District 9 |Book 2| {Translate} ✓

S tebou

O hodinu později v devátém okrsku

,,Minho, klid. Brzo se vrátí." Povzdechl si Jisung a dál se snažil uklidnit svého vystresovaného přítele.

,,Sungie, hodiny jsme o nich neslyšeli!" Vykřikl Minho.

Joohoen už pohřbil Yugyeoma a Hyunjin leží ne úplně při vědomí a značně podvyživený v lékařském stanu. Wonho se bál taky, protože si myslel, že by se Chan už dávno vrátil. Pokud se tedy něco nestalo.

Sledoval, jak Minho chodí sem a tam, když v tom koutkem oka zahlédl, jak se z ukryté chodby vynořily čtyři postavy a šli jejich směrem. Tedy spíš tři, tu poslední jeden nesl, ale to mu nebránilo se nadšeně usmát.

,,Kluci, dívejte!" Vykřikl a ukázal na postavy.

Jisung, Minho a Jooheon se podívali, kam Wonho ukazoval a Minhovi vytryskly slzy.

,,Můj bože." Rozeběhl se k Chanovi a Felixovi, kterého nesl v náruči. ,,Je v pořádku?" Zašeptal, když viděl, jak jeho bráška spokojeně spí.

,,Jo, je jenom unavený." Zašeptal nazpět Chan.

,,Jeongine, Seungmin je zpátky!" Zakřičel Jisung na nejmladšího, který zrovna trénoval s Jacksonem.

Ten okamžitě přestal a otočil se, odkud Jisung křičel. Červenovlasý roztáhl ruce a Jeongin ze sebe vydal hlasité vypísknutí, než se k němu rozeběhl a doslova na něho skočil. Omotal ruce kolem jeho krku a Seungmin s menším uchechtnutím položil ruce na jeho pas.

,,Myslel jsem, že jsi umřel." Vzlykl mladší.

,,Nikdy bych tě neopustil, baby boy." Usmál se Seungmin.

Jeongin se mu podíval do očí a popotáhl.

,,Nikdy?" Zašeptal.

,,Nikdy." Odpověděl mu Seungmin.

Jeongin se k němu nahnul a spojil jejich rty v jemný polibek.

Zatím co Jisung a Minho vítali Seungmina a s Changbinem velkými objetími a smíchem, tak Chan odnesl Felixe do BamBamového a Yugyeomého pokoje, kde ho opatrně položil na postel.

Podíval se na něho a lehce si povzdechl, než si sundal boty s tričkem a lehl si k němu. Leželi obličejem k sobě a Chan mohl lehce vidět, jak hybrid tak moc postrádal spánek a hlavně jídlo. Sevřelo se mu hrdlo a tiše vzlyknul.

'Je to moje vina...promiň, Lixi...tak moc se omlouvám.' Překryl si rukama obličej a nechal slzy stékat.

,,Omlouvám se.." Zašeptal.

Jenže nevěděl, že díky tomu se Felix probudil a pootevřel oči.

,,Channie, neplač." Zašeptal.

Chan ho sice slyšel, ale nepřestal.

Felix se zamračil a posunul se k němu blíž, aby si mohl položit hlavu na Chanovu hruď.

,,Prosím, Channie~, přestaň plakat. Není to tvoje vina." Znovu šeptl.

Chan se trhaně nadechl a sundal ruce z obličeje. Když se dostatečně uklidnil tak, levou ruku položil na Felixův bok a červenýma a opuchlýma očima se na něho podíval. ,,Channie, nic z toho není tvoje vina. Přestaň se obviňovat..aspoň pro mě." Felix se láskyplně podíval do jeho očí.

Chan sice nic neříkal, ale nakonec pomalu přikývl. Na to se Felix usmál, ale povzdechl si.

,,Alespoň jsem doma a s tebou." Usmál se a natáhl se, aby ho mohl políbit.

Alespoň jsou všichni zase spolu..

________

Zdraviim~

Zachraňte měě! Je pondělí a já už zase nic nestíhám :(

Doufám, že to máte jinak a že se vám kapitola líbila♥️

Omlouvám se za chyby🙏

Saranghaee💗