První pracovní den, Niki už byla ve školce, protože David měl službu až od dvou odpoledne, takže měl dost času. Procházel se po bytě, a nakonec se začal hrabat ve věcech co si tehdy odvezl z Rubavy, ale nebylo jich moc. Dal pryč všechny horní věci a dostal se k těm co byli ještě z dob kdy byl mladý a hlavně blbý. Pod těma všema věcema byl dopis, od Míši, jak se dotyčný podepsal. „Míša," zopakoval David to jméno a pousmál se. Kdyby neodjel, možná by teď všechno bylo jinak, ale kdo ví, možná by všechno skončilo zase špatně. Položil zpátky dopis a díval se na další věci, nakonec nechal krabici rozdělanou tak jak byla a začal se chystat do práce. Nestíhá, jako poprvé.
„Hofbauer, pozdě," neopustila si vrchní. „Jako obvykle," dodal David polohlasně. „Provázet vás tady nemusím, že?" ujistila se vrchní sestra. „Nepamatuješ, že jsme si začali tykat?" odpověděl jí otázkou David. „Jo, promiň," zasmála se nervózně Mery. David jí jen lehce úsměv oplatil, ale okamžitě se mu vrátili koutky zpátky, když zahlédl, jak se Roman radši otočil, když ho viděl a odešel.
Konečně měl David volnou chvilku, tak si sedl za Mery na příjem, věděl, že má na něj několik otázek a zrovna byl v náladě, že by se zpovídal. Jenom se posadil a Mery na něj začal pálit otázky. „To byla tvoje dcera?" vyhrkla rychle. David jen zvedl pohled, aby se na ni podíval a v ten samí moment přišel Roman. „Je no," odpověděl David jednoduše, „jmenuje se Nikola, ale nemůžu jí tak říkat, takže Niki." Mery i Roman se snažili zakrýt překvapení. David si toho, ale vůbec nevšímal, jen neustále hypnotizoval Romana pohledem.
