District 9 |Book 2| {Translate} ✓

Dokaž to

Felix měl pocit, že se s ním země třese. Jen to, co se třáslo, nebyla země, ale jeho nohy, tak se raději pevně chytil Minhova trička.

,,Tohle všechno je moje vina." Zašeptal a zavřel oči, aby zklidnil dech.

Minho se zamračil a hladil ho po zádech.

,,Já..potřebuju být chvíli sám.." Zamumlal a rozešel se do arény, nechávajíc Minha za sebou.

Jenže Minho, i přes protesty Jisunga a Chana, ho následoval. Když tam přišel, uviděl klečícího Felixe, který zřejmě už neměl sílu stát. Felix na svých ramenou cítil takovou váhu; zodpovědnost, bolest, vinu a zlost.

,,Jjikseu?" Zavolal na něho Minho přezdívkou, kterou používal, když si to situace vyžádala.

Nevypadalo to, že ho slyšel, protože se na něho nepodíval a celkově se jeho tělo vůbec nehnulo. Minho si povzdechl. Rozešel se k němu, a když byl předtím, tak si kleknul.

,,Není to tvoje vina. Když už, tak Chana. To on předstíral svojí smrt. To on ti způsobil tolik bolesti." Snažil se, aby jeho hlas zněl co nejjemněji, jenže tam byl pořád slyšet silný hněv.

Felix nic neříkal; jen zůstal ticho a poslouchal, co starší bráška říká.

,,Abych byl upřímný, myslím, že je na čase naše role prohodit." Zasmál se Minho. ,,Vím, že jsi to slyšel už nesčetněkrát, ale nech to na nás, nech nás být pro tebe ti silní. Rádi tě budeme podporovat, ale musíš nás nechat.."

Felix zvednul hlavu a setkal se s očima jeho bratra. Minho by klidně i přísahal, že slyšel svoje srdce křupat. Ta prázdnota v jeho očích ho děsila. Ještě nikdy takhle Felixe neviděl..

,,Vypadá to, že tě minulost dostala.." Zašeptal se smutkem v očích.

Felix mlčky přikývl a sklopil hlavu, přičemž pozoroval zem, na které seděl. Minho se k němu namáčkl a objal ho. Felix ho objal také, pevně se držíc jeho trička, ale pořád bez jiného pohybu.

Chan, Wonho a Jooheon tam stáli také a byli svědky tohoto srdcervoucího dění, kdy Minho objímal nehýbající se ho Felixe. Minho si jich všimnul a koutkem oka se podíval Chanovi do očí.

,,Tohle jsi zavinil ty." Promluvil na něho. Minho byl na něho děsně naštvaný. A i když je Minho jenom člověk, tak naštvaný Minho je děsivý Minho. To Chan věděl. ,,Ty jsi důvod, proč se tohle stalo, protože jsi celou dobu myslel jenom na sebe. Zlomil jsi ho, ty jeden stupidní ghúle!" Křikl na něho.

,,Už jsem se omluvil. Co víc můžu udělat." Povzdechl si Chan.

,,Musíš udělat něco víc, než je stupidní omluva. Slova nemají žádný význam, blbče. Činy mluví víc." Minho se od Felixe odtáhnul a opatrně ho otočil tak, aby byl Chanovi čelem. ,,Lixi, zvedni hlavu. Chci, aby Chan věděl, co ti způsobil." Zašeptal.

Nějakou dobu bylo ticho, než ji Felix opravdu zvedl a Chan mohl vidět prázdnotu. Skoro jako robot se zvedl a rozešel se k Chanovi. Když byl u něho, tak ho objal a obličej schoval do jeho hrudi. Chan ho samozřejmě objal taky a bradu si položil na vršek jeho hlavy.

Minho propaloval Chana pohledem. Objímal ho Felix, protože ho za to nevinní? Nebo to potřebuje vstřebat; proto ho objímá? Nebo mu možná, ukazuje, že potřebuje a chce víc? Ani jeden z nich nic neříkal a tak se Wonho s Jooheonem sebrali a donutili Minha s nimi odejít. Vědí, že v současném stavu, je Minho schopný Chana napadnout a způsobit mu nějaké zranění, protože na to má už dost síly.

,,Miluješ mě?" Zašeptal téměř neslyšně Felix a podíval se Chanovi do očí.

,,Samozřejmě, že tě miluju, Lixi. Jsi můj Mate." Usmál se mile Chan.

,,Tak..dokaž mi to. Dokaž mi, že mě miluješ." Zaúpěl Felix.

Chan věděl, kam Felix míří, ale byl nejistý. Sice Felixovy oči nevyjadřovaly nějakou emoci, ale jeho hlas; Ton se kterým promluvil, měl v sobě tolik emocí.

,,Jak?" Opovážil se zeptat.

,,Ty víš jak." Felix narovnal hlavu a pomalu, ale chtivě ho políbil.

Chan mu ho začal oplácet a snažil s, aby tam bylo opravdu cítit, jak moc ho to mrzí. Zmáčkl jeho stehna a Felix vyskočil a omotal nohy, kolem jeho pasu, přičemž si ho Chan přidržoval pod zadkem. Rozešel se do BamBamového a Yugyeomového pokoje bez toho, aby se oddělili.

Opatrně položil Felixe na postel, než se vměstnal mezi jeho nohy.

,,Jsi si jistý, že to chceš, Lixi? Může to trochu bolet." Obával se Chan.

Nechtěl ho zranit víc, než už je.

,,Je to v pořádku, Channie." Pousmál se Felix. ,,Chci to."

Chan přikývl, sklonil se k němu a políbil ho.

Vzdychání a sladká slova byli slyšet celou místností, než to po hodině utichlo a oba usnuli v náruči toho druhého.

_____

Opět zdraviiim~

Doufám, že se vám lehce..depresivnější..(?) kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💕