Valorant: Závod s časem ✓

12.kapitola: Rozhodnutí

Sage vstala a dlaněmi se opřela o studenou desku kovového stolu, načež přejela pohledem všechny v místnosti. Pohledem na chvíli zastavila na Phoenixovy, ale pak se ihned odvrátila. ,,Dobrá, takže.... S obrovskou radostí můžu oznámit, že se Peter probral z kómatu a tudíž už víme, že bude v pořádku. Náš tým je opět kompletní."
Pak se odmlčela a bylo vidět, že přemýšlí. Skousla si ret a prsty začala vyťukávat melodii do stolku. Zlozvyk, kterého se nikdy nezbavila.
,,Ta věc okolo Jett... Celé to začíná být divnější a divnější. Musíme zjistit, co se to děje. Sice nám to, o čem mi včera říkal Breach připomíná jednu starou známou, ale ta je mrtvá, tudíž se musí jednat o... Něco jiného."
Ruce sepjala za zády a zahleděla se do stropu, ani nevěděla proč. Ostré světlo ji udeřilo do očí a tak hlavu opět radši sklonila.
,,Počínaje zítřkem budu já, Joyanna, Breach a Brimstone v terénu. Já a Brimstone se pokusíme najít Jettin dům a přepadnout ji a Joy s Breachem budou hlídkovat ve městě."
Sova si odkašlal a pak zvedl ruku, k čemuž ještě tázavě nazvedl obočí. ,,A... co já s Peterem?"
,,Jste zranění," opáčila černovláska nevzrušeně a rukou si uhladila vlasy. ,,Vy budete tady."
,,Tady budu fakt k užitku," ušklíbl se blonďák, ale hádat se nechtěl. Popravdě, ruku měl stále nezahojenou a u Phoenixe to bylo téměř jasné, ten by nejspíš nezvládl chytit ani želvu.
,,Je mi to líto, ale někdo tu musí zůstat."
,,Já to chápu, Mirai."
Sage se usmála a kývla hlavou. ,,Vyrážíme za půl hodiny, sbalte si zbraně a vybavení. Sraz v hangáru."

~•<{}>•~

Televize byla vypnutá, okna zatažené. Na stolku byla tenká vrstva prachu, ale Jett se to neobtěžovala uklidit.
Ležela na gauči, hlavu podloženou polštářem a pravou rukou volně visící přes okraj pohovky. Posledních asi jedenáct dní nechtěla dělat absolutně nic, za což mohla z velké části její zranění, co jí způsobila R8.
Odrosty měla už zřetelně šedé a culík neupravený, ret napuchlý a na tváři několik hlubokých ran. Na rukou i nohou měla nespočet modřin, mezi nimiž se nejvíce vyjímaly ty největší bledě růžové. Po pravé ruce se jí táhlo několik dalších krvavých ran a na levé ruce měla ošklivou podlitinu. Nohy měla slabé a bledé, kolem kotníků se jí táhly desítky šrámů a odřenin. Kolena měla samou modřinu a pohmožděninu a její oči byly teď už více šedé, než modré.
Tohle jí udělala za to, že nezabila Breache. Co se stane, když neuposlechne ještě nějaký důležitější rozkaz...?
,,Vidím, že moc aktivní teda nejsi," poznamenal hluboký ženský hlas a poté žena vystoupila z rohu pokoje, kde byla největší tma.
Pro Jett bylo záhadou, jak se tam dokázala dostat, aniž by si jí všimla.
,,A měla... bych snad?" Ani Jettin hlas nebyl stejný; byl chraplavější a více plačtivější. ,,Nemůžu si pomalu ani... jídlo udělat."
R8 se bezcitně zasmála. ,,Jako by mě to zajímalo."
Žena si pak sedla na konferenční stolek a nohu si přehodila přes nohu, rukou si podepřela bradu. ,,Tohle přece není konec světa, ne?"
,,Jdi... do hajzlu..." Zasyčela Jett v odpovědi, i když tu druhou půlku spíš zahuhlala, takže jí nebylo moc rozumět. R8 tomu nevěnovala pozornost.
,,No, takže k věci," začala a její hlas už nebyl tak beztarostný jako doteď. Teď zase budil strach a respekt. ,,Nejsi spolehlivá, to opravdu ne. A tak ti dávám nabídku. Co ty na to?"
Jett lehce natočila hlavu stranou. Nabídku? Jak to myslela? A jakou? Tolik otázek...
,,Záleží, co to... bude."
,,Pokud ji zvládneš, budeš volná, už tě nechám být. Budeš mít prostě normální nudný beztarostný život jako stovky milionů dalších lidí. Jenomže," varovně zvedla prst do vzduchu. ,,Pokud to nezvládneš, zemřeš."
Jett mlčela. Měla chuť jí říct, že na ni už kašle a že se radši i zastřelí, než aby něco dělala, ale to by nebyla dobrá volba.
Tohle... Tohle se jevilo jako východisko. Jako možnost, jak utéct...
,,I kdyby jsi to nebrala... Je to nový úkol."
No jasně, to se dalo čekat. Jett bylo do breku.
,,Půjdeš k italské základně Valorantu a položíš tam extra silnou gravitační bombu. Zítra brzy ráno. Vrátíš se do dvanácti, jinak... Jinak bude velice zle. Ještě hůř, než bylo minule. Mnohem, mnohem hůř..."
Bělovlasá dívka zbledla a zalapala po dechu. Ne, to ne, to už bylo moc. Tohle bylo něco naprosto jiného, než položit bombu do města, kde byl jen jeden či dva agenti. Tohle... bylo až moc nebezpečné.
Tohle se nemohlo povést.
Jenomže ten trest...
,,A jak to mám jako... udělat, když jsem takhle... zřízená?" Dostala ze sebe ztěžka, ale místo rozumné odpovědi se jí dostal jen smích.
,,Nějak si poraď."
A než stihla Jett ještě něco říct, R8 se zvedla a odešla pryč, jako by se nic nestalo. Na malém stolku nechala onu bombu. Jen tak ji tam nechala ležet, jako by to byla obyčejná dekorace a né smrtící věc.
Dívka věděla, že tentokrát jsou jen dvě možnosti. Buď to zvládne, nebo zemře. Jiná volba už existovat nemohla.
Prostě už ne.