Felix a Chan leželi už nějakou dobu v posteli, ale ani jeden z nich nespal. Felix, i když byl vyčerpaný, prostě nemohl usnout.
A Chan ztracený ve vlastních myšlenkách pozoroval strop.
,,Děje, se něco, Chane?" Zeptal se tiše Felix.
,,To nic, zlato..jen přemýšlím." Tiše si povzdechl Chan a otočil hlavu čelem k Felixovi.
,,O čem?" Zvídal Felix.
,,O všem..a zároveň o ničem." Usmál se Chan.
Felix se zamračil a libnul Chana na čelo.
,,Každopádně, jestli chceš, tak se jdi vysprchovat. Musím ještě nutně vyřídit." Řekl Chan, stoupl si a bez dalšího slova opustil místnost.
Felix nafoukl tváře, ale vydal se do koupelny. Ale místo sprchy se rozhodl, dát si koupel, protože nevěřil nohám, že ho udrží.
Chan vyšel z budovy a rukama se zatahal za vlasy.
'Co jen mám říct? No tak, mysli, ty jeden blbe!' Křičel na sebe v hlavě.
,,Znovu o tom přemýšlíš?" Zeptal se Minho, který se odněkud vynořil a vyděsil Chana k smrti.
,,Něco takového jsem čekal od Jooheona, ne o tebe." Zamrmlal Chan a zkřížil si ruce na prsou.
,,No, prostě řekni, to co cítíš. Hlavně od srdce." Pousmál se Minho. ,,Když už je o tom řeč..kdy se ho zeptáš?"
,,Dneska." Odpověděl mu starší. ,,Už nechci čekat."
,,Dobře." Přikývl Minho. ,,Řeknu to ostatním." A s tím odešel za ostatními.
Po nějakých 15ti minutách, kdy se Felix umyl, se oblékl do Chanového trička a odešel z koupelny. Na chodbě ale stál Wonho.
,,Hej, Lixi." Zavolal na něho a mával, aby k němu přišel. ,,Pojď sem."
Všichni obyvatelé devátého okrsku stáli v polokruhu. Dokonce i Hyunjin, kterého ale Changbin se Seungminem podpírali, protože byl stále slabý. Uprostřed kruhu stál Chan s příjemným úsměvem na tváři.
,,Co se tady pro krista děje?" Zeptal se Felix a nadzvedl nechápavě obočí.
,,Pojď sem, zlato." Lehce se zasmál Chan.
,,Dobře." Rozešel se k němu.
Z nějakého důvodu byl nervózní. Cítil, jak má Chan nervy taky, a díky tomu se obával ještě víc. Co se stalo?
Když byl Felix u něho, tak mu Chan chytil ruce a odkašlal si.
,,Trvalo by mi věky přijít na to, co chci vlastně říct, tak to udělám teď." Uchechtl se a podíval ho do Felixových zmatených očí. ,,Lee Felixi, ode dne, kdy jsme se potkali, jsem si nemyslel, že tě budu mít nějak moc v oblibě. Ale teď jsme skončili tady a já tě miluju tak moc, že mě to až děsí. Promiň, že jsem byl v minulosti takový idiot. Hah, říkám v minulosti, ale není to tak dávno..ale zase zpátky, o čem jsem mluvil." Trochu se zasmál vlastní stupiditě. ,,Lixi, tak moc tě miluji a omlouvám se za všechno, co sis kvůli mně prožil. Ale chci být s tebou už navždy. Tak se tě, Felixi, ptám." Chan pustil Felixovi ruce, sáhl si do kapsy a klekl si na koleno.
A to byla ta chvíle, kdy Felixovi došlo, co se děje.
Hybrid si položil ruce na pusu a z koutku očí se mu začaly tvořit slzy.
,,Lee Felixi, prokážeš mi tu poctu a budeš se mnou už navždy?" Zeptal se ho Chan a otevřel krabičku, ve které byl prsten.
Felix pouze přikývl; nevěřil, že by ho hlas nezradil. Chan se usmál, stoupl si a dal Felixovi na levý prsteníček prsten. Felix ho objal kolem krku a políbil ho. Mezitím začali ostatní tleskat.
Konečně je všechno perfektní...
____________
Zdraviim~
Ne, nebojte, ještě není konec knihy😏
Musím se přiznat, že jsem strašně fangirlila😳
A něco z mého života..upřímně mám matiku ráda, jde mi a baví mě. Ale učitelka nám poslala IQ test, kde jsem pochopila, co znamená stupidní zadání:
CO TO SAKRA JE?!1!?
Každopádně doufám, že se vám kapitola líbila💗
Omlouvám se za chyby🙏
Saranghaee❣️
ČTEŠ
District 9 |Book 2| {Translate} ✓
FanfictionFelix je ztracený. Nemá ponětí, co bude bez Chana po jeho boku dělat. Klan Monsta X je oficiálně pod Felixovým vedením a zůstali v devátém okrsku. Jenže Lisa stále žije a plánuje, jak může převzít Leův a Raviho okrsek. Felix nemá na výběr a musí se...