District 9 |Book 2| {Translate} ✓

Plameny války - část druhá

Wonho nahlas zavyl, tudíž byla ozvěna slyšet ulicemi osmého okrsku, což byla taková rozbuška, než se proti sobě obě armády rozeběhly. A Hyunjina s Ravim napadla stejná myšlenka; zabít Seokjina.

Jejich oči se střetly a kývli na sebe. Hyunjin zakřičel a vytáhl z pochvy svůj meč. Seokjin se ušklíbl, a jakmile vytáhl meč, tak zablokoval Hyunjinův útok. Jejich meče se střetly a jejich řinčení bylo zřetelně slyšet.

Byl to boj, bratr proti bratru.

Ravi už byl blízko nich, jenže ho sejmul nějaký démon. Seokjin vyrazil Hyunjinovi meč a skopl ho na zem.

,,Tss, ty sis opravdu myslel, že mě můžeš porazit, bráško?" Odkopl jeho meč dál od nich, aby se k němu nemohl dostat a sám namířil ten svůj jeho směrem.

Hyunjin by byl bratrovým mečem rozseknutý na půl, kdyby taktak neuhnul a místo hrudi, ho zasáhl do levého boku. Sykl a hmátl po svém meči akorát, že stihl zablokovat další úder. Jenže tentokrát tlačil nahoru od sebe a Seokjin zase dolů.

Najednou se Seokjin vítězně ušklíbl.

,,Měl sis vybrat vítěznou stranu, Hyunjine. Je škoda, že tady umřeš." Zasmál se.

,,To se teprve uvidí." Zavrčel Hyunjin.

Mladší se podíval za Seokjina a uviděl, jak Ravi bojuje s nějakým jim neznámým démonem a za ním byl Chan..

Který bojoval proti BamBamovi.

. . .

. . .

Chan zavrčel a s napřaženou rukou, ve které mu vyrostly drápy, se rozeběhl na BamBama. Jeho oblečení bylo potrhané a tělo měl pokryté krvavými šrámy. BamBam ho chytil pod krkem a přirazil ho na zem.

Chan zaskučel bolestí a snažil se ho ze sebe dostat.

,,Umři , ty vrahu." Zavrčel na něho BamBam.

Chan byl pár vteřin zmatený, než mu došlo, že si nepamatuje a neví, kdo BamBam vlastně byl.

Přesně. Jako. Jae.

Chan měl problém s dýcháním, když v tom na BamBamovy záda skočil kočičí hybrid.

,,Daesungu." Zakašlal Chan a rychle se postavil na nohy.

BamBam zavrčel, vzal hybrida a odhodil ho. Jenže hybridi, zvláště kočičí, mají skvělé reflexy, tak kus od něho dopadl ladně na nohy. Oči mu zářily zeleně a vykoukly mu bílé uši s ocáskem. Měl červenočerně pomalovaný obličej a ruce měl aspoň trochu chráněné, což se nedá říct o zbytku těla. Měl svaly. Měl hodně svalů a klidně by byl i schopný BamBama porazit, kdyby nebyl BamBam až stupidně silný. Všechna stvoření, jako jsou ghúlové nebo démoni, jsou mnohokrát silnější než obyčejné lidé nebo hybridi.

BamBam opět zavrčel a otočil se na Daesunga. Zasyčel a místo normálních nehtů, mu vyrostly psí drápy. Rozeběhl se proti němu a máchl po něm. Hybrid mu šikovně uhýbal a utíkal mu, takže se Chan rozhodl, že by mu měl pomoct. Když byl BamBam na blízku, tak se k němu rozeběhl, chytil ho za triko a odhodil ho na nejbližší strom.

,,Díky." Zašklebil se Daesung.

,,Máš škrábanec." Zamračil se Chan mezitím, co BamBam vstával a noha, která se mu při pádu nalomila, se mu okamžitě vyléčila.

,,Je to jenom škrábanec. Budu v poho." Ušklíbl se Daesung a podíval se na BamBama. ,,Vstává."

Chan se otočil vzad a pozoroval svého nejlepšího přítele. Nechtěl, ale věděl, že jsou pouze dvě možnosti, jak to ukončit; buď zemře on, nebo BamBam.

Najednou se hluk z bojiště upozadil a v hlavě zaslechl hlas.

Felixův hlas.

"Chane, děti..jsou tady." Řekl vyčerpaným hlasem Felix. Nejspíš ze vší té bolesti a pláče, ale i přesto věděl, že se usmívá.

Úlevně si oddechl, když věděl, že jeho děti a Mate jsou v pořádku. Jen nevěděl, zda to on sám zvládne. A upřímně nebyl daleko od pravdy..

Protože ne všem se rychle hojí rány.

_________

Zdraviim~

Upřímně řečeno nejsem s touhle kapitolou moc spoko >:(

Doufám, že se vám aspoň trochu líbila✨

Omlouvám se za chyby 🙏

Saranghaee 💗