neznatelně sykl. Nůž se mu zabodl až ke kosti a i když ho Sage podrobila důkladné zdravotní prohlídce, na ramena zapomněla.
Phoenix nechtěl, aby o tom zranění Sova věděl, jelikož by mu řekl, že by měl zajít za Sage. A pak by ještě přidal nějaký katastrofický scénář, například to, že ty nože byly otrávené, což by chlapce vyděsilo natolik, že by na ošetřovnu opravdu zašel.
,,Phoenixy, co se vlastně stalo?"
Agent slabě zahučel. ,,Však jsem to říkal... Honička a pak mě zabila."
Sova mlaskl, tohle nebylo to, co chtěl slyšet, ale dál na chlapce netlačil, teda aspoň ne tady na chodbě.
Když zapadli do Phoenixova pokoje, chlapec odhodil zbraň ledabyle na podlahu a svalil se do postele, boty neboty. Nahmatal nejbližší polštář a vztekle ho mrštil na dveře; pak popadl další a zabořil do něj obličej.
,,Breach má pravdu, jsem k ničemu. Bylo to to nejlehčí, co jsem mohl udělat a stejně jsem to pokazil..."
I přes nesrozumitelné huhlání mu Sova rozuměl, tak si sedl na oranžovočernou postel a začal Phoenixovy jemně masírovat záda.
,,Ale no tak, chlapče. Moc se podceňuješ. Nebyl jsi na to připravený, když se tam objevila tak zčistajasna, a pak ještě divoká honička... Jak říkal Brimstone, všem se tu něco nepovedlo."
Phoenix něco odsekl, ale přes polštář mu naštěstí nebylo rozumět.
,,A ty to máš už za sebou, takže teď se ti bude všechno dařit, to se neboj."
I když bylo Phoenixovy dvacet osm let, Sova s ním občas mluvil jako s malým dítětem. Což Phoenixovy nevadilo, byl rád, že se o něj aspoň někdo zajímá.
Po chvíli se přetočil na záda, ale omylem přes zraněné rameno a bolestně zavrčel. Ruka mu sama od sebe vyletěla nahoru a než ji stačil zastavit, stiskl si ránu. Sova si toho všiml.
,,Co se děje? Jsi zraněný?"
I kdyby řekl ne, Sovovy by to jako odpověď nestačilo, tak jen mdle přikývl a vysoukal se do polosedu. Sundal si bundu a zamžoural na rudou ránu, která byla lehce umazaná od krve.
,,Petere? To ti udělala Jett?" V Sovově hlasu uslyšel starost, tak se uvolnil a s povzdechem přikývl.
,,Ano... Nestačil jsem se vyhnout všem těm jejím nožům..."
Pak s sebou trhl, když se blonďák opatrně dotkl rány. ,,Musíme ti to vyčistit a obvázat."
Phoenix se lehce odtáhl. ,,Jen malý škrábnutí."
,,V kosti máš zaseklý minimálně dva centimetry toho nože. Mirai ti to musí hned vytáhnout."
Phoenix neodpověděl. Sova měl pravdu, musel s tím za Sage.
Svoji hlavu si opřel o rameno vyššího muže a zhluboka se nadechl, pak vydechl. V tichosti tak byli ještě pár minut, během kterých si Phoenix prohlížel svůj - podle něj - útulný pokoj. Zdi byly šedočerné, strop celý černý a pár věcí bylo oranžových, všechen nábytek byl jinak bílý. Jako by to bylo včera, co se přidal do Valorantu a stal se jeho právoplatným členem... A Sovu si oblíbil jak prvního.
Ten mu rozcuchal vlasy a vstal. ,,Tak pojď, musí tě to bolet."
,,A víš, že ani ne? Teda když se toho nedotýkám."
Sova ho s úsměvem praštil do nezraněné ruky. ,,To je ten starý dobrý Phoenix, kterýho znám."
A Phoenix s úsměvem vstal a následoval blonďáka na ošetřovnu. Co na tom, že se mu nepovedla jedna mise? Sova měl pravdu. Další už vyjdou...
Teda, snad.

..........

Tak aby bylo jasno... Phoenix a Sova spolu nechodí :D!. I když, Sova je v tomto příběhu gay, a to proto, že mi to kdysi řekl brácha (i když pak tvrdil, že nic takového neříkal, tak fakt nevím...).

Zároveň, Sova je opravdu jeho jméno a skloňuji to dobře. Možná je to pro některé matoucí (teda pro mě to matoucí aspoň bylo), ale zvyknete si c:

A taky brácha říkal, že Breach je zlý (lol řekl mi to včera večer, fakt díky), i když nevím, kde se to dočetl, protože já nic takového nenašla. Tak jen aby ste se nedivili.