District 9 |Book 2| {Translate} ✓

Bolest

Doporučuji, na správnou atmosféru pustit si tuhle písničku. Díky tomu jsem se málem rozbrečela TT

Trvalo to, než se Felix dostatečně uklidnil. Vymanil se z jejich objetí a se sklopenou hlavou jim vděčně poděkoval a rozešel se do Chanového autobusu, který jako jeden z mála nebyl tolik poškozený.

Vešel dovnitř a vyčerpaně padl na matraci. Deky ještě voněly jako on, tak se do nich zabalil jako kukla.

Ten večer brečel ze spaní bez toho, aby ho Chan uklidnil.

. . .

. . .

Ve čtvrtém okrsku..

Chan si ztěžka povzdechl, protože ho bolelo u srdce. Cítil se, jako by cítil Felixovu bolest, protože věděl, že jeho Mate na tom teď není nejlépe.

Chan se chytl za místo, kde je srdce, zavřel oči a snažil se uklidnit dech, aby ta bolest přestala.

Jenže to nepomohlo.

Polknul a šel do svého nového pokoje; napravo od Lea a Hyuka. Opřel se jednou rukou o zeď, když se bolest stala ještě nesnesitelnější. Opřel se o ni a sjel na zem, přičemž si o ni opřel hlavu a snažil se popadnout dech.

,,Omlouvám se, Lixi..Omlouvám se, že nám způsobuju tohle." Zašeptal.

Zavřel oči a nechal stékat slzy. Tak strašně moc to bolelo a nesnášel to, ale je takhle to je lepší. Pro teď.

,,Miluju tě, Lixi. Doufám, že ty mě stále taky."

. . .

. . .

Znovu v devátém okrsku..

Felix vystřelil do sedu a splašeně dýchal. Nevěděl, jestli to bylo nebo nebylo reálné, ale přísahal by, že ve své hlavě slyšel Chanův hlas. Skrčil nohy a mezi kolena si dal hlavu a začal vzlykat.

,,Samozřejmě, že tě pořád miluju, Channie.." Zavzlykal.

Tak moc to bolelo; více než všechny rány, které kdy dostal. Cítil, jakoby se mu srdce rozlámalo na kousky. Tělo, jakoby bylo v ohni.

Felix křičel v agónii, a Minho to slyšel až ven. Zanadával a postavil se z místa, kde seděl s Jisungem, aby se za ním rozeběhl. Uviděl ho, jak se houpe do zadu a zpět, jak vzlyká a jak pláče.

,,Oh, Felixi." Vydechl, vešel do autobusu a následně si k němu sedl.

Hybrid se podíval na svého brášku ubrečenýma a rudýma očima od pláče.

,,M-MinMin." Vzlykl a pevně se chytil jeho trika.

,,Pojď sem ty mimino jedno." Usmál se a objal ho, aby mu byl co nejblíže.

,,Bo-Bolí to, MinMin. Za-Zastav to." Vzlykal.

,,Copak bolí, Lixi?" Začal mu prohrabovat vlasy.

,,Všech-Všechno. Nemůžu..nemůžu věřit tomu, že je pryč." Plakal mladší.

,,Bude to v pořádku, slibuju. Už bude konec." Přesvědčoval ho Minho.

,,Nebude to v pořádku, ne bez Channieho. Chci ho zpátky, potřebuju ho zpátky." Třáslo se mu celé tělo a smáčel slzami Minhovo triko.

,,Nemůžeme ho přivést zpět, Lixi." Odpověděl mu smutně. ,,Ale přál bych si to."

Felix posmrkl a podíval na staršího.

,,Aspoň máš pořád Jisunga." Vymanil se z jeho objetí a podíval se jinam.

,,Prosím, nebuď takový." Prosil ho.

,,Nejsem nijaký. Jen..už můžeš jít zase za Jisungem, jsem v pořádku." Šeptl a otřel si slzy, co mu zbyly v očích.

Minho chtěl něco říct, ale raději mlčel, tiše si stoupl a odešel najít Jisunga.

Když odešel, tak Felix zavřel dveře a lehl si znovu do postele. A omotaný dekou a se slzami v očích opět usínal.

Jenže tato deka nikdy nepřinese ten pocit lásky a bezpečí, který mu dával Chan..

____

Pls, že nejsem jediná, která je z toho na měkko TT

Doufám, že se vám kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee 💕

A nezapomeňte; dejte vědět lidem, na kterých vám záleží, že to tak je TT.
Aby to pak někdy nedopadlo jako u Felixe TT