Blyštivé jezero odráželo sluneční paprsky rovnou do mé tváře. Vítr lehounce pročesával mé vlasy a přitom mi šeptal do ouška. Byla jsem pevně rozhodnutá, pevně rozhodnutá stát se součástí tohoto jezera. Chci ať mně pohltí, chci se stát jednou z těch vlnek, která se poklidně prohání po jeho hladině. Občas v životě člověka nastane chvíle, kdy jednoduše nemůže pokračovat dál, možná ani nechce. A to je přesně můj případ, musím utišit ten hlas v mé hlavě. Nemůžeme být dvě v jednom těle a už vůbec nemůžeme světu takto ubližovat.
Víno, božská to tekutina. Opíjí mou mysl i mé smysly. Pomalu, ale jistě. Je to příjemné, cítím se tak volně, nespoutaně. Tak jako dřív.
Jsem rozhodnuta. Svlékám své oblečení a pomalu vstupuji do jezera vstříc té husté mlze. Voda je ledová a probodává mé tělo skrz na skrz. Tančím ve vlnách a cítím radost. Padám do vln a nechávám se nést. Nést po proudu do neznáma. Pomalu ale jistě mi dochází dech. Nastává to očekávané zadostiučinění za všechny mé hříchy a já se konečně stávám vlnkou.
Rozhodla jsem se, že toto bude prozatimní konec mé knihy. Hlavním důvodem je, že s její podobou nejsem úplně spokojena a možná bych ji ráda celou poupravila. Taktéž to byl jeden z důvodů, proč jste museli tak dlouho čekat na nové kapitoly. Tvorbu této knihy proto pozastavuji. Dalším důvodem je touha rozepsat úplně novou knihu s novým žánrem. Doufám, že se vám bude líbit a také děkuji za vaši podporu. <3
ČTEŠ
Jizvy života
TerrorZačalo to depresema.....přešlo to v sebepoškozování, pak v sebevraždu a nakonec........jak se s tím vypořádá? Smrt milované osoby? Podivný hlas nabádající k vraždě? COŽE??? CO SE TO DĚJE???
