Valorant: Závod s časem ✓

10.kapitola: Debata

Breach mlčel i přes to, že se Brimstone ptal a ptal a Sage na tom nebyla o moc líp. Byli v Breachově pokoji, kde měli aspoň trochu soukromí, ovšem zrzek chtěl mluvit jen s Brimstonem. Musel tedy počkat, až mu Sage došije ránu na hlavě.
,,Tak, hotovo," ozvala se úlevně po asi pěti minutách napjatého ticha po tom, co je Breach naštvaně okřikl a sesedla z postele. ,,Promiň, nemůžu ti to vyléčit, všechnu energii jsem spotřebovala na vyléčení jednoho raněného muže."
,,V pohodě Mirrai, tohle se zahojí za pár dní." Breach si opatrně ohmatal ránu, ale v rukou neměl žádný cit, tak je radši vrátil zpět do klína. ,,Můžeš teď prosím jít? Potřebuji o něčem mluvit s Brimem."
Černovláska se nezatvářila moc nadšeně, vlastně na ní šlo vidět, že jí to dost vadí, ale neřekla ani slovo, pobrala si veškeré věci a za  doprovodu ticha místnost opustila.
Zrzek se otočil na modrookého muže a zhluboka se nadechl. Cítil, jak ho lehce zabolelo v hrudníku, ale jen nad tím mávl rukou.
,,Tak Breachy, co se stalo..." Nebyl tam otazník, nebyla to tázací věta. Brimstone to řekl bez jakýchkoliv emocí.
,,Ona mě nechala žít, Brime. Měla možnost mě zabít, ale neudělala to. A já si jenom říkám proč..."
,,Nechceš začít od začátku?"
,,To by bylo nejlepší..." Zrzek se zády opřel o světle šedou zeď a skelným pohledem sledoval krajinu za oknem. ,,Přišel jsem, když dávala bombu. Postřelil jsem ji do ramene a pak, když na mě neúspěšně zaútočila, jsem ji chtěl zabít. Né že bych ji normálně zastřelil, ne ne. Já idiot ji začal škrtit." Ruce sevřel v pěst a zahučel jak parní lokomotiva. Z Brimstona mezitím vylezlo jen tiché, nesouhlasné zamručení.
,,Rozbrečela se tam. Teď mi jí je docela líto, ale v tu chvíli, kdy jsem tam stál mi to bylo dočista ukradený. No a pak řekla něco divného, jakoby někoho volala."
Brimstone se napřímil a prohrábl si šedý vous. ,,Co říkala?"
,,Pomoz mi. Reálně, nevím, proč to vůbec říkala, když jsme tam byli jen my dva. Mě ale nemyslela, a i kdyby jo, bylo by to dost absurdní. A pak... pak..."
Breach se otřásl, když si vybavil ten obraz. Když si vybavil ty zářící oči a fialové žíly...
,,Pak se proměnila. Prostě jí z ničeho nic začaly zářit světle růžově oči, kořínky vlasů jí ztmavly a žíly změnily barvu. Kopla mě do břicha a po té, co jsem se svalil na zem mě vzala za ramena a o hlavu mi rozflákala krabici."
Brimstone se uchechtl, i když na celé té situaci nebylo vůbec nic zábavného. Ba naopak, zdálo se, že je to každou vteřinou horší.
,,Když jsem se probudil, byla na odchodu, už byla normální. Pravou ruku jsem rozbil zemi a ji to vymrštilo na zeď. A hádej co? Opět se ozval nějaký děsivý hlas a pak začala křičet, na ruce se jí jako kouzlem objevila krvavá rytina. I na tu dálku jsem viděl, že to bylo pěkně hluboký. No a pak udělala čáry máry s větrem, mě to podtrhlo nohy a já sletěl do kouta. Přišla ke mně se zbraní v ruce a já si myslel, že mě zabije. Jenomže to neudělala. Prostě ne... Otočila se a odešla."
Po těch posledních slovech zavládlo v místnosti ponuré ticho. Brimstone nevěděl, co říct, a tak si radši začal hrát s prstýnkem, který měl na prostředníčku.
,,Breachy..."
Zrzek vzhlédl.
,,No?"
,,Nedokážu si vysvětlil, proč to udělala. Je mi jen jasné, že tady jde o víc, než jen o její touhu proslavit se. Ta její proměna..."
Brimstone to nedopověděl, ale i tak Breach věděl, co chtěl říct. ,,Taky mi ji to připomíná... Ale je mrtvá."
,,Vím, že je. Ale jak chceš tohle vysvětlil?"
Zrzek neřekl, jak by to chtěl vysvětlil. Tohle vysvětlil z logického hlediska prostě nešlo.
,,Budete toho litovat, už navěky. To mi taky řekla."
Brimstone se nervózně ošil a trhl rukou, jako by chtěl popadnout zbraň, kterou měl za opaskem. ,,Ona... je mrtvá. Viděl jsem ji zemřít. Takže ona ne."
,,A jak mi tohle vysvětlíš?"
,,Nevysvětlím. Ale prostě je mrtvá a ona to není."
Breach věděl, že takhle debata byla již uzavřená, koneckonců ani jeden nevěděl, co na to říct, a tak v pokoji už po několikáté zavládlo tíživé ticho, během kterého si začal Breach čistit kovové prsty a Brimstone si prohlížel jizvy na rukou.
,,Řekneme o tom Mirai? Koneckonců, měla by o tom vědět..."
,,Řekneme jí to, samozřejmě."
On, Brimstone a Sage byli zakladateli Valorantu a jen oni si prožili něco, o čem přísahali, že si to vezmou s sebou do hrobu. Znali se, věděli o sobě úplně všechno a byli jako rodina. Říkali si všecičko do posledního detailu.
,,Tak... Nepůjdeme na oběd?"
Breach se rád chopil změněného tématu a s úsměvem přikývl. ,,Jasně, taky mám hlad."
Vstali a vyšli ven na chodbu, kde zamířili do jídelny.
Brimstone měl však pravdu a oba to moc dobře věděli. Tady šlo o mnohem víc, než jen o zviditelnění...