Když putuji do školy, zaslechnu zvuk Tardis. Ale notak! Obořím se na sebe. Už jsem dávno přestala doufat, že Doktora ještě někdy uvidím. Zvláštní zvuk svedu na silný vítr. Jen do chvíle, než uvidím na proti přes cestu stát modrou budku.
Vytřeštím oči a ihned se rozběhnu k chodníku na druhou stranu silnice. A když uvidím zámek Tardis, rozzářím se. Rukavicemi úplně od sněhu nahmatám náhrdelník - klíč. Zkřehlými prsty odemknu dveře - a vyjeknu. Ve dveřích stojí Sontaran! V mysli mi utkvěl jeho popis. Rasa válečných klonů, co vypadají legračně, ale k smrti milují boj. Pro ně je to hra. A jsou to nepřátelé všech různých ras. A vždy nosí zbraně. Já mám štěstí, že tenhle zrovna žádnou nemá. Jeho černé rty se pohonou. "Pane, je tady, našel nás!" ještě jednou si ho prohlédnu a pak se otočím a rozběhnu se pryč. Ne, opravdu nehodlám strávit zbytek života jako smrsklý bramborový knedlík s puškou.
--------------------------------------------
ČTEŠ
Roxy a Doktor
Fanfiction"Doktore," oslovím ho naléhavě. "Ještě jsi mi pořád neřekl, jak se jmenuje má rasa." Otočí se na židli a vstane. Tváří se tajemně. V místnosti je tma, motory jedou na úsporný režim. Přiblíží se ke mě a podívá se mi do očí. "Roxy, Vlčí krev je jen po...
