District 9 |Book 2| {Translate} ✓

Zlomen

V devátém okrsku..

Jooheon se konečně vrátil ze čtvrtého okrsku a unikl mu povzdech. Málem řekl Chanovi o té události s BamBamem, ale naštěstí se udržel. Už tak je teď dost problémů, například, že se chtějí spojit dva okrsky v jeden.

,,Ahoj, Jooheonnie." Pozdravil ho s úsměvem Minhyuk.

Minhyuk byl jediný, který nenesl takovou nenávist, kvůli tomu, co udělal. A teď, když všichni vědí pravdu, nemá jediný důvod ho nenávidět.

,,Ahoj, Minhyuku." Odpověděl mu vyčerpaně.

,,Kde je vůbec Felix?" Zeptal se ,,Wonho ho hledal."

Jooheon se nadechoval, že odpoví, ale ještě než stihl něco říct, tak uviděl Felixe, jak stojí u brány. Minhyuk se podíval, kam se koukal i Jooheon a byl překvapený a zhrozený, jakmile ho uviděl.

,,Co to sakra, Felixi?! Co tam do háje děláš?!" Zakřičel Minhyuk a rozeběhl se k plotu.

Jenže jeho křičení upoutalo Minhovu, Jacksonovu, JBoevu, Yugyeovu a BamBamovu pozornost. Když BamBam zaslechl Felixovo jméno, chtěl si s ním dát znovu zápas..dokud ho neviděl za plotem.

,,To si děláš srandu." BamBam byl v šoku.

Proč byl Felix v druhé části okrsku, a proč nebyl Jooheon vůbec překvapený?!

,,Minhyuku, tak otevři tu bránu." Jooheon se podíval na BamBama, který je s nevírou pozoroval.

,,Ty kreténe! Ty jsi to věděl, že jo?!" Někdo zakřičel. Jenže BamBam to nebyl, kdo křičel. Ale Minho.

,,Jo, věděl. Řekl mi, ať vám to řeknu, ale musel jsem jít něco urgentního vyřídit." Trochu lhal.

,,Měl jsi nám to říct, než jsi tam šel!" Křičel na něho.

Jooheon teď viděl, jak moc jsou Felix a Minho propojeni. Když se oba naštvou, vzduch jakoby ztěžkne a Minho už má sílu na to, aby ho zbil do krve.

,,To nic, MinMin." Usmál se hloupě Felix.

Byl nějak moc..nadšený. Co se vlastně stalo na druhé straně plotu? Vypadalo to, že šlo všechno hladce, ale něco bylo na hybridovi divného. Něco na jeho radosti bylo falešné a Minho to viděl. Wonho si nejspíš myslel to samé jako Jooheon, tak na sebe kývli, přičemž nikdo nic nezaregistroval.

Jakmile Felix mohl, tak se rozešel do autobusu a Wonho ho následoval. Felixe to zmátlo, tak když byl u autobusu, otočil se na svého blízkého přítele.

,,Lixi, co se děje?" Zeptal se ho jemně Wonho.

Felix se napnul; bylo to, jako by slyšel dva hlasy. Ale ten druhý nepatřil Wonhovi. Ale Chanovi, který zašeptal jeho přezdívku jemu do ucha. Nakonec se jenom falešně usmál a ignoroval smutek.

,,Co? Nic se neděje." V duchu zanadával, když ho zradil vlastní hlas.

Wonho se na něho podíval s obavou v očích, když se mu začala třást kolena. Přiblížil se k němu, aby ho pro jistotu chytil, ale byl pomalý. Felix spadl na kolena a křičel Chanovo jméno, dokud mu to hrdlo povolilo. Měl chuť křičet jeho jméno, než se vrátí.

Potřeboval ho zpátky.

Felixův dech se zkracoval a byl hlasitější. Jednou rukou se opřel o autobus a snažil se sebrat. Hlasy v jeho hlavě se mu smály a nadávaly mu do slabocha. Chtěl pocit, že bude zvracet, jenže to nešlo.

,,Je to v pořádku, Lixi. Nech to vyjít ven." Mile na něho mluvil.

Věděl, že se ještě nedostal z Chanovi smrti a nějakou dobu to ještě potrvá. Neviděl Felixe brečet od toho boje. Neviděl, že by propukl v pláč, od toho, když ho uklidňoval Jisung s Hyunjinem. Felix vzlykl, ruka mu sklouzla z autobusu a zůstal klečet. Wonho k němu ze zadu přišel a pevně ho obejmul.

Křik se ještě zesílil a Felixovy hnědé oči se změnily do černočervené. Křik nyní obsahoval všechno; zármutek, bolest, vztek. Všechno.

Ve čtvrtém okrsku zase z ničeho nic spadl na kolena Chan a ruce si dal na uši. Slyšel Felixův křik a to ho ničilo. Vypadalo to, že je jediný, který to slyší, protože nikdo nemá žádnou reakci. Bolelo ho to.

Jejich spojení bylo mnohem silnější, než si doposud myslel.

Opět v devátém okrsku Wonho pevně objímal Felixe. Minho ho viděl a bolelo ho takhle vidět svého brášku. Jooheon si povzdechl a byl dost naštvaný na Chana. Věděl, že ho slyší křičet a cítí, jak je jeho Mate.

Co si sakra Chan myslel?! Určitě jim nechtěl způsobit tohle, a věděl, že se Chan musí cítit stejně, akorát mu jeho pýcha nedovolí se projevit. Ne před Leem a Ravim.

Křik přestal.

Jooheon věděl, že je něco špatně. Hodně špatně. Když Felix zvedl hlavu ke skupince, Minho zalapal po dechu.

Oči se mu sice vrátily do hnědé barvy, to ano. Ale vypadaly ledově..mrtvě. A když promluvil, jeho hlas zněl stejně jako Chanův, než přišli do okrsku.

,,Fajn, jsem v pohodě. Takže, má někdo nějaký plán, jak proklouznout k Seokjinovi do okrsku?" Zeptal se hlasem bez jediné emoce.

Felix byl zlomen.

_____

Přeji hezký večír~

Doufám, že se vám kapitola líbila a já jdu asi spát😂✨

Omlouvám se za chyby 🙏

Saranghaeee❤️