District 9 |Book 2| {Translate} ✓

Drženi jinde

Jooheon byl s Chanem hozený do cely naproti té, kde byl zbytek.

,,Sakra, kde mám masku?" Zavrčel Chan a vyplivl krev z pusy.

Jooheon pokrčil rameny.

,,Lisa si jí musela vzít s sebou." Promluvil tlumeným hlasem, ve kterém přetékala zlost.

Chan zanadával, kopl do kamenné zdi a znovu zavrčel.

,,Mohl bych nás odsud dostat." Přešel k mřížím a chtěl je zkusit od sebe roztáhnout.

,,Vím, že bys mohl, ale stejně jako jim, nám dali to sérum. Takže jsi na tom stejně jako oni. Oslabený, jak něco." Zastavil ho Jooheon.

Hned na to, Chan hlasitě zanadával, sjel na kolena a bouchl hlavou o mříže.

,,C-Channie?" Ozval se tichý unavený hlásek.

Chan narovnal hlavu a viditelně polknul. 'Ou' pomyslel si, když se Felixovi podařilo doplazit se ke svým mřížím.

,,J-Já sním, že jo?" Smutně se na něho díval.

Chan se nemohl rozhodnout; má mu říct, že to lež? Nebo pravdu a udělat to ještě horší? Nakonec si tedy vybral pravdu a počítal s tím, že ho potom bude chtít Felix zabít.

,,N-Ne, baby. Není to sen." Zakoktal se a pevně se chytil mříží.

,,Samozřejmě, že to je sen." Vzlykl. ,,Umřel jsi, Channie." Díval se na něj a z očí mu začaly téct slzy.

Chanovi to sevřelo srdce. Tohle způsobil..tenhle smutek.

,,Já..omlouvám se ti, zlato." Zašeptal. ,,Omluvám se, že jsem to udělal. Omlouvám se, že jsem ti způsobil tolik bolesti."

,,O čem to mluvíš, Channie?" Zeptal se zmateně Felix. Ještě asi nebyl úplně při smyslech.

,,Nikdy jsem neumřel, Lixi." Povzdechl si. ,,Já..už jsem nechtěl-ne, už jsem nemohl být dál leader. Byl jsem na nic. Měl jsem pocit, že je povedeš mnohem líp jak já, ale nemyslel jsem si, že budu muset předstírat, že jsem mrtvý..omlouvám se." Zašeptal a po tváři mu sjela slza.

,,Udělal jsi tak, protože sis myslel, že to je nejlepší. Neobviňuj se, Chane." Uklidnil ho Jooheon za ním.

Felixovův pohled byl někam za něho a Chan mohl i vidět, jak mu to v hlavě šrotuje. Jakmile mu došlo, co Chan řekl, tak se z nevnímajícího pohledu stal naštvaný, tudíž mu došlo, že to dokonale pokazil. Zbylí dva byli pořád mimo, ale za chvíli se jistě probudí.

,,Ty jsi předstíral, že jsi mrtvý..protože sis myslel, že jsi leader na nic?" Hlas se mu vztekem třásl. ,,Mohl jsi odstoupit, mohl jsi říct, že už ne. Mohl jsi s námi zůstat. Potřeboval jsem tě, ale ty jsi předstíral, že jsi mrtvý." Jeho hlas byl tichý, ale vztek tam byl slyšet dostatečně. ,,Kurva, já tě potřeboval! Opustil jsi mě, Bang Chane! Já myslel, že mě miluješ!" Vzteky praštil do mříží, až Chan leknutím ucukl. ,,TY HAJZLE!!" Zakřičel a z očí mu tekly slzy vzteku.

,,Lixi, já-" ,,Nechci tvoje stupidní omluvy." Zavrčel. ,,Nechci s tebou vůbec mluvit! CHTĚL JSI, AŤ SI MYSLÍM, ŽE JSI UMŘEL! MÁŠ VŮBEC TUŠENÍ, JAK JSEM SE CÍTIL?! CO TO BYLO ZA POCITY?!" Nakonec se mu zlomil hlas a vztek pomalu nahrazoval smutek. ,,Tak moc to bolelo. Bez tebe jsem byl ztracený a všechno co mi řekneš, je 'omlouvám se'? Chyběl jsi mi. Chtěl jsem umřít, chtěl jsem, ať mě BamBam zabije, abych s tebou mohl být navždy. Ale ty jsi tu byl a já o tom neměl ani ponětí." Už jenom brečel a Chana ničilo vidět svého Mate takhle. Ještě kvůli němu samotnému.

,,Věř mi, mě to bolelo taky. Sžíralo mě to zevnitř, když jsem věděl, že nejsem u tebe. Hrozně moc tě miluju, dobře? Nikdy jsem si nemyslel, že to někomu řeknu, ale stalo se. Řekl jsem to tobě, mému Mate." Chanovi začaly taky téct slzy. ,,Jsme v jiných celách, ale tak moc si přeju tě u sebe pevně držet a slíbat ti všechny slzy, ale nemůžu. Všichni jsme oslabení." Trhaně se nadechl a pokusil se v sobě udržet vzlyk.

,,Já.." posmrkl Felix, který už nebyl naštvaný. ,,Já chci, abys mě držel. Tak moc jsi mi chyběl, tvoje doteky, tvoje polibky, všechno ohledně tebe, strašně moc."

,,Slibuju ti, Lixi, že jakmile se odtud dostaneme, tak tě nepustím..už nikdy."

_______

Zdraviiim~

Tak, Felix už ví o Chanovi👀

Co říkáte na M/V All in?? Za mě to je wow. Nepřestávají mě překvapovat a docela by mě zajímalo, jestli jim něco říká slovo odpočinek :')

Doufám, že se vám kapitola líbila✨

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee❤️