District 9 |Book 2| {Translate} ✓

Prosmýknout se

Felix a Chan se bez hnutí pozorovali. Felix už neplakal, jen ho pozoroval. Tichý hlas v hlavě mu říkal, ať se odtud zkusí dostat..

Tak ho poslechl.

Jenže nezáleželo, jak moc se snažil, mříže stejně nepovolily.

,,Zlato, říkal jsem ti, že jsme všichni oslabení. Teď nemůžeme nic dělat." Povzdechl si Chan a opřel si čelo o chladný kov.

Najednou se ozval ohlušující hrom, který otřásl budovou.

,,Hm, to je divný. Když jsme sem přišli, obloha byla čistá." Zamračil se Jooheon.

Blesk rozsvítil jak jejich cely, tak i obličeje. Začaly se ozývat kroky, které mířily k nim a pak se Chanovi a Jooheonovi naskytl pohled na Namjoona.

,,Fajn, Jooheone. Vypadá to, že si s tebou chce Lisa trochu pokecat." Ušklíbl se, odemkl jejich celu a chytil ho za paži.

Jooheon trochu odporoval a dostal za to facku.

,,Neudělal bych to, kdyby sis nezačal." Zavrčel Namjoon.

,,Jdi někam, Kim Namjoone." Vykopl koleno do jeho břicha, díky čemuž se svezl na kolena a v bolesti se držel za břicho.

Jooheon se otočil na Chana. ,,Musíme odsud vypadnout. Hned."

Chan kývl a stoupl si. Mezitím co Jooheon někam odtáhl Namjoona odemknul celu, kde byl Felix, Jisung a BamBam. Když se dveře otevřely, už na Chanovi visel Felix a Chan ho pevně objímal.

,,Na tohle teď vážně není čas!" Zakřičel Jooheon, když se vrátil a byl slyšet dusot.

Felix ho teda pustil a vzal si bezvědomého Jisunga na záda a do samé udělal i Chan s BamBamem. Jooheon se rozeběhl a vedl je, za ním byl Felix a poslední Chan, který úplně zapomněl na svoji masku.

. . .

. . .

Time skip, když dorazili do devátého okrsku..

Nikdo nevěděl jak, ale Chan se s Felixem zvládli dostat nepozorovaně k plotu, ještě k tomu s bezvědomými lidmi na zádech. Jenže než došli za ostatními, se Chan zastavil a předal bezvědomého BamBama Jooheonovi.

,,Já už dál nemůžu." Těžce si povzdechl.

,,Chane, prosím..zrovna jsem tě získal zpátky, nechci tě zase ztratit." Zesmutněl Felix.

Chan chtěl něco říct, ale zarazil se a zatřásl hlavou. Felix podal Joheonovi taky Jisunga, který je odnesl do Younjaeho stanu.

Felix přešel ke staršímu, a když byl dostatečně blízko, tak chytil jeho triko.

,,Prosím, Channie..budou nadšení, že žiješ. Já chci být nadšený s nimi a s tebou." Třásl se Felixovi spodní ret.

,,Já vím, ale nemůžu. Nebo aspoň teď ne." Mile se usmál Chan a políbil ho na čelo. ,,Nemusíte se shodovat s názory a mohli byste se rozdělit a to já nechci. Nechci, aby byla moje rodina rozhádaná." Zamračil se.

Felix mlčky přikývl a zadíval se do jeho očí. Felixovy oči sice byly plné bolesti, kterou cítil, když si myslel, že Chan umřel, ale pro Chana byly pořád překrásné.

,,Políbíš mě?" Zašeptal Felix.

Chan se ušklíbl a tiše se zasmál.

,,Samozřejmě." Odpověděl a spojil jejich rty ve vášnivý polibek.

Mohl trvat snad pět minut a ani jeden se nechtěl oddělit, aby nezničil ten moment. Chtěli takhle zůstat navždy, ale věděli, že to není možné. Stejně se oddělili, opřeli si čela o sebe a zavřeli oči.

,,Řekl jsi, že mě neopustíš." Zašeptal Felix zlomeným hlasem.

Chan si lehce povzdechl. Byl rád v jeho společnosti.

,,Teď se můžeš s Jooheonniem nenápadně prosmýknout do čtvrtého okrsku, abys mě mohl vidět." Řekl mu s malým úsměvem na tváři.

,,Dobře, stejně jsem tam chtěl jít, abych pomohl Leovi a Ravimu, dostat tu mrchu." Zamručel Felix.

,,Hmm, dobrý nápad." Narovnal se Chan a pak i Felix.

Nakonec se oba ještě políbili, ale tentokrát to byl jen krátký polibek, kde nebyly zbytečné city. A pak ho nechal odejít..

Znovu.

_____

Zdraviiim~

Tak jo, máme oficiální lockdown. Pojďme se vsadit, kolikrát změní jeho dobu :)

Každopádně doufám, že se vám kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Hlavně zůstaňte v bezpečí🙏

Saranghaee💞