District 9 |Book 2| {Translate} ✓

Pro tebe

Felix a Chan se rozhodli uspořádat svatbu, až se děti narodí. Ale to neznamená, že o ní vůbec nepřemýšleli. Uběhl měsíc a půl a už to měli promyšlené. A tenhle týden to budou už tři měsíce, co je Felix těhotný.

Tři měsíce těhotný, ale pořád v pohodě zvedá činky.

,,Jak to sakra děláš..?" Zamrkal zmateně Jimin, když ho pozoroval.

,,Já ti ani nevím." Zasmál se Felix a položil je zem.

,,Ale pořád to nesmí přehánět." Ozval se ode dveří Hoseok.

,,To jo, jsou věci, které dělat nemůžu." Lehce se zamračil, ale pak se usmál. ,,Ale jelikož chráním Channieho děti, tak udělám cokoliv, aby byly zdraví a v bezpečí!"

Jimin se usmál a poté se i uculil.

,,To byla ta nejroztomilejší věc, kterou jsem kdy slyšel." Zakroutil hlavou.

Hoseok se lehce zasmál také a ode dveří se vydal k boxovacímu pytli, který byl na druhé straně haly.

,,Hele, Jimine, pomůžeš mi ovázat ruce?" Zeptal se ho.

,,Uh, jo." Přikývl a rozešel se k němu.

Felix nadzvedl obočí a s úšklebkem je sledoval.

,,Ty to vidíš taky, že jo?" Zeptal se najednou Chan za Felixem.

,,Mmm." Zasmál se a stoupl si ze země. ,,Je to očividné." Otočil se k němu čelem, jenže trochu klopýtl.

Chan se na něho starostlivě podíval a dal ruce kolem jeho pasu.

,,Jsi v pořádku, Likseu?" Zeptal se ho.

,,Jojo, jsem v pořádku, Channie." Usmál se Felix a dal ruce za Chanův krk. ,,Jen že s tím mým velkým břichem, ve kterém jsou teď ještě děti, je horší si dávat na všechno pozor." Zasmál se.

Chan protočil očima, ale zasmál se také a opřel si čelo o Felixovo. Poté jednu ruku sundal z Felixových zad a položil ji na břicho.

,,Oni kopou.." Zamumlal, když ucítil pohyb proti dlani. ,,Bolí to?"

,,Jenom trošku, ale nevadí mi to. Aspoň vím, že jsou pořád živé a můžu ti dát rodinu..pravou rodinu." Zašeptal Felix a zavřel oči, protože cítil, jak se mu vytvářejí slzy.

,,Zlato, copak je?" Zeptal se Chan, když po Felixově tváři přeci jenom sjela jedna slzička. ,,Proč jsi smutný?"

,,Nejsem smutný.." Posmrkl. ,,Jen se děsně bojím. Lisa je v klidu a nic strašného se už měsíc a půl nestalo. Mám pocit, že se něco chystá a toho se bojím." Felix přesunul ruce z krku a vjel s nimi do Chanových vlasů. ,,Bojím se, že se bude přicházet o životy a že ten-tentokrát umřeš i ty, ale doopravdy." Zašeptal.

,,Zlato, nemám v plánu umřít." Uchechtl se, ale tón hlasu měl vážný. ,,Nedopustím, aby naše děti vyrůstaly bez otce. Jak jsem ti řekl, už tě neopustím. I pokud budu jednou nohou v hrobě, tak budu pořád bojovat, pro tebe." Druhou rukou mu setřel slzu z tváře. ,,Prosím, věř mi, že chci být s tebou už navždy a odmítám nějak umřít. Klidně i převezu osud, jen abych neumřel. Vím, že ti to může znít nemožně, ale já pro tebe a kvůli tobě zvládnu i vše, i obrátím čas, jestli budu muset. Obejdu celý svět, projdu ohněm a vší bolestí, jen abys byl v bezpečí a šťastný. Udělám pro tebe cokoliv." Dořekl dlouhý monolog Chan a díval se do, už otevřených, Felixových očí.

,,Chane, já..já nevím, co na to říct." Dostal ze sebe mladší a slzy mu stékaly po tvářích.

,,Nemusíš říkat nic, jen chci, abys to věděl." Usmál se Chan a něžně ho políbil.

Hoseok je s Jiminem pozorovali, načež mladší tiše zatleskal a vypískl.

,,Aww, tak roztomilé." Zašeptal.

Jenže Hoseok protočil očima a uchechtl se.

,,Až moc roztomilý." Udělal falešný pazvuk zvracení, díky čemuž si vysloužil bouchnutí do ruky.

,,Ale sklapni, jenom závidíš." Nafoukl tváře Jimin.

,,Hm..pravda." Uznal, ale ušklíbl se. ,,Upřímně..ty jsi roztomilejší." Mrknul a pozoroval, jak mladší rudne.

,,S-Sklapni." Zamumlal a odešel pryč.

Hoseok se nad tím jenom zasmál a zakroutil hlavou. Alespoň je všechno zase v pořádku..

Prozatím

_______________

Zdraviim~

Pardon, že tak pozdě, ale nějak jsem nevěděla, kudy do toho hehe😅

Doufám, že se vám kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

A dobrou noc či dobré ráno 🌙🌞

Saranghaee💗