Valorant: Závod s časem ✓

1.kapitola: Prohra

O devět let později...

,,Zastav!"
Nezastavila.
Phoenix dobře věděl, že ho slyšela, ale absolutně nereagovala, což ho jen ještě víc naštvalo. Běžel za ní už kolik minut a pomalu začínal ztrácet dech. Těžká zbraň mu byla jen přítěží a sám teď nechápal, proč si vzal bílou koženou bundu, když byl teplý jarní den.
Osoba před ním zničehonic vyběhla z uličky a mladý agent to stihl jen tak tak; na zem srazil krabice se zeleninou, ale sotva ho to teď zajímalo.
Dívka, za kterou běžel, ho nezajímala. O to větší zájem ale kladl na její šedomodrou tašku, kterou měla hozenou přes rameno. Uvnitř měla totiž schovanou bombu, jejíž šedý vršek viděl i přes tu velkou vzdálenost mezi nimi.
Znovu se rozběhl, i když už nutně potřeboval popadnout dech. A pak, když se snažil vyhnout vyděšenému civilistovy, kolem hlavy mu proletěly tři nože. Čtvrtému se jen tak tak vyhl, ale štěstí mu ten den nepřálo; poslední kudla ho bodla do pravého ramene.
,,Phoenixy, nesmíme ji nechat tu bombu aktivovat!" Chlapec hlasu ve vysílačce neodpověděl, jen si vztekle vytrhl nůž z ruky a zahodil ho. Bolest cítil tlumeně, jako by se k němu přes vrstvy adrenalinu jen těžko dostávala.
Když vběhli do další uličky, zjistil, že má problém. Uprostřed ulice byl vodní kanál široký asi tři metry. Věděl, že to nemůže přeskočit.
Ale to samé neplatilo o Jett. Než se stačil zorientovat, dívka vyskočila do vzduchu a pomocí ovládnutí větru kanál bezpečně přeskočila. Musel ji zdržet, nebo mu uteče...
Phoenixovy se rozzářila levá dlaň oranžovou září a ještě z ní vyrašily plameny, než prudce zastavil, přešlápl z nohy na nohu a ohnivou kouli hodil daleko před sebe. Matně viděl, jak Jett zaklonila hlavu, ale trochu ho zaráželo, že si z toho nic nedělá.
Došlo mu to ve chvíli, kdy se koule rozprskla na zemi a ona vyskočila minimálně sedm metrů do vzduchu. No jasně...
Phoenix si zbrkle přiložil svoji zbraň k očím, tiše vydechl a ukazováčkem zmáčkl spoušť. Trefil se přesně. Kulka přesekla ucho tašky, ale to už Jett zmizela za hranou střechy.
Phoenix napnul uši.
A pak to uslyšel; svist padajícího těla a bolestné heknutí, když dívka spadla na zem.
Agent skočil na osamocenou loďku a s mírnými potížemi kanál přeskočil, načež se rozběhl k otevřenému oblouku do zakončení ulice. Jak si mohl nevšimnout, že je ta ulice slepá? Taková hloupá chyba...
Švihl levou rukou, která jasně blýskla, ale jinak nic neudělala; ohnivá stěna. Triků s ohněm se naučil už celou řadu. A o necelou vteřinu později švihl rukou znovu a na hliněné zemi se začala jako had klikatit bledě oranžová čára. Všiml si totiž, že se Jett zvedla a k tašce se vrhla.
Zbývaly mu pouhé vteřiny.
A vyhrál.
Ohnivá zástěna překryla brašnu o setinu dřív, než ji popadla mladá dívka. Phoenix slyšel, jak vykřikla a zády narazila do kamenné zdi. To by bylo.
Neuvědomil si, že zadržuje dech a hlučně vydechl. V boku ho už silně píchalo a potřeboval se vydýchat, ohnivá kouzla ho dost vyčerpala.
,,Phoenixy, jak jsi na tom?" Ženský hlas zněl dost naléhavě, osoba na druhém konci se dožadovala odpovědi.
,,No... Myslím, že teď si s ní nemusím dělat starosti," poznamenal agent a schoval se za tenkou zeď, která ho chránila od žáru uvnitř. Opatrně nakoukl dovnitř, ale kromě zuřících plamenů a tašky neviděl nic. Pak i přes praskot ohně slyšel, jak se utrhl jeden dřevěný trám a s rachotem spadl na zem, čímž ještě víc zaterasil Jett cestu ven.
,,Jsi si jistý?"
,,Na sto procent," opáčil, pak si prokřupl prsty a zhluboka se nadechl. ,,Mám to."
Jeho do teď hnědé oči nabraly sytý oranžový odstín a z ramenou mu vyrašily mírné plameny. Vypotřeboval svoji veškerou zbývající energii do tohoto kouzla, nemohl si dovolit neúspěch.
Phoenix se odlepil od zdi, zbraň přiložil k hlavě a pomalu vešel do teď už ohněm zničené místnůstky. Jett nikde neviděl. Taška s bombou od něj ležela jen pár desítek centimetrů. Phoenix se sehnul a už už po ní natahoval ruku, když kolem něj cosi prosvištělo.
Jett stála vedle něj a v rukou svírala malou zbraň s tlumičem. Nestačil nic udělat, snad jen s sebou trhnout a Jett za doprovodu slov Promiň, Phoenixy stiskla spoušť.
Kulka proletěla Phoenixovy hlavou a vše kolem pohltila temnota.

~•<{}>•~

Plameny už dávno dohořely, když se Phoenixovo nehybné tělo prudce rozhořelo a po pár vteřinách se celý rozpadl na popel.
Za necelých pět vteřin zašlehl plamen a agent se objevil nezraněný přede dveřmi do zničené místnosti.
Nebylo to poprvé, co mu to kouzlo zachránilo život.
Phoenix si prohrábl tmavé vlasy, urovnal si bundu a z ramen si smetl prach. I když to nedával najevo, byl naštvaný. Na sebe. Pokazil to, Jett určitě už dávno aktivovala bombu a-
Když pohlédl před sebe, vytřeštil oči, oneměl a zbraň Vandal mu vypadla z ruky.
Před ním v mlhavé záři slunce levitovala část města ve vzduchu. Ta část, ve které honil Jett. Zbývalo jen pár metrů a i on by se vznášel nad zemí.
Kavárna, most přes řeku, skladiště a obchod, to všechno viselo téměř nehybně v prostoru. Okolo létaly kusy kamenů či domů a nad celým tím úkazem byla podivná, černá trhlina s šedým obvodem. Nepravidelně se chvěla a s několika vteřinovým odstupem z ní létaly bílé blesky.
Phoenix se donutil otevřít pusu a říct těch pár osudných slov do vysílačky: ,,Nezvládl jsem to. Jett vyhrála..."

.....

Ti, co viděli trailer ví, o co go. Musela jsem od něčeho začít a tohle mi přišlo jako dobrý odrazový můstek :D.