District 9 |Book 2| {Translate} ✓

Lepší - část druhá

Zpět v devátém okrsku..

Půl den utekl jako voda a velká část zničených věcí byla uklizena. Bohužel srdce některých obyvatelů byla pořád zlomena. BamBam, kterého to zasáhlo snad nejvíce, vypustil pár slz. Seungmin, ten který se vyjadřoval a vypadal arogantně, a Jisung, ten který ho neměl moc v lásce, tiše brečeli také.

Jisung byl zlomený, ne tolik jako Felix, ale byl. Snažil se to v sobě udržet, ale nakonec s pláčem padl na kolena, kde křičel před Seungminem a Hyunjinem.

Všichni byli na dně, všem uteklo pár slz (některým i více než pár), ale dva tu byli opravdu v depresích. A to BamBam a Felix.

BamBam, protože ho znal do doby, co mu sahá paměť. Byli přátelé už jako děti a znali se déle, než Chan poznal Jooheona.

A Felix, protože ztratil svého Mate. Svůj důvod k žití a dýchání. Nic nemůže uspokojit takto zničená srdce.

Nicméně pak Felix pochopil. Musí se z toho dostat..znovu. Musí tu být pro ostatní v devátém okrsku. Musí se vzchopit a vést ostatní. I když on sám si tu už nepřeje být.

Ale aspoň se o to pokusí, ne?

Tak se postavil, převlékl se do černo-červeného trika, roztrhaných černých džínů a černých bot a vyšel ven z autobusu najít Jooheona.

Našel ho, jak pozoruje zápas mezi Minhem a Jacksonem. A jakmile k němu přišel, získal si jeho pozornost.

,,Jooheone," Začal. ,,budu leaderem."

,,Hm,dobře." Přikývl. ,,Teď ho potřebujeme."

,,Ale..mohl bys mi pomoct? Nějak nevím, co dělat." Ztrapněně se poškrábal za krkem.

,,Felixi," povzdechl si a otočil se k němu čelem. ,,Chan by mě zabil, kdybych ti nedal nějaké rady." Ušklíbl se.

Felix se vděčně usmál, stoupl si vedle něho a sklopil hlavu. Nyní oba sledovali jejich zápas a Felixe dost překvapilo, jaký má Minho talent.

,,Hádám, že tě to pořád bolí, co?" Zeptal se Jooheon.

,,Nemyslím si, že to někdy přestane, alespoň to můžu upozadit a dostat se přes to." Povzdechl si. ,,Udělal jsem to v minulosti a udělám to i dneska."

Jooheon mlčky kývl.

,,Hm" Vydal ze sebe a opět pozoroval Jacksona s Minhem.

Chvíli bylo příjemné ticho, než ho Felix zničil.

,,Jooheone, zamiloval ses někdy?" Zeptal se zvědavě.

,,Jo, a pořád jsem, ale nemůžeme být spolu..je to velký věkový rozdíl." Ztěžka si povzdechl.

,,Jak velký?" Vyzvídal dál.

,,6 let. Mně je 24 a jemu 18." Opět si povzdechl.

,,No a? Věk nic neznamená." Uchechtl se Felix.

,,No, jo. Nic to neznamená, ale-" ,,Tak co ti sakra brání?" Nadzvedl nechápavě obočí. ,,Stydíš se, nebo něco takového?"

Jooheon něco zareptal a odvrátil hlavu, jenže Felix na něho stále viděl. Tudíž viděl i jeho červené tváře a začal se culit.

,,O můj bože, ty se vážně stydíš!" Culil se Felix.

,,Víc nahlas to nejde?" Syknul po něm.

Felix jenom zakýval hlavou a nadechl se.

,,Hej, všichni! Jooheon se-" nestihl to doříct a měl Jooheonovu ruku na puse, aby sklapl.

,,Přísahám, že jestli to někomu řekneš, tak jsi mrtvý." Zavrčel a nafoukl tváře.

Felix sundal jeho dlaň z pusy a ušklíbl se.

,,Když je máš nafouklé, tak vypadáš, jako malé dítě." Zasmál se.

Jooheon mu dal silný pohlavek a Felix cukl bolestí.

,,Ty tak vypadáš, když brečíš." Oplatil mu.

,,Cože to?" Zamrkal. ,,Jak víš, jak vypadám, když brečím!?" Hned na to vykřikl.

,,Já to nevím. To víš ty." Uchechtl se Jooheon.

Oba dva sebe nějakou chvíli koukali, než se začali smát, jako pomatení. Konečně se ten den Felix cítil relativně v pořádku.

Ale moc dobře věděl, že jakmile zapadne slunce, tak ho opět pohltí deprese a bolestí ze ztráty...

____

Zdravím~

Doufám, že se máte dobře♡

Hlavně v této době, kdy každým dnem očekáváme lockdown :(

Snad se vám kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaeee💕