Tohle je vlastně silvestrovský speciál! Šťastný nový rok, lidičky, a ať je váš nový rok úžasný! Je to trochu krátký, ale nějak mi zmizelo půl práce :( Ale nevadí, Si to zopakuju :)
Rychle ze skříňky vyhrabu věci. Ach jo, zase nestíhám. Už zvoní a já nemůžu najít klíče! Zalovím v kapse u bundy. Studený kov mě tlačí do kůže. Ano! Rychle strčím klíč do zámku a otočím. Pak se rozběhnu do třídy.
Na židli u okna sedí Oswin. Rychle se k ní proderu přes ostatní a přisednu si. "Nestíhám," prohodím, přitom upustím na zem sešit. "Ještě tu není, buď vklidu," uklidní mě Oswin a zvedne propisku, která mi vypadla z kapsy. Když se posadím, jako bych zmáčkla červené tlačítko, do třídy vejde Angie. Narovnám se a dívám se jí zpříma do očí. Dnes si chyby nemůžu dovolit. Aspoň, že jeden z našich učitelů není Strážce, z toho bych se asi zbláznila. "Tak, dneska budete zpívat písničky, které jste si měli za úkol připravit na cvičení!" Řekne. Musí mluvit nahlas, protože mezi studenty nepanuje klid. A to nejspíš kvůli dnešnímu obřadu. Ale co mám říkat já? Jsem po krk v úkolech, myšlenkách a podepisování. Budu v samotném centru dění. Já a Oswin, samozřejmě, jako moje zástupkyně. Angiin hlas mě probere z myšlenek. "Takže první je podle abecedy..." Super, teď nemusím vnímat. Jako Roxiane jsem tak trochu až ke konci abecedy.
Zatímco se studenti předhánějí k vykouzlení vyššího tónu, zabíjím čas psaním. Jen si píšu texty, nic víc, skládám, kdo to nedělá? Pak, když se zvedne Oswin, přemítám, jakou písničku zvolí. Pohodlně položí ruce na klaviaturu.
Možná, že je to už roky
Kdy jsem se opravdu usmála
A možná je to už roky
Kdy jsem chtěla být součástí něčeho
No, v poslední době jsem byla hodná
Víte, já jsem vlastně skvělá
Člověče, já se dokonce dnes trochu zasmála
Oh, tak zvláštní, tak zvláštní
Řekni mi, že je to v pořádku, být teď šťastná
Protože jsem teď šťastná
Řekni mi, že je to v pořádku, být teď šťastná
Protože jsem teď šťastná
Její díla mě vždy nadchnou, mám chuť se rozběhnout a skočit za ní na stupínek a zpívat s ní, ne kvůli záři, ale kvůli její geniální tvorbě. Ano, má velmi dobrou schopnost vyžívat se v emocích.
Pak se zavrtím na malé plastové židli a Angie mě vyvolá. Cestou k piánu se s Oswin střetneme pohledy. A koukej zazářit! Poručí mi její oči.
Vyjdu na schod a rozhlédnu se kolem sebe. Na všechny ty, co netrpělivě čekají, až začnu hrát. A pak se něco zvrtne.
--------------------------------------------
ČTEŠ
Roxy a Doktor
Fanfiction"Doktore," oslovím ho naléhavě. "Ještě jsi mi pořád neřekl, jak se jmenuje má rasa." Otočí se na židli a vstane. Tváří se tajemně. V místnosti je tma, motory jedou na úsporný režim. Přiblíží se ke mě a podívá se mi do očí. "Roxy, Vlčí krev je jen po...
