Roxy a Doktor

kapitola 6 - Andělé a nic víc

Oswin vstane a opráší si kalhoty. Rose se opře o Tardis, která zvenku vypadá natolik dřevěně, že se bojím, aby jí třeba nepromáčkla. Doktor klidně sedí na mé pracovní židli. Postel je zpět na místě a on se tváří jako vítěz. Otočí se na nás a oznámí: "Jeden zneškodněn, ostatní už budou hračka." 

Andy se vytrhne z mého objetí a zavrtí hlavou. "Já to nechápu!" Aniž by stihl říct cokoliv dalšího, vtrhne do pokoje Jana a Athey. Jsou to mé sestry, Jana je o rok mladší a Athey je patnáct. Athey je zkratka jména Athina, protože mamka prý pro ni chtěla nějaké exotické jméno. Nevěděla, že ještě přijdu já, Jana a Andy. 

"Slyším křik a zvuk, jako by tu někdo něco vrtal, přijdu do pokoje a zjistím, že tu jsou dva lidi, co neznám, Oswin a modrá policejní budka z padesátých let!" Zvolá Athey bez pozdravu. Jana na Tardis vytřeští oči. Doktor vstane ze židle a předstoupí před mé sestry.  "Pokud by ti to nevadilo, trochu bych tvé tvrzení upravil," začne. "Vlastně je tu jen jeden člověk, kterého neznáš a to je tady Rose, a jedna mimozemská forma. Ještě před chvilkou tady byly dvě. No nic, já jsem Doktor!" I Jana se teď začala soustředit na Doktora. Athey na něj podezíravě pohlédne. "Jistě jste nic nepil, pane? Vypadáte jako člověk!" zdá se míň zmatenější, než dooprady je, mám pocit, že Doktor to taky vycítil, ale nezdá se, že by hodlal přestat. "Ty taky vypadáš jako člověk, a dokonce se tak i chováš. Myslím, že jsem našel tvou sestru. Poté, co rozdrtila jednu kamennou sochu, čímž si zachránila život a po čtyřech hodinách spánku, jsme sem museli zaběhnout omrknout tuhle prasklinu v čase a prostoru, abychom věděli, kam nahnat všechny sochy." Doktor se nahne k Athey. "Tohle může potvrdit tvoje sestra, jestli hledáš něco nadpřirozeného, koukni se na mě, nebo do zrcadla." Athey se obrátí na mě. Přikývnu. Doktor se obrátí k Tardis.

"Neztrácejme čas, měli bychom jít. Ukážeme se andělům a oni nás budou sledovat až sem." Rose se otočí jeho směrem. "Doktore, chápu to dobře, že jsem tady momentálně jediný člověk?" Doktor se pousměje. "Jediný člověk. Víš, co mi to připomíná? Pamatuješ si na Lady Casandru?" Rose přikývne. Netuším, o čem to mluví. "Chováš se, jako ona." V té chvíli Rose zúží výraz. "Ty chceš říct, že jsem kus kůže natáhnutý jako trampolína s modrýma očima a pusou?" z té představy se otřesu. "Ale ty víš, jak to myslím," řekne Doktor a znovu se rozejde. "Nááávlllhčííí mněěěě!" zaskuhrá Rose. Musím se zasmát. Ale...kde už jsem to slyšela?

"Doktore…" začnu, ale nejsem si jistá, co řeknu dál. Doktor se otočí a mávne rukou k Tardis. "Jasně, že můžeš jít taky! Ale honem!" usměju se. Pak se otočím na Andyho, Janu a Athey. "Hned se vrátím!" řeknu a zamávám rukou. Pak jdu za Doktorem do Tardis. Ještě než Doktor stačí cokoliv zmáčknout, do dveří vtrhne Oswin. "To tam mám zůstat s nima?" Zatváří se mírně ublíženě. Pak se rozběhne za námi.

"Doktore, proč jen na náměstí letíme v Tardis? Jsme blízko, došli bychom tam pěšky!" upozorním. Doktor zavrtí hlavou. "Jistě, že letíme v Tardis, přece ji musím někde zaparkovat, zavazela by v pokoji!" Podívá se na mě, jako by to byla samozřejmost. Pak se rozběhne dolů. "Pojďte!" 

Opatrně vystrčím hlavu ze dveří, abych se koukla, kde přesně jsme. Doktor umí podle všeho velmi dobře parkovat, jsme v jedné úzké uličce, která je tak akorát velká pro Tardis. Za zatáčkou postává skupinka andělů. "Tak už vylez!" zezadu do mě strčí Oswin. "Jsou tu všude," řeknu potichu a zalezu zpět. Nemůžu nikomu dovolit jít ven, když jsou tam ty sochy. Bože, to vůdcování mi stouplo do hlavy. Pomyslím na mou smečku. Ale tohle je Doktor! Viděla jsem v jeho hlavě, co dokázal, poslední velká časová válka a on přežil. Jsem tak naivní! Uhnu Doktorovi a Rose. Projdou dveřmi. Když vylezeme všichni ven, Doktor se otočí. "Pamatuj, když nebudeš mrkat, nemůžou se hnout, je nás víc, máme výhodu." oklepu se. Nechci se ztrapnit, pokud udělám nějakou hloupost, protože tohle já dělám pořád, ale vůdkyně by tuhle vlastnost mít neměla. Vůbec nechápu, jak mě mohli někdo jako Strážci zvolit vůdkyní smečky. Vůbec se na to nehodím!