-------------------------------------------
"Čau, Vůdkyně, kam letíš?" narazím u studia do Ludmily. Nešikovně se odrazím od stěny a dopotácím se ke skříňkám. Tam stojí Oswin. "Co je?" Zeptá se, jakoby se zrovna nestalo nic zvláštního. Narovnám se a trochu si prohrábnu rukou vlasy. "Nic, nic zvláštního…" chvíli přemýšlím, ale z myšlenek mě vytrhne zvonek.
"Jde se na hodinu!" Oswin mě za ruku zatáhne až do hudební učebny. Jsme tu sami, kromě tří dívek, které vzadu nejspíš drbou.
"Vytáhni si noty na Svetr k Vánocům, minule jsme to nedohráli!" Oznámí Oswin a vytáhne z tašky stoh not. Zavrtím hlavou, abych Sontarana vyhnala z hlavy, ale on se drží a drží. Nakonec začnou do třídy přicházet další žáci. Nakonec se posadím a do třídy přiskáče-on v podstatě přilétne-Beto. Jeho tmavé kudrnaté vlasy mu létají všude kolem hlavy. Jen si tak občas říkám, že kdyby se oholil, učesal...ne, to by nešlo.
Brýle mu sedí na nose křivě a spousta složek, propisek a papírů létá kolem. Opře se o prázdnou kolečkovou židli, která odjede. Nešikovně přeručkuje na buben, který stojí za ním. Pak se opře o klávesy, které se okamžitě rozehrají. Beto je rychle vypne a pak se na nás usměje, jakoby nic. Momentálně je to nejlepší člověk na světě, protože mě přinutil nemyslet na Sontarana.
Když se uklidní kývající se lustr, Beto dá pokyn a všichni si připravíme nástroje. Jakoby Beto na něco zapomněl, podívá se na mě a nakloní se blíž.
"Dneska si vezmi housle, prosím, Diana tu není." Občas si připadám divně, jako bych byla výpomoc. Ale je to tím, že jsem se kvůli mé bývalé hudební škole naučila hrát na všechny možné nástroje. A teď-pokaždé, když někdo chybí-za něj hraju hlas. Je to na zešílení, ale stejně mám nejraději klavír a kytaru, možná proto, že se u těchto nástrojů dá zpívat.
Položím si pod bradu housle a napnu smyčec. Pak opatrně, abych nic nepomačkala, vytáhnu ty správné noty. Beto nesmyslně mávne rukama. Dirigenta nikdy nevnímám, hraju vždy podle sebe.
-------------------------------------------
Uprostřed výkladu o klasické hudbě se stane zvláštní věc. Beto v jednu chvilku stojí za piánem a vysvětluje - a v druhou tam není! Oklepu se. Ne, co to je? Piáno ze rozpadá na tisíc kousíčků. Co se děje? Co to je? Už nic, jen bílo-stěna je pryč. Je prázdno.
"Roxiane? Roxiane!" Beto mi zběsile mává rukou před obličejem. Vytřeštím oči. "Ano?" Všechno je tam, kde bylo. Jen se teď všichni na mě koukají, jakoby se něco stalo. No-ono se asi něco stalo. Jen nevím co. "Jsi vpořádku?" zeptá se Beto. "Ano, ano, jsem! Pokračujte!" Ujistím ho. Dál už nic. Dávám pozor, ale projíždí mi hlavou, co to bylo.
-------------------------------------------
ČTEŠ
Roxy a Doktor
Fanfiction"Doktore," oslovím ho naléhavě. "Ještě jsi mi pořád neřekl, jak se jmenuje má rasa." Otočí se na židli a vstane. Tváří se tajemně. V místnosti je tma, motory jedou na úsporný režim. Přiblíží se ke mě a podívá se mi do očí. "Roxy, Vlčí krev je jen po...
