kapitola 10 - mminikapitola - Věř svému Doktorovi

62 3 0
                                    

Stojíme před naším domem. Já a Oswin se opíráme o hlavní dveře, zatímco táta a Rose pomáhají Doktorovi umýt ušpiněnou Tardis. Nakloním se k Oswin. Občas se pletu, když si myslím, že situaci zrovna nejmíň rozumí. "Co se vlastně stalo s anděly?" zeptám se. "Pohltila je prasklina, prý na ně normální lidi zapomněli, protože vše co pohltí prasklina, jakoby nikdy neexistovalo, tak to říkal Doktor." Oswin se usměje. "Myslíš, že se vrátí?" zeptá se nakonec. Kývnu hlavou. "Určitě, určitě ano." Doktor rozkáže Rose, aby kyblík uklidila do Tardis a pak se vydá za námi. "Uvidíme tě ještě někdy?" zeptám se. "Jistě, přijedu se za vámi podívat," řekne a otočí se na Oswin. "Nadi ho, Oswin," kývne hlavou. "Najdi ten rozbitý manipulátor! Pak ho dej na noc do mrazáku a ráno ho vyzkoušej!" Oswin se rozzáří. Doktor se pak usměje a otočí se na mne. "Až budeš cítit, že přichází nebezpečí, zavolej mě. Jen si to přej, prostě si hodně moc přej, bych byl tu. A já tě nezklamu." upnu na něj své oči. A on na mě ty své. "Co jsi zač, Roxiane Kennicottová?" řekne pomalu. Pak se otočí a doloudá se do Tardis. "Tohle není žádné 'sbohem'!" zavolá ještě ze dveří. "Ještě se uvidíme!" pak doběhne k ovládacími panelu, něco zmáčkne a pak se vrátí ke dveřím. "Tak nashle!" zvolám zase já. Pak zvednu ruku a mávám, dokud se Tardis neztratí. Pak pevně chytnu tátovu ruku. S Oswin si plesknu do dlaní a tak se rozloučíme. Oswin se vydá k sobě domů a já s tátou k nám. Myslím na Doktora. Na Rose. Na Tardis. Dva blázni společně v modré budce. Jak tohle skončí? Kdo ví? Možná se to dozvím.

--------------------------------------------

Tak tohle byl příběh, jak jsem potkala Doktora. Ten příběh ale neskončil. Na konec si počkáte ještě dlouho. Tohle není doslov, ale mezihra. A příběh o nás dvou, o mě a Oswin, a o Doktorovi, pokračuje!

-------------------------------------------

Roxy a DoktorKde žijí příběhy. Začni objevovat