Uniknout

1

Jmenuji se Alice a je mi dvacet sedm let. Mrzí mě, že tohle musíte číst, protože v mém životě není nic, co by bylo šťastné.
Bývala jsem veselá a spokojená dívka, která si rozumí s rodinou a má spoustu přátel. Byla jsem taková ta slušně vychovaná holka, která nedělala problémy a přesto dokázala žít život, který jí spousta lidí záviděla.
Jednoho dne jsem poznala kluka, který mě na první pohled zaujal. Byl vysoký, pohledný a dělal takové ty gesta, které holkám podlamují kolena, jako třeba podržel dveře u auta, nebo restautace, posílal květiny přesto že jste nic neslavili, nebo šeptal jak jste krásná a jak vám to sluší. Myslela jsem si, že jsem našla muže svého života.
Ani jsem si nevšimla že postupem času mnou začal manipulovat a citově vydírat. Věty jako: "Pokud mě miluješ," nebo: "Záleží ti na mě vůbec?" se stávaly čím dál častější a já si ani neuvědomila, že jsem se přestala vídat se svými přáteli a posléze i rodinou, která mě nakonec úplně zavrhla a považovala za mrtvou.

Jediný s kým jsem trávila čas byl on a ze začátku mi to nevadilo. Byla jsem šťastná, že spolu trávíme tolik času. Že je něco špatně mi začalo docházet v momentě, kdy jsem chtěla jít za kamarádkou. Tehdy poprvé se projevilo jeho pravé já. Nejprve mi řekl že nikam nepůjdu, ale když jsem i nadále trvala na tom, že ji chci vidět, vrazil mi takovou facku, až jsem skončila na zemi. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak jsem se mohla v někom tak šeredně splést? Odvlekl mě do pokoje a zamkl.

Už to bude půl roku a já jsem stále zamčená v tomhle zatraceném pokoji, kromě toho se změnilo všechno. Už dávno ho nemiluju, to zmizelo s tou první fackou. Ze začátku jsem na něho byla naštvaná, ale teď ho z hlouby duše nenávidím. Nenávidím ho za to, že mě bije, jak mi nadává a uráží mě, a nejvíc za to, že mě pro své vlastní potěšení znásilní kdykoliv se mu zachce. Připadám si jako kus hadru, jako nepotřebná, zbytečná věc.  Jako majetek. Nechápu samu sebe jak jsem mohla milovat takovou zrůdu. Co jsem provedla tak hrozného že za to musím tak trpět?
Pohlédnu na své zápěstí, kde na světlé kůži stejně jako na zbytku těla prosvítají podlitiny různých barev. Modré, fialové, zelené. Dokonce je mám i na krku, to když se snažím vzpírat a on mi stiskne hrdlo, dokud mi nedojde kyslík a vzdám to.

Už dávno jsem pochopila co je zač. Je to dominantní sadista a čím víc mi ublíží tím je spokojenější.