Valorant: Závod s časem ✓

4.kapitola: Fialová clona

Přiletět až do města tryskovým letadlem by nebylo zrovna moc nenápadné, a tak pilot vysadil Phoenixe a Sovu na jiném místě, kde na ně čekaly dvě nenápadná auta. Oba agenti se na pár minut rozloučili a každý nasedl do jednoho auta. Byla tak vyšší šance, že si jich Jett nevšimne.
Když Phoenix dorazil na místo setkání, Sova tam ještě nebyl. Chlapec poděkoval řidiči, zabouchl dveře a v odrazu okna naposledy zkontroloval svůj vzhled. Snažil se, aby vypadal úplně jinak, než před osmi dny, tak si své tmavě hnědé krátké dredy svázal do culíku. Bundu neměl, jen černé tílko, minimálně o dvě velikosti větší, než by mu vyhovovalo; kraťasy měl tmavě šedé, ozdobené rudými plameny (ohně se prostě vzdát nemohl), ale to nejdůležitější změnit nemohl: barvu kůže. Věděl, že Jett si uvědomí, že to je on, protože byl jediný černoch široko daleko, ale přece jen doufal. Ale zbraň si nechal, Vandal mu vyhovoval nejvíc.
Když dorazil i Sova, vydali se do města. Sova sice budil velkou pozornost, jednak pro to, že měl na zádech luk a v rukou sniperku, ale taky kvůli jeho robotickému jasně modrému oku.
Phoenix se k němu naklonil. ,,Nemyslíš, že by bylo lepší, kdyby sme se rozdělili?"
Sova na něj nechápavě zamrkal. ,,Proč? Kdyby sme to udělali, mohl bych odejít třeba někam daleko a kdyby jsi ji ty našel, nestihl bych za tebou dojít včas."
Phoenix usoudil, že na malou diskuzi, která už byla skoro hádkou neměl čas, tak jen letmo přikývl a dál kráčel hlavní ulicí. Věděl, že Jett pozná. Ona měla narozdíl od něj stejné oblečení jako předtím.
Jenže lidí bylo na ulici hrozně moc a byla tu možnost, že Jett přehlédnou, tak se Phoenix po chvíli opět zeptal: ,,Sovo? Nechceš vystřelit na tu věž ten lokalizační šíp?"
,,Dobrý nápad, Petere." Sova si ze zad sejmul šedý ocelový luk a do toulce vsadil tenký šíp. Pak tětivu co nejvíce natáhl a šíp vystřelil na vysokou věž. Phoenix si nevšímal krapet vyděšených lidí okolo a rozhlédl se kolem dokola. Šíp měl najít Jett a chlapec jen doufal, že dívka bude v jeho dosahu.
Byla.
Seděla o půl ulice dál před kavárnou a v klidu pila cappuccino. Batoh měla položený vedle sebe na zemi, načež jí z něj ještě vyhrávala hlasitá hudba. Asi chtěla mít klid či co...
,,Ty jdi z leva, já zprava," zašeptal Phoenix tiše a už se pomalu rozběhl na konec ulice. Nebyl čas evakuovat civilisty, museli být opatrní.
,,Petere, už jsem na místě." Sova zněl naprosto klidně, jako by už dopředu věděl, že se to všechno povede. ,,Mám ji odstřelit?"
Phoenix nevěděl, co odpovědět, proč se ho na to Sova pro Krista pána ptá?! To on má velet téhle akci!
,,Ehm... Máš uspávací šipky?"
,,V životě jsem je nepoužil."
Dobrá, tak na to musí jinak.
,,Počkej, půjdu blíž. Až budu u ní, uvidíš, co dál." Sova odpověděl ano a pak čekal, co se stane.
Phoenix se zhluboka nadechl a vyšel. Jett si nikoho nevšímala, jen zírala do desky stolu. Teda, aspoň si to agent myslel, neviděl jí do obličeje. Nevšímal si pohledů ostatních, jen šel ke kavárně. Nacházeli se asi kilometr od jejího prvního útoku a bylo až k podivu, kolik lidí tu bylo.
Phoenix byl už téměř u jejího stolu, načež si z kapsy vytáhl malou bílou věcičku. Jednalo se o jeden z Killjoyiných vynálezů, malý paralyzátor.
,,Za tebou..."
Jett se vymrštila ze židle, což Phoenixe překvapilo natolik, že se zmohl jen na uskočení. Jett spadla z hlavy kapuce a ze země popadla batoh. V ruce držela nůž, který po chlapcovy hodila. Pak zvuk prořízl výstřel a Jett vřískla, když jí kulka prostřelila nohu.
Phoenix se noži vyhl, ale v tu chvíli uslyšel další výstřely.
Pak začali lidé kolem ječet, když se k zemi skácel jeden malý kluk s prostřelenou hlavou.
A pak...
Pak se stalo něco divného.
Jett se objevilo cosi v rukou, jakási fialovorůžová kulička. Phoenix se konečně vzpamatoval a vytrhl jí z ruky batoh, načež se otočil na útěk. Paralyzátor mu už dávno vypadl z ruky a asi byl už rozdupán na kusy.
Poté však přestal Phoenix vidět. Všechny jeho smysly začaly být z ničeho nic otupělé, zvuk k němu doléhal jako by přes vrstvy vody a oči měl zastíněné jakousi fialovou clonou.
,,Vystřel."
Phoenix si myslel, že postřelí jeho, ale místo toho uslyšel jiný výkřik, který moc dobře poznával.
,,Sovo!"
Když se Phoenixovy vrátil zrak, viděl kapku rozmazaně a hlava ho bolela. Batoh v ruce už neměl, Jett mu ho musela z ruky vytrhnout.
Pak ji zahlédl. Dívka utíkala s batohem na jednom rameni, ovšem pak vzlétla, tudíž byla mnohem rychlejší. Všiml si, že po kulce není ani stopy, jako by ji Sova nepostřelil, takže jí běh nedělal žádné potíže. I kdyby se za ní Phoenix rozběhl, nedohonil by ji. Poté si všiml Sovy, který k němu dobíhal, ovšem modrou vestu měl zborcenou krví; Jett ho střelila do břicha.
Phoenix se k němu rozběhl a tak tak ho zachytil, když se blonďák zřítil k zemi.
,,Petere, musíš... jít za... ní," dostával ze sebe zasekaně a ránu si zakrýval bledou rukou.
,,Ne, nemůžu. Musíš jít ihned do nemocnice!"
,,Ne, nemusím. Ta bomba je teď... důležitější."
Phoenix by se rád začal hádat, ale nemohl. Neuvědomil si, že už začíná vyšilovat a když popadl vysílačku, málem mu z ruky vypadla.
,,Sage! Sova je těžce zraněný!"
Nikdo mu neodpověděl, slyšel jen šum. Pak ho blonďák zatahal za ruku.
,,Petere, ta bomba-"
,,Ne, ty!"
A pak se přes ně převalila kinetická vlna, Phoenix stačil jen tak tak Sovu zaštítit svým tělem. Nestačil aktivovat ani jedno kouzlo a po tom, co ho vlna vymrštila na kamennou zeď všechno zčernalo.
Těsně před tím si uvědomil, co se vlastně stalo. Oslepnutí. Tajemná řeč. Výbuch.
Nezvládli to, ani společně...