Valorant: Závod s časem ✓

20.kapitola: Vnitřní energie

Jett seděla na posteli a nepřítomně zírala do zdi před sebou. Ruce měla složené v klíně, ale každou chvíli s nimi cukla, jako by měla v plánu něco udělat.
I když jim řekla, že může zjistit, kde se Reyna nachází, nebyla si tím jistá. Sice cítila, že v ní pořád něco je, jakási barikáda či blokáda nebo něco tomu podobné, ale nevěděla, jak s tím naložit. Měla se na tu zbývající energii, která nemohla zmizet soustředit, nebo by měla udělat něco víc? Udělat něco zvláštního nebo tak?
Povzdechla si a rukama si promasírovala spánky. Bylo toho na ni moc. Některá zranění neměla ještě zcela zahojené, bolelo ji břicho a v hlavě pulzovalo. Taky jí přišlo, že kolem ní někdo je, přestože se pořád ohlížela, aby se ujišťovala, že tomu taky není.
Když Jett došlo, že jen tak sedět a nic nedělat nemá cenu, podrážděně si odfrkla. Ať už udělá cokoliv, bude to víc k užitku než to nic, které dělala doposud...
Zula si boty a sedla si do tureckého sedu. Ruce si opřela o kolena, narovnala hlavu a zavřela oči. Snažila se nemyslet na nic jiného, než na ten podivný pocit v břiše, který předtím ani nezaznamenala a začala zhluboka dýchat, přestože jí to přišlo neuvěřitelně hloupé a groteskní.
Když už měla z hlavy téměř vše vytěsněné, začala se soustředit na malou kuličku energie v jejím nitru. Přestože to nikdy předtím nezaregistrovala, teď cítila, jak jí cosi proudí celým tělem - něco jako krev, ale mnohem jemnějšího a tajemnějšího.
Pevněji k sobě semkla víčka, když začala vidět podivné obrazce, které tu neměly co dělat. Nedali jí něco do pití? Měla totiž pocit, že vidí jakýsi obraz, který však v pokoji neměla.
Málem vykřikla, když ucítila, že se zvedla, ovšem zůstala i sedět. Jako by měla další pár nohou i rukou, tak jí to připadalo.
Po čele jí stekl pramínek ledového potu. Někam šla, i když vlastně ne. To Reyna, to ona někam šla. Cítila i viděla jejím prostřednictvím...
To zjištění Jett úplně rozhodilo, takže se jí vidění zakomíhalo a lehce ztmavlo. Ne!, okřikla se v duchu. Musíš se soustředit...!
Ale sotva někdo otevřel dveře do pokoje, vize zmizela jak mýdlová bublina a Jett zmateně otevřela oči. Připadala si strašně vyčerpaná a ruce jako by měla z olova, téměř je ani nezvedla. Pak však zvedla pohled a setkala se s ledovýma očima ve dveřích, načež se jí stáhl žaludek.
,,A-ahoj, So-Sovo," vykoktala, aniž by si uvědomila, že značně znejistila. Sova se jí předtím zdál docela v pohodě, ale teď... Cítila, jak ji propaluje pohledem skrz na skrz a otřásla se.
Blonďák vstoupil do místnosti, zavřel dveře a opřel se o ně zády, načež podrážděně zavrčel. ,,Tak aby bylo jasno. Já ti neodpouštím."
Jett zmateně zvedla obočí. ,,Cože...? Jak to myslíš?"
,,Copak sis nevšimla, jak se k tobě chovala Mirai? Jako by ti všechno odpustila a byla jsi její kamarádka. A to i ostatní, včetně Petera!"
Jett sice nevěděla, kdo je Mirai a Peter, ale tak nějak si odvodila, že to první bude Sage, jelikož s Killjoy doposud nepromluvila ani slovo. Ovšem to druhé jí zůstávalo záhadou.
,,Málem jsi ho zabila a teď se chováš, jako by jsi tu byla doma!"
Hrklo v ní. Málem ho zabila? Koho? V souboji s ní vyšel Breach ještě relativně v pohodě a o sobě Sova nemluvil, takže... Se muselo jednat o Phoenixe. Pane Bože. To uvědomění ji málem porazilo.
,,A ne jenom málem! Vlastně jsi ho zabila úplně!" Sova pěstí praštil do dveří, jako by místo do nich chtěl fláknout do Jett. Vypadal hodně naštvaně a Jett cítila, jak se pod jeho pohledem scvrkává; tohle nebylo dobré...
,,Nejdřív jsi ho zabila a k tomu ještě zranila a pak!-" luskl jí prsty před obličejem. ,,Pak se dostal kvůli tomu pitomýmu výbuchu do kómatu! Na dva týdny, nemusel se z něj ani probrat!"
Sova si nejspíš neuvědomoval, že už téměř křičel. Držel ten vztek v sobě už moc dlouho a už se potřeboval na někom vybít. A proč né na ní, když za to všechno může ona...
,,Takže, aby bylo jasno, Lykurimo. Nevěřím ti, i když všichni ostatní nejspíš jo. Skoro jsi mi zabila mého nejlepšího přítele a já nehodlám věřit někomu, kdo mi Petera málem vzal. Takže pokud budeš někdy na hranici života a smrti a bude na mně, abych rozhodl, jak to dopadne, hádej, co si vyberu."
Pár vteřin po svých posledních slovech mlčel, než naštvaně vydechl, zavrtěl hlavou a odešel, načež za sebou ještě práskl dveřmi a Jett už nevěnoval jediný pohled.
Ta na dveře zírala tak upřeně, jako by tím chtěla Sovu přivolat zpět a za vše se omluvit. Jenomže ať udělá cokoliv, tak on... Tak on jí věřit nebude.
Roztřásl se jí ret, jako by chtěla začít brečet, to se ovšem nestalo. Neměla mu to za zlé, vlastně ho i chápala, ale přesto... Přesto ji jeho slova ranila.
Trvalo asi dalších deset minut, než se začala opět věnovat zkoumání Reyniné polohy.

~•<{}>•~

,,Mám to!"
Jett vběhla do Sageina pokoje čtyři dny po tom, co ji Sova tajně seřval u ní v pokoji. V rukou držela deník s popsanými stránkami: zapisovala si, kolikrát Reyniným prostřednictvím viděla ty samé věci a v jaké době; chtěla tak zjistit, jestli skutečně vidí její domov, či nikoliv.
,,Je to stará vila asi dvě hodiny cesty odsud, na okraji malé vesnice. Reyna tam bývá hlavně jen ráno a večer, přes den chodí mezi lidi do města nebo do staré budovy vedle svého domu." Vychrlila to ze sebe na jeden nádech, takže pak zmlkla a hlasitě vydechla.
Sage se na ni nadšeně podívala a vstala od stolu, kde doteď byla a cosi psala na počítači. ,,To je skvělé! Ale... Jsi si tím jistá?"
,,Na devadesát devět procent, takže... Docela jo."
,,A to Reyna neví, že jsi ji takhle špehovala?"
,,No... Nemůžu říct, že o tom neví, ale teď zase nevím, jestli o tom ví. Asi to nevnímá, tak, jak předtím já."
Sage rozvážně přikývla a skousla si ret, když si od Jett převzala deník. Rychle jím prolistovala a skelným pohledem si prohlížela rychle naškrábané poznámky a lehké obrázky pokoje, ve kterém Reyna nejspíš spávala.
,,Dobře, tak jo. Budem předpokládat, že máš pravdu a ona tam je." Deník odhodila na stůl a prohrábla si vlasy. ,,Kde je teď?"
Jett neodpověděla, místo toho zavřela oči a přestala Sage vnímat. Opět ucítila tu energii uloženou v ní a po pár vteřinách spatřila rychle se komíhající obraz starých místností a rozbitých oken. ,,Je... Je v tom starém skladě. Asi někam jde."
Pak ale ztuhla, když se obraz prudce zhoupl a Reyna se zastavila. Zůstala stát s jednou nohou nakročenou, což Jett cítila jen lehce, ale přece jen.
,,Snažíš se proti mě použít mé vlastní triky, Jett?"
Sage s sebou trhla, když Jett promluvila hlubokým, zvučným hlasem, který k ní vůbec neseděl. Jinak se s ní ale nic nestalo: nezačala se třást, nezačala křičet a ani nic podobného. Kdyby se to stalo, Sage by to asi už psychicky nezvládla a zhroutila by se.
Jett s sebou s vyjeknutím škubla a obraz potemněl. A pak v sobě ucítila jakousi děsivou prázdnotu, která ji překvapila a vyděsila zároveň. Sklopila hlavu a pár vteřin si zírala na bledé dlaně, než se otočila na Sage. Zamrkala tmavě šedýma očima a mlčky zavrtěla hlavou.
Sage to pochopila okamžitě, ale nechtěla to přijmout. Ne, ne...
Mlčky na šedovlásku zírala, než se Jett jako první ozvala: ,,Zrušila to. Pouto mezi mnou a jí je pryč."

...

Tak, dvě třetiny příběhu jsou za námi! Co si myslíte, že se bude dít dál?
(Lol nevím, proč se na to vůbec ptám :Dd)

Ale můžu říct, že po skončení tohohle příběhu bude možná (opravdu jen možná) pokračování, kde se setkáme s dvěma novými padouchy.
(Hmm, to bych fakt mohla napsat, kdybych neměla ten pitomej blok...)